Móda se vrací. Někdy se vrátí střih, jindy barva a občas dokonce i kousek, o kterém jsme si mysleli, že už ho nikdy neuvidíme. A pak jsou tu názvy. Některé dnes znějí skoro jako tajné heslo.
Stačí pár slov a člověk si najednou není jistý, jestli se mluví o oblečení, zákusku nebo něčem, co se používá při rekonstrukci koupelny. Přitom ještě před pár desítkami let byly některé módní výrazy naprostou samozřejmostí. Naše babičky by se nejspíš divily, nad čím dnes přemýšlíme.
Šatník měl vlastní slovník
Dřív se o oblečení mluvilo trochu jinak než dnes. Neexistovalo jen jednoduché rozdělení na tričko, kalhoty, šaty a kabát. Jednotlivé kousky měly své názvy, které přesně popisovaly střih, délku nebo způsob nošení.
A dávalo to smysl. Když člověk šel ke krejčímu, nestačilo říct, že chce něco hezkého. To by mohl dopadnout všelijak. Bylo potřeba vědět, co vlastně chcete, a hlavně to umět pojmenovat. Dnes bychom nejspíš vytáhli telefon, ukázali fotografii a bylo by po problému.
Módní slovník je plný výrazů, které k nám přišly z francouzštiny. A není divu. Francie byla po staletí jedním z hlavních center evropské módy a její vliv se propsal nejen do střihů, ale také do jazyka.
Některá slova už používáme tak samozřejmě, že nám ani nepřijde, že jsou cizího původu. Jiná znějí dodnes trochu vznešeně. Člověk je vysloví a rázem má pocit, že by měl stát někde v Paříži, držet kabelku za deset tisíc a velmi důležitě se tvářit.
Babiččin šatník překvapí
Když se podíváte na staré fotografie, zjistíte, že naši předkové rozhodně nechodili oblečení nudně. Ženy měly propracované střihy, klobouky, rukavičky a různé doplňky, muži zase obleky, vesty a další kousky, které dnes vytáhneme ze skříně většinou jen při velmi slavnostní příležitosti.
Některé oděvy přitom postupně zmizely z běžného života. Jiné se naopak vracejí. A to je na módě možná nejzábavnější. Co dnes vypadá jako výstřelek mladé generace, může být na staré fotografii přesně to, co měla na sobě vaše babička na nedělní procházku.
Dnes často řešíme hlavně to, jestli nám oblečení sluší. Dříve se mnohem víc rozlišovalo, jak přesně je oděv ušitý. Záleželo na délce, tvaru, materiálu i detailech. Jeden malý rozdíl mohl znamenat úplně jiný název.
Pro běžného člověka to mohlo být docela praktické. Když jste znali správný název, věděli jste, co hledáte. Když jste ho neznali, mohlo následovat dlouhé vysvětlování rukama nohama. Upřímně, něco podobného známe dodnes. Stačí přijít do obchodu a snažit se prodavači popsat oděv, který jsme někde viděli, ale jehož název nám z mozku záhadně zmizel.
Móda si pamatuje všechno
Na módě je krásné, že skoro nic definitivně nezmizí. Jen to na nějakou dobu odložíme. Pak přijde další generace, objeví starou fotografii a řekne si, že přesně tenhle kousek nutně potřebuje.
Stejně se vracejí i názvy. Výraz, který kdysi zněl úplně obyčejně, může po letech působit staromódně a potom se znovu objevit v nabídce obchodů. Móda je v tomhle trochu jako příbuzný, který se po letech ozve, jako by se vůbec nic nestalo. A ještě čeká, že ho poznáte.
Doporučujeme
reklama
Některá slova zaskočí
A pak jsou tu výrazy, které člověk zná, ale kdyby měl vysvětlit jejich přesný význam, najednou by se mu hodilo trochu času. Ideálně tak dvacet minut, slovník a možná i babička na telefonu.
Právě proto je svět starších módních názvů tak zábavný. Ukazuje, jak se mění nejen naše oblečení, ale i způsob, jakým o něm mluvíme. A pokud při některém názvu zaváháte, vůbec nic se neděje. Možná jen právě zjišťujete, že móda má mnohem lepší paměť než my.
