Žijete v manželství, ale trpíte „hladem po doteku“? Proč obyčejné pohlazení funguje jako lék na imunitu

Dlouhodobý nedostatek fyzického kontaktu většinou trápí lidi, kteří žijí úplně sami. Ale není tomu pouze tak, syndrom kožního hladu se naprosto běžně vyskytuje i v ložnicích párů, které spolu žijí celé roky. Ztráta fyzické intimity přitom vůbec nemusí znamenat konec lásky nebo krizi vztahu. Častým důvodem je každodenní shon, stres nebo zdravotní potíže. V takové situaci si možná ani neuvědomujete, co přesně vám chybí. Prostě se jen cítíte víc unavení, podráždění a tak nějak odpojení od světa. Váš nervový systém ale přesně ví, kde je problém. Jsme totiž biologicky naprogramovaní k tomu, abychom dotek přijímali po celý život. 

Žijete v manželství, ale trpíte „hladem po doteku“?

Naše závislost na doteku nezačíná až v dospělosti, formuje se mnohem dřív. V podstatě už ve chvíli, kdy plaveme v plodové vodě. Jakmile se narodíme, kontakt kůže na kůži je naprosto zásadní pro náš vývoj a přežití. Právě skrze hmat si nervový systém buduje základní modely chápání okolního světa. Mozek se od prvních dnů učí, že dotek znamená bezpečí.

Neviditelná chemie lidské kůže

Když tento přísun podnětů ustane, spustí se fyziologický proces, který nemáme šanci ovlivnit silou vůle. Jakýkoliv příjemný fyzický kontakt s druhou osobou okamžitě snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a zpomaluje srdeční tep. Zároveň do krevního oběhu vyplavuje oxytocin, často označovaný jako hormon lásky a důvěry, společně s dopaminem. Lidé trpící hladem po doteku mají tyto hormony v nerovnováze. Mají příliš mnoho kortizolu a nedostatek oxytocinu. Objevují se pak pocity úzkosti, náběh na depresi a zhoršená schopnost regulovat vlastní emoce. Člověk pak snadno vybuchne kvůli naprosté malichernosti, protože jeho mozek přišel o přirozený tlumící mechanismus.

Skrytá nervová vlákna

Kůže obsahuje obrovské množství nervových zakončení, která vnímají teplotu, bolest nebo texturu. Některá nervová vlákna ale reagují výhradně na pomalé, jemné hlazení a nachází se na místech, kam si sami pořádně nedosáhneme, především na zádech a ramenech. Evoluce to zařídila docela chytře, nutí nás to vyhledávat kontakt s ostatními. Dotek pak dává našemu mozku signál, že na problémy nejsme sami, což umožňuje tělu šetřit energii potřebnou na zvládání stresu.

Jak hlazení podporuje imunitu

Obyčejné pohlazení dokonce funguje jako podpora obranného systému. Klinické studie potvrzují, že pravidelný dotek zvyšuje v těle produkci buněk, kterým se říká „přirození zabijáci“. Tyto bílé krvinky tvoří první linii obrany proti virům a pomáhají likvidovat abnormální buňky. Pokud hladovíte po doteku, vaše obranyschopnost prostě a jednoduše slábne.

Velký vliv fyzického kontaktu se projevuje i na pacientech s autoimunitními chorobami. U těchto onemocnění imunitní systém chybně napadá vlastní zdravé tkáně, což vede k chronickým zánětům a bolestem. Pravidelný fyzický kontakt dokáže snižovat svalové napětí a zlepšovat krevní oběh. Stimulace hmatových receptorů navíc spouští uvolňování endorfinů, které fungují jako silná přírodní analgetika a ulevují od chronické bolesti. 

Co dělat, když máme málo doteků

Zahnat kožní hlad v manželství vyžaduje trochu odvahy, protože přiznat si tuhle zranitelnost není vždycky příjemné. Pokud vám chybí partnerova blízkost, je potřeba o tom mluvit spíše s upřímnou zvědavostí než s obviňováním. Někdy za ochladnutím stojí dávný konflikt, jindy jen vyčerpanost nebo pocit, že dotek musí nevyhnutelně vést k intimnostem. Právě oddělení běžné fyzické náklonnosti od takových očekávání bývá tím největším zlomovým momentem, který do vztahu vrátí energii. Ulevit svému nervovému systému může i kontakt se zvířaty. Když hladíte psa, aktivují se ve vašem mozku úplně stejné systémy, jako kdyby někdo hladil vás. Obyčejné drbání domácího mazlíčka za ušima tak prokazatelně sráží hladinu stresu.

Pomáhá také cílené zapojení hmatu v jiných oblastech. Například zátěžové deky, které jemným a rovnoměrným tlakem simulují pocit silného objetí, dokážou zklidnit roztěkanou nervovou soustavu a podpořit uvolnění. Stejně tak pomáhají kontaktní sporty, návštěva fyzioterapeuta, maséra nebo třeba kadeřnice.

Rozdíl mezi žilním otokem a lymfedémem: Odborník radí, jak bez námahy rozproudit tělo a zbavit se těžkých nohou