Přejít k hlavnímu obsahu

Drsných Amazonek z Dahomey se bála celá Afrika: Nesmlouvavé válečnice, před kterými nebylo úniku, měly jediný cíl

Info ikona
Dahomejské Amazonky

Bála se jich celá Afrika. Dahomejské Amazonky byly nemilosrdné vražedkyně. Za vítězstvím ve válce šly doslova přes mrtvoly a neunikl jim žádný z nepřátel. Drsný výcvik podobnými tomu, kterým si prochází dnešní speciální jednotky, z nich udělal smrtící stroje. Uměly se ohánět metrovými mačetami a neměly s nikým slitování.

Přitom byl Amazonek původní záměr na hony vzdálený zběsilému krveprolití. Dohromady se daly kvůli lovu slonů, aby zajistily potravu pro kmen, když byli jejich muži ve válce. Jakmile ale král Adu Honzoo uviděl jejich neskutečnou sílu a zuřivost, udělal z nich své strážkyně. To se psal rok 1645.

Nemilosrdné a drsné válečnice

Z královy ochranky se ale rychle stala elitní armáda. Bojovných Amazonek bylo na 4 tisíce a všechny si prošly velmi náročným výcvikem, který nebyl pro každého. Musely například zvládnout devíti denní pobyt v džungli pouze s mačetou. Boj trénovaly také na zajatcích, z nichž si udělaly živé terče. Rukojmí měli simulovat obranné pozice se skutečnými zbraněmi. Když pak ale na ně divoké Amazonky naběhly, nemilosrdně všechny popravily. Neznaly slitování a slovo ústup jim nic neříkalo, pokud by ho ovšem nenařídil sám král. Není divu, že z nich měly okolní země po právu velký strach. 

Fanatické bojovnice měly jediný cíl

Být součástí elitní armády si přálo mnoho žen a přihlašovaly se dobrovolně. Z většiny ji tvořily dívky, výjimkou ale nebyly ani zralé ženy. Ty se naopak do bojů speciální jednotky úplně nehrnuly, ale nahnaly je tam bezradní manželé, kteří si s nezvladatelnými ženami už nevěděli rady. Pod tíhou náročných tréninků a úkolů se z nich stávaly divoké šelmy a až fanatické bojovnice. Jejich heslo ‚‚Když jdou vojáci do války, musí zvítězit, nebo zemřít” jen vykreslovalo postoj, s jakým vyrážely za dalším a dalším vražděním. 

Velitelka Amazonek z Dahomey Seh-Dong-Hong-Beh na portrétu z roku 1851

Info ikona
Dahomejská velitelka

Šílené běsnění Amazonek z Dahomey

Jejich malé království, jež stálo na dnešním území Beninské republiky, se začalo díky válečným útokům a zabráním okolních zemí, rychle rozrůstat. Dahomejské Amazonky byly neporazitelné. Touha po vraždění a vítězství byla pro ně vším. Sebevědomí jim stoupalo s každou vyhranou bitvou. Bylo jen otázkou času, kdy se jejich šílené běsnění vyhne kontrole a Dahomejské království na to doplatí. V roce 1890 obsadily Amazonky přístav, jenž byl pod vládou Francie. Setly hlavu tamnímu guvernérovi a jeho manželku donutily, aby ji zabalila do francouzské vlajky a poslala jejich králi. Takový masakr si Francie nenechala líbit a okamžitě reagovala vyhlášením války.

Na kolena je dostaly až moderní zbraně

To bylo pro drsné bojovnice impulsem k zaútočení na další město. Nepočítaly ovšem s tím, že armáda protivníka měla mnohem modernější zbraně, než byly jejich mačety. Hradby chránily kulomety! Dohromady se válčilo 4 roky a za tu dobu svedly Amazonky 24 bitev, ale nad moderními zbraněmi už zvítězit nedokázaly. Z obrovské armády zbylo necelých padesát žen, z nichž se většina odplula do Ameriky, aby se přidala k Wild West show Buffalo Billa.

Společné lože s Amazonkou znamenalo smrt

O tom, že dahomejské Amazonky nebyly žádné křehké ženy, svědčí i výpověď britského badatele Richarda Burtona. Ten se vypravil do jejich království, aby s nimi za britskou vládu vyjednal mír. To, co viděl, ho naprosto šokovalo. ‚‚Ženská kostra byla tak veliká a svalnatě vyvinutá, že v mnoha případech bylo možné rozpoznat ženskost pouze podle prsou," napsal do svých záznamů. Konec věhlasné armády rozhodně neznamenal, že by ženy z kmene nějak změnily přístup k vetřelcům, jenž obsadili jejich zemi. Po francouzské expanzi do Afriky si někteří z vojáků krátili noci právě s dahomejskými dívkami a ráno byli nalezeni s podříznutým hrdlem. Pro hrdé ženy tak platilo heslo ‚‚Jednou Amazonkou, navždy Amazonkou.”

Zdroj článku