Stárnutí se bohužel nevyhne nikdo z nás. Je to přirozený proces, který se na někom podepíše více, na jiném méně. Všem nám ale jednou začne ubývat sil. Mění se naše tělo, často i mysl, přestože každý člověk chce fungovat tak, jako před deseti lety. Ale už to nejde, jen přiznat si to, je těžší. Není divu, že se s tím někdo vyrovnává špatně a nechce si stárnutí jako takové vůbec připustit. Automaticky pak očekává pomoc těch nejbližších, jenže ne vždy je to možné.
Paní Marie řeší spolu se svým bratrem péči o maminku. Její zdraví se postupně zhoršuje. Marie s bratrem se snaží maminku přesvědčit, aby šla do domova důchodců nebo domu s pečovatelskou službou. V obou zařízeních má své kamarádky, které jsou tam spokojené, ale maminka se brání. Nikam nepůjde. Denně však svou dceru a syna zahrnuje vlnou požadavků, které musí ihned splnit. A oba pracují, nemají čas dopoledne jít do obchodu, protože jsou zrovna slevy.
Nechci do žádného domova
Máme problém s maminkou. Její zdraví se začíná zhoršovat a lékař usoudit, že bohužel v nejbližší době nemůže zůstat doma sama. Musí se o ní někdo starat a pečovat. S bratrem jsme se domluvili, udělali průzkum a vybrali dvě zařízení. Domov s pečovatelskou službou a také domov důchodců. V obou zařízeních jsme byli, maminka tam má své kamarádky, které tam před pár lety odešly. Domluvili jsme se s bratrem, že mamince budeme pravidelně měsíčně přispívat, aby si mohla dovolit krásný pokoj, kde bude mít výhled. A třeba klidně i balkon, protože ráda sedává doma venku. Jenže se objevil problém. Maminka o tom nechce ani slyšet. S bratrem nás vyhodila, že ona do odkladiště rozhodne nepůjde. Byli jsme v šoku, protože když nám popisovala, jak se tam její kamarádky mají dobře, nenapadlo nás, že to bude brát jako odkladiště.
Nemůžeme ji nutit, jenže máma se od té chvíle snad zbláznila. Denně mě i bratrovi vyvolává a pořád něco chce. Jít do obchodu, vyzvednout balík na poště, zajít k lékaři, do lékárny, jít se projít k řece. Není pro nás problém jí pomoci, problém je, že to podle nás dělá naschvál. Zavolá mi v sedm ráno, kdy se s našimi dětmi balíme do školy a do práce, že ode dneška mají někde slevu na něco, co ona potřebuje. Takže pro ni mám přijet a jedeme hne do obchodu. Když jí řeknu, že tam sjedu odpoledne po práci, je oheň na střeše, že se o ni nezajímáme, nestaráme se, odpoledne to tam určitě už nebude a ona to potřebuje hned. Jenže já nemůžu přijet do práce o hodinu později, protože máma chce pro maso, které je o 5 korun levnější. Umíme jí s bráchou pomoci, ale vše má své limity. Nemůže písknout a čekat, že poběžíme. Máme oba práci a taky své domácnosti a rodiny.
Co máme dělat? Jak maminku přesvědčit, nebo se alespoň nenechat takto zneužívat?
Doporučujeme
reklama
Nejlepší odpověď na situaci paní Marie nabízí Scott Witt, vedoucí partner pro domácí péči o seniory
„Přesvědčit rodiče nebo obecně někoho staršího, že potřebuje péči, může být problém, ale vězte, že v tom nejste sami. Nehledě na zdravotní problémy, jimiž naši rodiče a senioři obyčejně procházejí, často tento starší člen rodiny, nejčastěji váš rodič, bude trvat na tom, že je v pořádku a nepotřebuje pomoc s každodenními úkoly, nákupem a čímkoli dalším. Navzdory jejich potížím si nepřipouštějí, jak moc je ale denní rutina náročná. Může být obtížné přesvědčit stárnoucí rodiče nebo příbuzné, že potřebují pečovatelské služby. Možná si ani neuvědomují, co odmítli a k čemu se tím sami sobě zavázali, ale pravděpodobně se za žádnou cenu nechtějí vzdát své nezávislosti. Netlačte na ně.
Promluvte si s nimi několikrát v průběhu týdnů, měsíců nebo někdy i let, aby byli předem poučeni o možnostech, které mají. Vyhněte se tomu, abyste své rodiče nutili, nebo aby měli nepříjemný pocit, že do své vlastní situace nemají co mluvit. Je potřeba se do jejich situace vcítit se a naslouchat. Mnoho seniorů protestuje proti asistovanému bydlení ze strachu, že je jejich blízcí někde odloží. Ukažte jim, že vám na nich záleží. Naslouchejte se soucitem (spíše než prosazujte svou myšlenku) a budujte důvěru. Také je ujišťujte o realitě a kvalitách dnešní péče, protože senioři s těmito moderními možnostmi péče nevyrůstali. Třeba časem změní názor.„
