Energická a živelná dáma, která dokázala během natáčení seřvat hvězdy našeho filmu a nešla daleko ani pro ránu. Taková byla Věra Chytilová (†85). Legendární režisérka, o které koluje mnoho historek, byla svá a ani komunistický režim ji nedokázal zkrotit. Herci ji milovali pro její zapálenost a jedinečnou povahu. Někteří z ní sice měli pořádný vítr, ale režisérka z nich pak dokázala dostat na place i ty nejniternější emoce.
Nejdříve začínala jako „obyčejná“ klapka, ale už tehdy Věra viděla chyby, které herci na place dělali. Moc dobře ale věděla, že pokud se chce věnovat režii, musí vystudovat školu. Byla tam jedinou ženou a soudruzi se ji pokoušeli vyšoupnout. Živelná slečna se však nenechala odradit, rvala se a jako vždy dosáhla svého.
StB nikdy Chytilovou nezlomila
Její filmy byly novátorské, originální a autentické. Točila zcela něco jiného, než na co byli soudruzi zvyklí a její tvorba pro ně byla tak trochu šokem. U diváků však Věra bodovala. Zatímco ostatní režiséři se podvolovali tehdejšímu režimu a natáčeli snímky, na které nebyli pyšní, Chytilová se nikdy nenechala zlomit. Pokud ji chtěli brzdit v práci, šla udělat scénu na nejvyšších místech, a nakonec dosáhla svého. „Neměla jsem problémy s mocí, to ona měla problémy se mnou. Já jen chtěla vědět, proč něco musí být, a něco nesmí. Myslela jsem to dobře, chtěla jsem jim pomoct řešit problémy,“ popsala kdysi Věra, že málokdo si tehdy dovolil otevřít pusu. Režisérce však šlo o to, aby mohla dál pracovat.
Po zásluze se z ní pak stala nekorunovaná první dáma českého filmu. Na place byla drsná, nešla pro nadávky a ránu daleko a dokázala vycepovat i ty největší rebelské hvězdy našeho filmového rybníčku. Traduje se mnoho historek, kterak například házela po štábu plechovky. Herce dokonce urážela, aby z nich dostala ty nejniternější emoce, které pak ve výsledku vypadaly na filmovém plátně naprosto autenticky. Své si s ní užil také Milan Šteindler, jemuž během natáčení snímku Kopytem sem, kopytem tam nechala přitlouci šuplík, a když ho celý vzteklý vyrval, dostal ještě seřváno, že to zahrál špatně.
Legendární režisérka neměla problém ztropit pořádnou scénu
Jakožto po výrazné osobnosti, která ovlivňovala svou tvorbou spoustu lidí, šla samozřejmě po Chytilové Státní bezpečnost. Jenže ne tak, jako po jiných, naopak chtěla mít Chytilovou na své straně. Odmítla podepsat Antichartu a byla raději smířená s tím, že sice bude natáčet mnohem méně filmů, ale zachová si svou tvář. „Trvala na svém, nekličkovala, dokázala vlítnout do kanceláře, ztropit hysterickou scénu, což byla zbraň, kterou třeba Jiří Menzel použít nemohl,“ řekl scenárista Štěpán Hulík časopisu Reflex. Věře ve výsledku nešlo o názory diváků, nebo kritiků na svá díla. „Já nikdy nepočítám s úspěchem, mně jde o věc. Nezajímá mě řídit se tím, co tomu řeknou lidi,“ prozradila Chytilová pro Lidové noviny s tím, že už jako malá holka se bouřila proti názorům cizích osob, které ji ani neznají. Nikdy nechtěla zapadnout v davu a oblékala se na tehdejší dobu výstředně, což těžce nesla její maminka. Odtud možná také pramenila její touha jít vždy proti proudu.
Nezávislá a impulzivní dáma byla ve svém oboru jedinečná, v soukromém životě ale neměla příliš štěstí na muže. První velkou lásku, emigranta Zdeňka Mlčocha neustále pronásledovala StB, až byl nakonec odsouzen ke dvaceti letům vězením. Před oltář si pak Věru odvedl fotograf Karel Ludwig, ale po třech letech byl manželství konec. Partneři se však nerozešli ve zlém a po odchodu od soudu si udělali parádní večírek.
Podruhé se Chytilová vdala za kameramana Jaroslava Kučeru a do manželství se pak narodila dcera Tereza a syn Štěpán. Obě děti podědily umělecké geny – Tereza je výtvarnicí a Štěpán kameramanem po tatínkovi. Ani druhý svazek však nevydržel. Ukočírovat vášnivou dámu bylo zkrátka velmi těžké. „On byl introvert, tichý člověk. Život se mnou pro něj byla podle jeho vlastních slov smršť,“ napsala Věra ve své knize. Také s Jaroslavem měla po rozvodu hezký vztah, a dokonce se o vážně nemocného exmanžela do poslední chvíle starala.
Vášnivý vztah prožila Chytilová s Milošem Kopeckým
Pořádně „italský románek“ prožila před svými manželstvími Věra se známým lovcem žen Milošem Kopeckým. Tříletý vztah byl plný vášně, milování, hádek a házení talířů na hlavu toho druhého. Věra legendárního herce velice milovala, chtěla si ho vzít a založit s ním rodinu. Nakonec si ale uvědomila, že Kopecký není parťákem do nepohody. Když si pak přečetla jeho deníček, kde si po návratu od Chytilové napsal: „Konečně doma, konečně klid,“ bylo jí jasné, že tento vztah opravdu nemá budoucnost.
Třetího prince na bílém koni, který by ji pak vytrhl ze samoty, se už geniální režisérka nedočkala. Svou tvorbou, energií a neskutečnými hláškami během natáčení se ale navždy zapsala zlatým písmem do naší kinematografie.
