Nejstarší přeživší holocaustu Rose Girone zažila týrání japonských nacistů. Do Ameriky emigrovala s 80 dolary v knoflících

Rose se narodila do židovské rodiny 13. ledna 1912 v polském Janówě, převážnou část dětství ale prožila v německém Hamburku, kam se její rodina přestěhovala, když bylo Rose šest let. Utahující se smyčka nacistického režimu jí sice zpočátku dovolila chodit do školy, velké plány ohledně budoucnosti ale neměla. „Hitler přišel v roce 1933 a tím to skončilo pro všechny,“ uvedla Rose v jednom z rozhovorů.

Domluvené manželství

Stejně jako řada dalších židovských rodin se však i ta její snažila ve stávající situaci žít alespoň zdánlivě normální život. Rose se ještě před válkou stihla provdat. Šlo o dohodnutý sňatek a jejím manželem se stal Julius Mannheim, s nímž žila ve Vratislavi. Byla v devátém měsíci těhotenství, když do jejich domácnosti vniklo gestapo a Juliuse zatklo s úmyslem odvést ho do koncentračního tábora Buchenwald.

Rose později vzpomínala, jak jeden z nacistů řekl: „Vezmi i tu ženu.“ Načež mu druhý nacista odpověděl: „Nechte ji být, je těhotná.“ Zřejmě právě těhotenství jí hned v počátku zachránilo život. Rose zůstala v domácnosti jen s hospodyní, protože gestapo odvedlo hned druhý den i jejího tchána.

Rose Girone zažila týrání japonských nacistů

Krátce na to se přece jen Rose dočkala šťastnějších událostí. Narodila se jí dcera Reha a navíc se jí přes nejrůznější kontakty podařilo získat nejen vízum do Číny, ale i propuštění pro manžela, což se stávalo jen ve výjimečných situacích. Do Číny však museli odjet do šesti týdnů a navíc téměř bez prostředků. Všechny své šperky, úspory a cennosti museli odevzdat do centrálního sběrného místa, protože jim bylo zakázáno s nimi opustit Německo.

Všichni tři vypluli do Šanghaje, vděční, že unikli nacistickému teroru. Ale Japonsko už v tu dobu vedlo válku proti Číně a krátce po jejich příjezdu Japonci obsadili čínské námořní přístavy. Židům bylo nařízeno přemístit se do ghett. Rodina se přestěhovala do maličkého pokoje plného švábů pod schodištěm činžovního domu, který kdysi býval koupelnou. Opět čelili útlaku, kdy nesměli bez povolení opustit ghetto, kterému velel krutý Japonec nazývající sám sebe „král Židů“. Rose byla svědkem hrůzných činů, které japonští vojáci dělali obyvatelům ghetta, i toho, když král Židů zabil jednoho z jejich přátel, protože nebyl dostatečně rychlý. Roseina rodina se navíc musela vyrovnávat se smrtí tchána, který v Číně onemocněl.

Cesta do Ameriky

Zbytek rodiny se naštěstí dožil konce války, po němž se přestěhovali do Spojených států. Na cestu měli pouhých osmdesát dolarů, které Rose zašila do knoflíků. Rodina se přes San Francisco přemístila do New Yorku, nakonec si otevřela obchod s pletacími potřebami v Queensu. Roseino první manželství nakonec skončilo rozvodem, ale později se znovu provdala za Jacka Girona, který zemřel v roce 1990.

Nadaci USC Shoah Foundation Rose řekla, že přežití ji naučilo najít něco dobrého i v tragických událostech. „Nic není tak špatné, aby z toho nevzešlo něco dobrého,“ zní legendární věta, kterou Rose Girone vyslovila. Rose se navíc stala nejstarší přeživší holocaustu. Zemřela 24. února 2025 ve věku 113 let.

Zajímá vás problematika druhé světové války? Vyzkoušejte si v našem kvízu, jak se v událostech orientujete.