Awe walks: Procházky úžasu vás zbaví chronického stresu a zklidní mysl za 15 minut denně

Někdy na začátku milénia si psychologové začali všímat zajímavé věci. Lidé se sice dožívali vyššího věku a obklopovali se nejlepšími technologiemi v historii, ale jejich pocit vnitřního klidu a naplnění strmě klesal. Byli jsme zkrátka uhonění a neustále zacyklení ve vlastních problémech. A to trvá dodnes. Když už se donutíme jít ven, často máme v uších sluchátka s podcastem o osobním rozvoji a na chytrých hodinkách nervózně sledujeme, jestli jdeme dostatečně svižně.

Awe walks: Procházky úžasu vás zbaví chronického stresu a zklidní mysl za 15 minut denně

Vědci se ale zaměřili na to, co se stane, když se na chvíli přestaneme soustředit jen na sebe a zkusíme cíleně žasnout. Schopnost žasnout nad věcmi, které jinak běžně přehlížíme, funguje totiž jako spolehlivá biologická brzda proti chronickému stresu a má měřitelný dopad na naše zdraví.

Mohlo by se vám líbit

Nordic Walking je lepší než běh. Posílíte celé tělo bez zatížení kloubů a k tomu získáte příjemný bonus

Mozek pod vlivem úžasu přepíná do jiného režimu

Podle Dachera Keltnera, profesora psychologie z Kalifornské univerzity v Berkeley, je to dost možná ta vůbec nejlepší věc, kterou můžete pro své tělo a mysl udělat. Když totiž zažijeme něco, co nás přesahuje, ať už je to pohled na zajímavou architekturu, výrazně zbarvené nebe nebo neuvěřitelně detailní texturu obyčejného kusu mechu, v našem mozku se vypne takzvaná default mode network. To je, zjednodušeně řečeno, ta část mozku, která neustále generuje vnitřní monology, obavy z budoucnosti a starosti našeho přebujelého ega.

Je to přesně ta síť, co vám nedá spát a připomíná vám, že byste měli pracovat víc a lépe. Jakmile ji úžas utlumí, zaktivuje se bloudivý nerv. Ten zpomalí srdeční tep a fyzicky zklidní organismus. V takových chvílích se začne uvolňovat oxytocin, hormon podporující pocit vzájemného propojení a důvěry, a naopak se utlumí aktivita amygdaly, což je mozkové centrum zodpovědné za detekci hrozeb a stresové reakce. A to už stojí za to pořádně otevřít oči.

Mohlo by se vám líbit

Tanec pro zdravé srdce: Jaký styl je nejlepší po padesátce. Pro zdraví srdce je efektivnější než chůze, pomáhá i s osteoporózou

Lék na velké starosti

Člověk by řekl, že když se cítíte zanedbatelní jako zrnko písku na obrovské pláži, měli byste cítit spíš úzkost z vlastní bezvýznamnosti. Lidský mozek to ale zjevně zpracovává úplně opačně. Když si totiž uvědomíme svou nepatrnost tváří v tvář něčemu neuchopitelnému, spadne z nás tíha našich každodenních, domněle vážných problémů. Najednou zkrátka nestojíte ničemu v cestě a nemáte potřebu všechno kontrolovat. Otevře se před vámi nečekaný prostor. Přestanete se pitvat ve svých osobních selháních a namísto toho věnujete energii vnější realitě. Lidé s takto nastavenou myslí bývají štědřejší, zajímají se aktivněji o své okolí a vykazují mnohem vyšší míru psychické odolnosti.

Jak zavést procházky úžasu do svého života

K této technice nepotřebujete balit krosnu a kupovat letenky k egyptským pyramidám, můžete ji praktikovat i uprostřed betonového města nebo na obyčejném předměstí. Důležité je nechat chytrý telefon doma, případně ho alespoň schovat hluboko do kapsy v letovém režimu. Úplně zapomeňte na motivační hudbu, počítání kroků a měření uběhnuté vzdálenosti. Vyhraďte si alespoň deset či patnáct minut a zpomalte. Zpočátku to dost možná bude spíše nepříjemné. Naše těla a mozky jsou totiž dlouhodobě natrénované na neustálé podávání výkonu a absence jasného cíle nás umí znervóznit.

Mohlo by se vám líbit

Nedejte stresu šanci, 8. díl: Otevřete své srdce meditací mettá, kterou milovali i Beatles

Jakmile se vám ale podaří zvolnit tempo, začněte si hrát s perspektivou. Úžas se totiž nejčastěji rodí z nových a nečekaných vjemů. Vydejte se ulicí, kterou chodíte do práce už dlouhé roky, ale jděte ji pro změnu v protisměru. Zkuste zvednout hlavu. Městské domy, zvlášť když zaměříte zrak do úrovně druhých a třetích pater, často ukrývají štuky a řemeslné detaily, které obvykle bez povšimnutí míjíme. Sledujte, jak se odpolední světlo odráží v kaluži, prozkoumejte hrubou texturu oprýskané zdi nebo chvíli pozorujte, s jakou vytrvalostí si drobný pták shání potravu ve zbytcích městské zeleně.

Náš mozek miluje pojmenovávání věcí. Když na něco zajímavého narazíte, na pár vteřin se zastavte a v duchu si řekněte, že to je přesně onen moment. Tím pomůžete zážitek trvale ukotvit v paměti. A svou mysl naplníte do posledního místa hmatatelnými a reálnými vjemy, které jsou fyzicky kolem vás. 

Čtěte také: Orientujete se v příspěvcích na péči? Zjistěte, jaké jsou, kdy na ně máte nárok a za jakých podmínek