Těžko bychom hledali lidmi oblíbenější manželku našeho prezidenta, než byla Olga Havlová (†62). První dáma s velkým D, jež vždy věrně stála po boku Václava Havla (†75) a byla mu nejen v jeho funkci velkou oporou. Sice neměla ráda mediální šum, který samozřejmě souvisel s hlavou státu, ale nikdy to nedala najevo. Dokázala si s empatií sobě vlastní popovídat naproste se všemi, na nic si nehrála a národ ji miloval.
Pocházela z chudé, žižkovské rodiny a už jako mladá dívka se musela pořádně otáčet. Ač neměla maminka po rozchodu s otcem na rozhazování, často brala své děti do divadla. Olga si umělecké prostředí zamilovala a později se stala hrdou členkou ochotnického divadla.
Svůj hendikep Olga šikovně maskovala
Po studiu herectví či hvězdné kariéře však netoužila. Stačilo jí být se svými přáteli z ochotnického souboru a poznávat další lidi se stejnými zájmy. Po ukončení měšťanské školy nastoupila do učení v Baťově továrně. Jednoho dne se Olze zasekl lis a ona se ho sama snažila opravit. Bohužel v tu chvíli se nečekaně rozběhl a připravil Olgu o čtyři prsty na ruce. Svůj hendikep však uměla velice šikovně maskovat. Nosila rukavice, měla přehozený šátek přes ruku či zraněnou ruku vloženou do té druhé. Bez problémů vše zvládala a nijak ji to v podstatě neomezovalo.
Dál se věnovala ochotnickému souboru, pracovala a velmi ráda sedávala v literární kavárně. Zde pak poznala svou životní lásku. Několik týdnů se Olga potkávala na kafíčku ve Slavii s Václavem, jenž stejně jako ona tíhl k divadlu. Mladík byl kupodivu velmi stydlivý a nevěděl, jak by o tři roky starší dívce řekl, že by s ní chtěl chodit. Nakonec jí napsal dopis, kde se vyznal ze svých citů. „Ona mi rovněž dopisem odpověděla, že nabídku přijímá,“ prozradil kdysi Havel, pro něhož byla Olga jakousi kotvou, jež ho vždy držela při zemi. Po osmi letech se konala svatba. Manželství to bylo šťastné a Václav bral svou ženu jako první kritičku svých dramatických her. Jedinou skvrnou na dokonalém vztahu byla nemožnost mít děti.
Olga Havlová byla nekorunovanou první dámou českého disidentu
Partneři však měli oporu jeden ve druhém a společné zájmy a koníčky je zaměstnávaly natolik, že naštěstí neměli čas myslet na to, že jim doma nebude běhat potomek. Ještě více je pak spojila srpnová okupace roku 1968. Manželé se přestěhovali na Hrádeček, milovanou chalupu, kde nejraději trávili čas. Bohužel, klid tu moc neměli, Havel byl neustále hlídán příslušníky StB, kteří legitimovali kohokoliv, kdo za nimi přijel na návštěvu – umělcie disidenty atd. Václav nakonec skončil za mřížemi a své ženě psal pravidelně dopisy.
Nevyznával v nich ovšem jen lásku. Úkoloval ji, kde, co má zařídit, co na chalupě opravit, nebo koho přivítat. Olga dávala rozhovory zahraničním novinářům a pokračovala ve vydávání nezávislé literatury Edice Expedice. Ač by se tak sama nikdy nenazvala, stala se Havlová první dámou českého disidentu. Korespondence mezi manželi pak vyšla jako jedna z nejznámějších Havlových knih s názvem Dopisy Olze.
Ukázkové manželství, které bylo založeno na vzájemném respektu, obdivu a lásce, mělo občas pár trhlin. Havel měl nějaké ty bokovky, se kterými se své ženě upřímně svěřoval. Rozhodně ale nikdy neočekával, že by mu Olga mohla být také nevěrná. Když byl pak Václav ve vězení, našla si Havlová o dvacet let mladšího důvěrníka. Byl jím herec Jan Kašpar. Olga se přiznala a manžel nemohl její ‚‚zradu„ dlouho rozdýchat. Rozvod ani jeden nechtěl, takže se domluvili, že v manželství zůstanou, ale soukromý život povede každý sám za sebe.
Celoživotní parťáci a nejlepší přátele spolu pak bok po boku zvládli Havlovu kandidaturu na polistopadového prezidenta, i když zpočátku o tom nechtěla Olga ani slyšet. „Vašek chodí s přáteli tady za roh do Rybárny. Copak si myslíte, že by tam mohl chodit jako prezident? Jak by to vypadalo? To já bych se s ním snad rozvedla,“ reagovala upřímně Havlová na slova Michaela Kocába, jenž jejího muže přemlouval, aby se stal hlavou státu.
Nakonec to tak opravdu dopadlo a Olga se stala nejoblíbenější první dámou všech dob. Vždy empatická a přátelská žena s lehkostí přijímala prezidenty a krále dalších zemí. ‚‚Měla to nějak přirozeně v sobě. Jakmile Olga přerušila svou protokolární roli, ihned se převlékla do sepraných džín a trička, vydrhla podlahu, uvařila polévku, okopala zahrádku na Hrádečku či vyrazila s košíkem na houby,„popsal Vladimír Hanzel, Havlův tajemník v publikaci Kapka vody pro strom lásky.
Havlová neměla problém posedět s hvězdami hudebního nebe u piva
Rázná a občas prý trochu hubatá Olga neměla problém posedět se známými osobnostmi jen tak na pivu a povídat si o čemkoliv. Stejně tak to bylo v případě světové kapely Rolling Stones. ‚‚Seděla mezi Mickem Jaggerem a Keithem Richardsem a docela mezi ně zapadla, jako by se s nimi znala odjakživa,„ vzpomínal Hanzel na jedinečnou Olgu. Každý, s kým se setkala, o ní mluvil jen v superlativech a bylo jedno, jestli to byl politik, herec, nebo dělník ze svatby. Se všemi Havlová mluvila rovnocenně a neměla potřebu se povyšovat nad ostatní, což se úplně nedalo říci o její nástupkyni…
Dáma s velkým D se nesmazatelně zapsala do historie naší země
Oblíbená a v některých věcech nekompromisní dáma nedala nikdy najevo svou slabost. V tichosti pak sváděla boj s rakovinou, které nakonec v roce 1996 podlehla. Celá země se zahalila do smutku, protože odešla úžasná žena, která vždy nejlépe reprezentovala naši republiku. Naštěstí ale její odkaz žije dál, a to nejen prostřednictvím vyprávění, vzpomínek, ale také díky nadaci Výbor dobré vůle. Olga tak opravdu nemyslela jen na svůj prospěch a zviditelnění se, které z duše nesnášela. Byli pro ni důležití ostatní lidé a snažila se všem pomáhat.
Olga Havlová byla zkrátka jedinečná. Mnozí lidé ji srovnávali s princeznou Dianou, díky povaze, jednání a reprezentaci. I dnes máme konečně po letech také první dámu, za kterou se většina národa nestydí.
