
Honíme se za lepším místem, vyšším platem a ideální postavou v domnění, že tam někde na konci odškrtaného seznamu úkolů čeká štěstí. Jenže data z nejrozsáhlejších výzkumů lidské psychiky ukazují něco úplně jiného. Skutečná spokojenost se neschovává v bance ani v novém smartphonu. Nachází se v konceptech, které jsme možná po cestě za nekonečným růstem tak trochu opomněli.
Občas se ráno probudíme se skvělou náladou, káva chutná výtečně a máme pocit, že nám leží svět u nohou. Pak se ale sesype pár pracovních e-mailů, auto odmítne nastartovat a z ranní euforie nezbyde vůbec nic. Být jen tak „šťastní“ je totiž poměrně prchavá emoce, kterou dokáže rozbít i drobná nepříjemnost. Proto dává mnohem větší smysl usilovat o něco trvalejšího.
O stav, ve kterém náš život bude dávat hluboký smysl bez ohledu na to, jestli zrovna svítí slunce, nebo padají trakaře. Tomuto prožívání můžeme říkat vzkvétání. A nevyžaduje to, aby byl náš svět naprosto bezchybný. Můžete řešit starosti, zažívat stres nebo se potýkat s nedostatkem času, a přesto vést naplněný a bohatý život. Zásadní je, aby to, co děláte, ladilo s vašimi vnitřními hodnotami.
Máme všechno, a přesto nám něco chybí
Společnost nás už od útlého dětství učí, že finanční zabezpečení a kariérní růst jsou těmi nejlepšími propustkami k životní pohodě. Reklamy nám slibují, že jakmile si pořídíme nejnovější model telefonu, luxusní krém proti vráskám nebo novou značku jogurtu, náš život konečně získá ten správný smysl. Chováme se, jako by štěstí bylo cílovou páskou, kterou protneme ve chvíli, kdy nashromáždíme dostatek majetku. Jenže povýšení ani peníze na účtu nás samy o sobě šťastnějšími neudělají.
Lidé z vyspělých zemí, kteří mají dostatek peněz a přístup k nejlepším službám, často prožívají hlubokou vnitřní prázdnotu. Naopak v kulturách, kde materiální hojnost zdaleka nedosahuje takových výšin, bývají lidé mnohem spokojenější a nacházejí ve svém bytí daleko větší smysl. Bohatství totiž dokáže zajistit pohodlí, ale nedokáže vygenerovat pocit, že někam patříme a že na nás někomu záleží.
Absolutní nezávislost a ztracená komunita
Vybudovali jsme si kulturu, ve které je vrcholem úspěchu nikoho nepotřebovat. Všechno zvládneme samy, všechno si zařídíme, na všechno máme aplikace a služby. Jenže tato nezávislost si vybírá krutou daň v podobě plíživé osamělosti. Všimněte si, jak často dnes lidé, zejména ti mladší, pociťují obrovskou izolaci navzdory tomu, že jsou neustále online a propojení skrze sociální sítě. Virtuální lajky totiž nikdy nenahradí skutečný lidský dotek a fyzickou přítomnost.
Skutečnou cestou k tomu, abychom v životě neuvadli, ale vzkvétali, je společenství. Potřebujeme se navzájem, a to mnohem víc, než jsme ochotni si často připustit. Neznamená to, že obětujeme vlastní individualitu, ale osvojíme si schopnost sdílet svůj čas, radosti i strasti s ostatními. Ti, kteří si během let dokážou vybudovat a udržet pevnou síť přátel, známých nebo rodinných příslušníků, zvládají životní krize s mnohem větší lehkostí a grácií.
Sdílené večeře a pocit sounáležitosti
Množství lidí, kteří obědvají nebo večeří úplně sami, v posledních letech roste. Dřív bylo společné stolování běžnou součástí rodinné i společenské pospolitosti, dnes do sebe jen rychle naházíme jídlo před monitorem počítače. Právě u stolu se ale odjakživa tvořily ty nejpevnější vazby.
Zapojení do jakékoliv komunity má navíc až zázračný vliv na naši psychiku. Může to být sousedský spolek, knižní klub, amatérský sportovní tým nebo dobrovolnictví v místní charitě. Ve chvíli, kdy přestaneme řešit jen samy sebe a nabídneme svůj čas nebo energii druhým, náš vlastní život získá úplně novou perspektivu. Budeme mít pocit, že jsme součástí něčeho většího, než je jen náš vlastní mikrosvět.
Najděte si svou vlastní jiskru
Aby byl náš život skutečně bohatý, potřebujeme vedle pevných vztahů ještě jednu podstatnou věc, a to zaujetí. Chvíle, kdy se do nějaké činnosti ponoříte tak hluboko, že úplně přestanete vnímat, co se děje kolem vás. Najednou není žádný stres, včerejší hádky ani zítřejší termíny. Jste tady a teď. Může to být při práci na zahradě, při pečení dortu, malování, nebo klidně při řešení náročného pracovního úkolu, který vás ale vnitřně naplňuje. Najít si takovou vášeň znamená objevit obrovský zdroj vnitřní síly. Člověk, který má své vlastní zájmy a dokáže se pro něco nadchnout, si automaticky vytváří ochranu proti každodenním splínům. A to za to rozhodně stojí.
Zdroje: nationalgeographic.cz, psychologytoday.com, verywellmind.com
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Tajemství cviku pozice stromu: Proč stání na jedné noze po padesátce aktivuje mozek a zpomaluje stárnutí

Snadný způsob, jak ujít 10 000 kroků, aniž byste museli chodit do posilovny

Vliv pohybu a cvičení na kosti. Tyto cviky jsou při osteoporóze nejlepší a zvládnou je i ženy po 50

Závratě před očima a mžitky při vstávání: Jak spolehlivě vyzrát na nízký krevní tlak

Fenomén pohybových svačinek: Proč jsou 3 minuty cvičení denně účinnější než hodina v posilovně týdně a jak s nimi začít

Skrytá příčina vašich úzkostí a depresí? Nedostatek železa ničí ženskou psychiku víc, než si myslíte. A netýká se jen únavy

Nemusíte hned uběhnout maraton. Jak začít běhat po padesátce, nezničit si tělo a u běhu konečně vydržet

Svět za skleněnou stěnou? Mezinárodní den autismu ukazuje, že krása tkví v jinakosti

Proč vaše tělo i mysl potřebují odpočinek a co se stane, když jim ho nedopřejete







