Zřícenina Čachtický hrad patří k nejtemnějším místům středoevropských dějin. Tyčí se nad obcí Čachtice na západním Slovensku a do historie se zapsala především jménem šlechtičny, která se stala symbolem krutosti. Pověsti, historické prameny i moderní výzkumy se zde prolínají do příběhu, který dodnes vyvolává otázky.
Nejznámější obyvatelkou hradu byla Alžběta Báthoryová, uherská šlechtična z mocného rodu Báthoryů. Byla obviněna z mučení a vražd desítek mladých dívek, některé pozdější legendy hovoří až o stovkách obětí. V jejím stínu zůstává její manžel Ferenc Nádasdy, který byl dle legend stejně nelítostný.
Krvavá hraběnka Alžběta Báthoryová
Uherská hraběnka Alžběta Báthoryová byla paní přísná, ale spravedlivá. O své panství se dokázala obstojně postarat nejen během nepřítomnosti manžela, ale i po jeho smrti, což nebývalo v 17. století rozhodně zvykem. Možná i to, že se odmítla znovu provdat, bylo jedním z důvodů, proč se o hraběnce začaly šířit nelichotivé klepy.
Historické dokumenty potvrzují, že roku 1610 proběhlo vyšetřování vedené vysokým státním úředníkem, palatinem Jiřím Thurzem. Několik jejích služebníků přiznalo hrůzné činy, kterých se spolu se svou paní mělo dopouštět. Sadismus, týrání a vraždění mladých dívek, to bylo děsivé tajemství, které se mělo odehrávat mezi zdmi Čachtického hradu.
Služebnictvo krvavé hraběnky bylo odsouzeno, roku 1611 byli sťati nebo upáleni zaživa. Samotná Báthoryová nebyla veřejně souzena, byť mezi mučením vynucenými přiznáními padlo i obvinění, že osnovala vraždu palatina Turza a krále Matyáše. Chyběla ovšem skutečná svědectví.
Vzhledem k množství obvinění ale byla v roce 1611 uvězněna na svém hradě, kde v domácím vězení vytrvala až do roku 1614, roku své smrti. Moderní historici se dodnes přou, zda byla skutečně sériovou vražedkyní, nebo zda šlo o politicky motivovaný proces namířený proti bohaté a vlivné vdově.
Pověst o krvavé hraběnce výrazně rozvinula až literatura 18. a 19. století. Motiv koupelí v krvi panen, který dnes patří k nejznámějším částem příběhu, se v původních soudních spisech prakticky nevyskytuje a je pravděpodobně pozdějším hororovým dodatkem.
Méně pozornosti se věnuje Alžbětinu manželovi. Ferenc Nádasdy byl významný uherský vojevůdce. Nádasdy bojoval proti Osmanské říši a vysloužil si přezdívku „Černý rytíř“. Dochované zprávy naznačují, že byl znám svou tvrdostí, prudkostí, velkou silou a brutalitou vůči zajatcům.
Už ve třiadvaceti letech se stal velitelem uherských vojsk. K nepřátelům byl tvrdý. Nařizoval hromadné popravy, hlavy padlých používal k zatrašení protivníků, zdobil se jimi, když vyrážel do dalších bojů.
Některé legendy tvrdí, že právě on měl Alžbětu naučit krutým praktikám nebo je přinejmenším tolerovat. Přímé důkazy o jeho účasti na zločinech však neexistují a většina informací pochází z nepřímých svědectví či pozdějších vyprávění. Jisté je, že zemřel roku 1604, tedy několik let před vyšetřováním své manželky.
Čachtický hrad se stal symbolem ženské krutosti i morálního pádu aristokracie, ale zároveň ukázkou toho, jak snadno se může reálná historická událost překroutit a proměnit v legendu. Dnes je hrad vyhledávaným turistickým cílem. Přestože historici upozorňují na nutnost oddělovat fakta od mýtů, jméno Alžběty Báthoryové zůstává s místem neoddělitelně spjato. Čachtice tak představují místo, kde se dějiny, politika, moc a lidská krutost setkaly způsobem, který dodnes fascinuje i děsí.
