Skleněná stříkačka, rtuťový teploměr, papírová karta a čekárna, ve které se klidně prosedělo celé dopoledne. Návštěva lékaře vypadala před několika desetiletími úplně jinak než dnes. Vzpomenete si ještě, co znamenala zkratka OÚNZ, jak se sterilovaly jehly nebo podle čeho jste dostali svého obvodního lékaře?
Čekárny plné lidí, papírové karty v kartotéce a sestra se skleněnou stříkačkou. Návštěva u lékaře vypadala ještě před třiceti lety úplně jinak.
U lékaře se čekalo, až na vás přijde řada
Kdo chodil k lékaři v 70. nebo 80. letech, pamatuje si čekárny, kde člověk často strávil mnohem víc času než v samotné ordinaci. Objednávání na přesnou hodinu nebylo samozřejmostí, a tak se před dveřmi lékaře potkávali lidé s rýmou, bolavými zády i ti, kteří si přišli jen pro razítko nebo recept.
K tehdejší ordinaci neodmyslitelně patřily také zvuky a věci, které už dnes skoro zmizely. Cinknutí skleněné stříkačky, kovové nástroje, vatový tampon namočený v lihu nebo teploměr, který bylo potřeba před použitím pořádně sklepnout. Pro děti někdy působila návštěva lékaře téměř hrozivě, zvlášť když se na stolku objevila silnější kovová jehla.
Každý měl svého obvodního lékaře podle bydliště a specialisty hledal nejčastěji na poliklinice. Zdravotnictví v okrese řídil OÚNZ, tedy Okresní ústav národního zdraví. Záznamy se psaly ručně do papírových karet a kartotéka byla jedním z nejdůležitějších míst celé ordinace.
Sestra většinou přesně věděla, kam sáhnout. Mezi stovkami desek našla kartu pacienta, přinesla ji lékaři a po návštěvě zase vrátila na své místo. Žádné rychlé vyhledání jména v počítači, žádná elektronická dokumentace. Stačila špatně založená karta a pátrání se mohlo pořádně protáhnout.
Zajímavostí je, že rtuťové teploměry, které dřív ležely téměř v každé domácí lékárničce, se v Evropské unii od roku 2009 už nesmějí prodávat. Dnes je nahradily především digitální nebo bezkontaktní teploměry, u kterých není potřeba několik minut nehybně sedět s teploměrem v podpaží.
Proměnila se i samotná práce lékařů a sester. Skleněné stříkačky nahradily jednorázové, kartotéky počítače a papírovou neschopenku elektronická. Co kdysi znamenalo vyplňování formulářů a obíhání přepážek, se dnes v mnoha případech odehraje během několika kliknutí.
Přesto se v ordinacích najdou věci, které by bez problémů poznal pacient před padesáti lety. Fonendoskop, manžeta na měření tlaku nebo typická otázka, kde to bolí, zůstávají. O to zajímavější je zkusit si, kolik detailů ze starých ordinací si ještě vybavíte. Dokázali byste dnes bez zaváhání vysvětlit, co byl OÚNZ, nebo poznat pomůcku, která dříve nechyběla téměř u žádného lékaře?
