Odvážná a inspirativní Daniela Špinar: Divadelní režisérka se veřejně přiznala, že se cítí být trans ženou a prochází proměnou. Zjistila, že někteří muži po takových ženách touží

Po čtyřiceti letech je Daniela konečně sama sebou, volná a naplno si vychutnává svou proměnu. To, že šla s kůží na trh, samozřejmě neznamená, že má jen hezké pocity. Ani ona není vždy spokojená, když se ráno probudí a podívá do zrcadla, ale také už zažila „hrdiny” skryté za monitorem, kteří si na její adresu nebraly servítky. Naštěstí ji negativní ohlasy nerozhodí a jde si za svým vysněným cílem, který ji čeká na konci tranzice.  

Daniela si ještě jako muž myslela, že je gay 

Uvědomění si, co je vlastně špatně, trvalo Daniele velmi dlouho. Nejdříve si myslela, že je jako muž zkrátka na chlapy. Od mala v sobě cítila ženu, ale potlačila to v sobě. „Vyřešila jsem to tak, že mám jenom jinou sexuální orientaci, takže asi ve dvaceti jsem se vyautovala jako gay. Takhle jsem žila dalších dvacet let, ale začalo se to stupňovat,” popsala Špinar v show 7 pádů Honzy Dědka, že pak šla před lety z práce a viděla zamilovaný pár, který v ní spustil neskutečné emoce. Složila se na ulici a jen plakala. Tehdy si ve čtyřiceti letech uvědomila, že musí změnit celý svůj život a že cesta trans je ta správná.  

Po veřejném přiznání se divadelní režisérce neskutečně ulevilo 

Zásadní pro ni byla pandemie covidu, kdy najednou nebyla práce a ona měla spoustu času na to být sama sebou a se svými myšlenkami. Před více jak třemi roky pak oznámila, že končí na postu ředitele činohry Národního divadla a učinila svůj coming out. „Přirovnala bych to k detektivce. Celou dobu hledáte vraha a najednou zjistíte, že vrah jste vy sám,“ prozradila Daniela pro Idnes.cz, že veřejné přiznání pro ni bylo velkou úlevou. Nemusela si na nic hrát, nic skrývat a od té doby už nic neřešila. „Neměla jsem na vybranou, než to udělat veřejně a pak ještě dosloužit rok v téhle vysoké funkci, což byl vlastně bizár,” dodala Daniela, že si lidé myslí, že umělecké prostředí je ve věci otázek LGBT+ komunity tolerantnější, ale není to úplně tak.  

Daniela byla v Národním divadle jediná "ředitelka s koulema" 

Po krušnějších začátcích, kdy ani ona sama neměla představu, jak to okolí přijme, nemá problém si ze sebe udělat legraci. „S Filipem Rajmontem jsme si dělali srandu, že bych mohla mít v Národním divadle místo busty desku s popisem: Jediná ředitelka činohry ND, která měla koule,” smála se režisérka, která má na svém kontě mnohá ocenění. O své postupné proměně si začala psát jakýsi deník. Zápisky ze situací, které se jí děly, o čem přemýšlela, nebo o proměnách těla, které musí trans člověk podstoupit. Ve výsledku z toho vznikla kniha s názvem Zápisky z tranzice. Může to být také jakýsi návod pro lidi se stejnou touhou po životě v tom „správném těle”, kteří ale nemají odvahu do toho jít, příliš řeší, co by na to řeklo okolí a pak jsou nešťastní.  

Pro muže je Špinar pouze objektem jejich touhy 

Jediné, z čeho má Daniela strach, je to, že zůstane sama, že si nenajde plnohodnotný vztah. „V této zemi prostě nejsou muži, kteří by se nestyděli říct: tohle je moje partnerka. Jsem pro ně sexuální objekt, nikoliv partnerka. A to bolí,“ přiznala smutně Daniela, která také svou proměnou zjistila, že někteří muži touží po trans ženách. To ji celkem překvapilo, že se jedná o poměrně velkou část populace. „Jenom se za to stydí, takže chtějí jenom takový ty pokoutný schůzečky a vydyndat kafe od chlapa je fakt těžký. Oni chtějí jenom přijít a mít hezký zážitek. To je všechno,” dodala Špinar, že společnost se sice trošku vyvíjí kupředu, ale jde to pomalu.  

Bezesporu je Daniela velmi odvážná, že se svou cestou šla upřímně na veřejnost. Na svých sociálních sítích nemá problém odhalit například ňadra, která jí po hormonech konečně rostou. Po mnoha úvahách se ale nakonec rozhodla, že stoprocentní proměnu nepodstoupí. Oporu pak má především v mamince, nejbližším okolí a samozřejmě v trans komunitě.  

Pokud vás zajímají ještě další příhody nejen ze života statečné režisérky, sledujete dnes ve 21.35 televizi Prima.  

Někomu se Danielin příběh může zdát přitažený za vlasy, ale pokud taková možnost je a lékaři dokáží člověku pomoci, proč ne. Není to nějaký rozmar dvacetileté slečny, ale dnes životem protřelé ženy, která kdysi zastávala velmi významnou funkci v našem uměleckém světě.  

Stejně inspirativní, ale ve zcela jiném odvětví, pak pro mnoho žen byla Olga Havlová. Žena, která nikdy nestála ve stínu svého muže, i přesto, že byl hlavou státu, a naopak on si za ní chodil pro rady. Věděli jste, že Olgu obdivovaly také osobnosti nejen politické sféry a dokázala zabřednout do rozhovoru prakticky s kýmkoliv a rychle si získat jeho pozornost?