Psychická energie: Techniky pro klid a radost ve zralé životní fázi poradí odborníci

Co to vlastně je, ta „psychická energie“? Není to žádné ezoterické mávání rukama ani něco, co se dá změřit přístroji. Představte si ji spíš jako svůj osobní mentální a emoční bankovní účet. Každá starost, každý stresující telefonát, každá negativní myšlenka je výběr. Naopak každý okamžik klidu, každá malá radost, každý projev laskavosti vůči sobě samé je vklad. Když dlouhodobě víc vybíráme, než vkládáme, dostaneme se do mínusu. Cítíme se podráždění, unavení, bez motivace a radost ze života je někde v nedohlednu. Pečovat o psychickou energii neznamená vyhýbat se životu. Znamená to naučit se vědomě hospodařit se svými vnitřními zdroji, abychom měly dostatek síly nejen na zvládání povinností, ale hlavně na prožívání hezkých chvil.

Psychická energie: Techniky pro klid a radost ve zralé životní fázi

Život po padesátce bývá často popisován jako zlatý věk. Děti jsou odrostlé, kariéra stabilizovaná, máme víc času na sebe. Jenže často se ocitáme spíš v roli takzvané sendvičové generace, pečujeme o stárnoucí rodiče a zároveň ještě podporujeme dospívající či mladé dospělé děti. K tomu se přidávají hormonální změny, které umí s naší náladou i energií pořádně zamávat. Není divu, že se cítíme, jako by z nás někdo vysál život. Ten batoh, který si neseme na zádech, je po letech plný nejen zkušeností, ale i starých křivd, nezpracovaných emocí a zautomatizovaných reakcí, které nám už dávno neslouží. Prvním krokem k obnově psychické energie je si tohle všechno bez výčitek přiznat.

Všímavost jako kotva v přítomném okamžiku

Největším zlodějem naší energie je mysl, která neustále těká mezi minulostí a budoucností. Přehráváme si staré rozhovory, trápíme se tím, co jsme měli udělat jinak, a zároveň se strachujeme z toho, co přijde zítra. Nakonec jsme vyčerpaní z věcí, které se reálně nedějí. Pomoci může trénink všímavosti, neboli mindfulness, tedy návrat své pozornost k tomu, co se děje právě teď. "Když si vaříte ranní kávu, vnímejte její vůni. Sledujte, jak pára stoupá z hrnku. Cítíte jeho teplo v dlaních? Když jdete po ulici, zaposlouchejte se do zvuků města, vnímejte vítr na tváři. Nemusíte sedět hodiny v lotosovém sedu a meditovat. Stačí pár takových chvilek během dne. Tím přerušíte kolotoč úzkostných myšlenek a ukotvíte se v realitě. V přítomnosti totiž málokdy existuje skutečný problém. Problémy si vytváří naše hlava, když projektuje katastrofické scénáře. Všímavost je jako stisknutí tlačítka „pauza“ na tomto nekonečném filmu," říká psycholožka Jana Krátká.

Mentální hygiena coby velký úklid v hlavě

Stejně jako si čistíme zuby, potřebujeme si pravidelně čistit i mysl. Naše myšlenky totiž nejsou neměnná fakta, jsou to jen… myšlenky. A my se můžeme rozhodnout, kterým z nich budeme věnovat pozornost. Když vás přepadne negativní myšlenka nebo vás někdo rozčílí, zkuste se na chvíli zastavit a položit si jednoduchou otázku: „K čemu mi je dobré se tímhle teď trápit?“ V devadesáti procentech případů zjistíte, že k ničemu. Jen si tím ubíráte drahocennou energii. Další skvělou technikou je naučit se nebrat si osobně „jedy“ ostatních. Když je na vás někdo nepříjemný, kritizuje vás nebo se chová zle, je to téměř vždy odraz jeho vlastního vnitřního boje, jeho strachů a frustrací. "Představte si, že vám někdo podává pohár plný jedu. Je jen a jen na vás, jestli se z něj napijete. Můžete s klidem a vnitřním pochopením odmítnout. Tím si vědomě ochráníte svůj vnitřní prostor. A co je nejdůležitější, všímejte si, jak mluvíte sami k sobě. Jste svým největším kritikem? Zkuste k sobě promluvit tak, jak byste mluvila ke své nejlepší kamarádce, která prožívá něco těžkého. S laskavostí, pochopením a podporou," dodává Jana Krátká.

Tělo jako barometr naší duše

Psychická a fyzická energie jsou spojené nádoby. Nemůžeme mít jednu bez druhé. Ve zralém věku už možná netoužíme po vrcholových sportovních výkonech, ale jemný a pravidelný pohyb je naprosto zásadní. Nemusí to být nic světoborného. Stačí procházka v parku, při které se trochu zadýcháte, ranní protažení u otevřeného okna, jóga nebo tanec. Znáte ten pocit, když se vám do ničeho nechce, ale přesto se přemůžete a jdete se hýbat? Ta vlna endorfinů a pocit lehkosti, který přijde potom, je přesně ten vklad na váš energetický účet.

"Zkuste si doma zatáhnout závěsy, pustit si hudbu, kterou jste milovala ve dvaceti, a prostě se hýbat tak, jak vám tělo napoví. Nikdo vás nevidí, nikdo vás nehodnotí. Je to neuvěřitelně osvobozující a skvěle to rozproudí zablokovanou energii. A nezapomínejte na dech. Když jsme ve stresu, dýcháme mělce a rychle. Zkuste si několikrát denně vědomě zhluboka nadechnout až do břicha a pomalu vydechnout. Okysličíte mozek a okamžitě zklidníte nervový systém. Je to nejrychlejší a nejlevnější antistresová technika na světě," říká pro Svět ženy odbornice.

Umění říkat „ne“ a nastavení hranic

Ženy jsou často vychovávány k tomu, aby byly milé, vstřícné a nápomocné. To je krásná vlastnost, ale v určitém bodě se může obrátit proti nám. Pokud neustále plníme přání a očekávání všech kolem, partnera, dětí, kolegů, rodičů, kdo naplní ta naše? Naučit se říkat „ne“ bez pocitu viny je jedním z největších darů, které si můžeme dát. Ne neznamená „nemám tě rád“. Znamená „mám rád sebe a teď potřebuji ochránit své zdroje“. Hranice se netýkají jen lidí. Nastavte si je i vůči informacím. Musíte opravdu sledovat všechny katastrofické zprávy? Potřebujete trávit hodiny na sociálních sítích, kde se srovnáváte s dokonale naaranžovanými životy ostatních? Vědomě si vybírejte, co pouštíte do své mysli. Váš čas a pozornost jsou vaše nejcennější aktiva. Investujte je do věcí, lidí a činností, které vás skutečně nabíjejí, ne do těch, které vás vysávají.

Na co si dát pozor

Na cestě za obnovou energie číhá několik pastí. První je takzvaná toxická pozitivita, tedy snaha přinutit se být za každou cenu šťastní a ignorovat negativní pocity. To nefunguje. Smutek, hněv i strach jsou přirozenou součástí života. Důležité je dovolit si je procítit, pojmenovat a nechat je odejít, místo abychom je potlačovaly. Další pastí je perfekcionismus, tedy snaha dělat všechny techniky dokonale a vyčítat si, když se nám to nedaří. "Někdy se vám podaří zachovat klid, jindy vybuchnete. A to je naprosto v pořádku. Důležité je se k tomu vždy s laskavostí vrátit. A poslední varování: nesrovnávejte se. Vaše kamarádka možná zvládá pět koníčků a péči o vnoučata s úsměvem. Vy ale neznáte její příběh a její vnitřní svět. Vaše cesta je jen vaše," říká Jana Krátká.

Rovná záda a správné držení těla po 50: Vyzkoušejte jednoduchou sestavu, která opravdu funguje