Česko se ocitá v situaci, kdy se demografická křivka nelítostně láme. Každých pět let přibude zhruba 20 tisíc lidí, kteří budou potřebovat místo v pobytové službě. Je to nevyhnutelný nápor, který dříve či později narazí na tvrdou zeď reality, kde stát už nebude schopný dotovat každé lůžko tak jako dosud. Senioři se tak pro své rodiny stanou zátěží, podobně jako v případě paní Milady.
Vášnivě se řeší, jak tento masivní nápor ustát. Asociace poskytovatelů sociálních služeb otevírá nepříjemnou, ale čím dál hlasitější debatu o tom, že je naprosto nezbytné, aby se do financování péče o seniory začaly mnohem aktivněji zapojovat i jejich rodiny.
Státní kasa a konec socialistických iluzí
Prezident asociace Jiří Horecký otevřeně varuje, že stát v příštích 15 letech narazí na své finanční limity. Náklady na pobyt a jídlo prostě porostou a bude nutné je spravedlivěji rozdělit. Iluze, že se o vše postará systém, bere pomalu za své.
„Tak to funguje u všech lidí, kteří žijí mimo domovy pro seniory. Jenomže v pobytových službách je stále ten postsocialistický přístup, že bez ohledu na to, kolik máte peněz, tak budete platit méně, než jsou reálné náklady, protože to musí být pro všechny stejně,“ říká Horecký.
V mnoha evropských zemích je spoluúčast rodiny naprostou samozřejmostí. Někde se výše příspěvku odvíjí od výdělků dětí, jinde je prostě daná jasná cena. Je to systém, který se bez emocí dívá na reálnou ekonomickou situaci každého jednotlivce a jeho blízkých. Možná tomu bude brzy stejně i u nás, ostatně mnohé rodiny už takto fungují. Je poměrně běžné pronajmout byt maminky nebo tatínka, kteří jsou v domově, abyste mohli za služby platit. Stát prostě už teď hledá cestu, jak celý systém udržet nad vodou.
Paní Milada sedí ve svém křesle a srdce se jí svírá při každé zmínce o placení. „Celý život jsem se snažila, abych dětem nebyla na obtíž, a teď mám pocit, že se stanu jejich finančním břemenem. Je to ponižující, bát se, jestli moje dcery mají na nájem, nebo jestli mají raději poslat peníze mně,“ svěřuje se se slzami v očích.
Tento lidský rozměr ale v tabulkách chybí. Lenka Desatová z Rady seniorů potvrzuje, že realita je krutá:„Není problém ve chvíli, kdy rodiny mají zaměstnání a jsou v pohodě. Ale v situaci, kdy přijdou o práci, jsou dlouhodobě nemocné a chybí finance, nemají na to, aby přispívaly seniorovi,“ poznamenává k tomu.
Matematika, která zkrátka nevychází
Pro rok 2026 platí maximální částka za ubytování 335 korun za den, reálně tak lze za měsíc účtovat 18 750 korun. Zároveň musí seniorovi zůstat 15 procent důchodu. Pro mnohé je ale tato částka pod skutečnými náklady na péči. Podle Horeckého by se cena mohla dostat na 21 až 22 tisíc. Někdo na to s průměrným důchodem mít bude, ale polovička klientů na to bude mít jen tak tak a bude potřeba tisíc korun měsíčně získat z jiných zdrojů, třeba od rodiny.
Milada se smutně zahledí z okna do zahrady domova. „Někdy mám chuť raději ani nechtít žádnou pomoc, jen abych nemusela vidět, jak se moje vnoučata musí uskromnit kvůli mému pobytu tady,“ dodává tiše. Její slova odrážejí strach tisíců seniorů, kteří se cítí jako rukojmí ekonomických propočtů.
Zatímco se v Praze debatuje o procentech a studiích, v domovech se láme lidská důstojnost. „Obrací se na nás lidé, že by si seniora velmi rádi nechali doma, ale tím pádem jim vypadává jeden příjem a nemají z čeho žít. A to je důvod, proč lidé končí v domovech,“ varuje Lenka Desatová.
Doporučujeme
reklama
Čestné slovo jako nová bariéra
Debatu o majetkových testech provázejí obavy. Horecký si dokáže představit i cestu čestných prohlášení. „Dokážu si představit, že by možná stačilo i čestné prohlášení ve stylu: ‚Naše situace neumožňuje, abychom přispívali mamince nebo tatínkovi‘. Myslím si, že je to psychologická bariéra. Řada lidí by raději peníze poslala, než aby to podepsala,“ tvrdí Horecký.
Dalibor Hála z Diakonie dodává, že diskuze je morálně komplikovaná.„Diskuzi bychom rádi vedli ohledně morálních nároků seniorů na to, aby za ně jejich děti platily v případech, kdy ve svém dospělém věku zanedbávaly péči, neplatili výživné a podobně,“ uzavírá.
