“Starám se o naši mámu a můj bratr si mezitím užívá bezstarostný život,” běduje Milena

Paní Milena (59) se stará o svou nemocnou mámu. Když přicházelo k tomuto rozhodnutí, myslela si, že to bude jiné. Nenapadlo ji, že péče o vlastní rodiče bude tolik vyčerpávající a tolik fyzicky i psychicky náročná. Každý den má spoustu úkolů. Do toho má svou práci a rodinu. A její bratr? Ten se nezapojuje a žije si svůj bezstarostný život. Vůbec se nezdá, že by chápal, o co jde a jak na tom maminka je. Paní Milena se mu to snažila vysvětlit, ale jeho to jako by nezajímá, nebo nechce slyšet pravdu. Anebo prostě odmítá pomáhat.

Starám se o naši mámu a můj bratr si mezitím užívá bezstarostný život

Starám se o naši nemocnou matku. Nikdy jsem si nepředstavovala, že péče o vlastní rodiče může být tak vyčerpávající, a to nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Každý den nosím tašky, běhám po doktorech, počítám léky, uklízím nehody, které už naše maminka sama nezvládá. Můj bratr žije svůj život bezstarostně. Volný čas, výlety, plány. A když mu zavolám s prosbou o pomoc, obviní mě z přehánění. „Mileno, ty to moc prožíváš. Mamka je v pohodě. Ty se jen stresuješ.“ A já mlčím protože vím, že hádat se s ním je zbytečné. Ale každé jeho slovo bolí víc a víc. Rodinné oslavy se změnily v minová pole. On vypráví o svých zážitcích, já sedím bez poznámek, s kruhy pod očima, s pocitem, že nikdo nevidí, jak moc jsem vyčerpaná. Když jednou zmíním, že by mi pomohl alespoň na víkend, směje se mi: „Tohle je tvoje volba. Ty sis to vzala na sebe."

Už to dál nechci táhnout sama

A já cítím, že něco prasklo. Už nemohu dál nést vše sama. Stojím na křižovatce: Jestli mlčet a dál se ztrácet v péči, nebo otevřít oči ostatním členům rodiny? Říct pravdu, že bratr nepomáhá, že péče není romantická, že jsem na hranici svých sil a mám strach, že to odnese mé vlastní zdraví? Bojím se konfliktu, odsouzení, toho, jak rodina přijme bratrovu neochotu a jak to celé vlastně vezme bratr, který tuhle celou situaci zlehčuje. Ale zároveň vím, že pokud nepromluvím teď, už nezvládnu vůbec nic. Pravda, byť bolestivá, může být jediným krokem ke spravedlnosti, a možná i k mé svobodě. Jenže mám do toho jít? Mám začít situaci řešit, i když mám pocit, že to rozbije celou rodinu.

K odpovědi na situaci paní Mileny nás inspirovala Carol Bradley Bursack

Paní Mileno,

to, co prožíváte, je hluboce náročné a zcela pochopitelně vyčerpávající. Péče o nemocného rodiče je fyzicky i psychicky velmi náročná a je normální cítit frustraci, vyčerpání a dokonce i zlost na členy rodiny, kteří se nezapojují. Vaše pocity nejsou přehnané, ale jsou odrazem skutečné zátěže, kterou nesete. Mlčení a ignorování vlastních potřeb může vést k dlouhodobému vyhoření, zdravotním problémům a pocitu izolace. Mít odvahu otevřeně pojmenovat svou zkušenost není sobecké, ale nezbytné pro ochranu vašeho zdraví a pro spravedlivé rozdělení péče.

Doporučuji začít jasně a klidně komunikovat se svým bratrem a případně i ostatními členy rodiny. Popište konkrétně, co vše zahrnuje vaše každodenní péče, a vysvětlete, jaký dopad má absence jeho pomoci na vaše fyzické a psychické zdraví. Stanovte realistické požadavky, například pravidelné víkendové střídání, určité konkrétní úkoly nebo finanční příspěvek, pokud je to vhodné. Klíčové je zůstat věcná a vyhnout se obviňování, soustřeďte se na fakta a své potřeby, ne na charakterovou kritiku bratra. Takový přístup může snížit obrannou reakci a otevřít prostor ke spolupráci.

Pokud se situace nelepší, může být velmi užitečné zapojit neutrální třetí stranu, například rodinného terapeuta, sociálního pracovníka nebo zkušeného odborníka na péči o seniory. Profesionální facilitace rodinné schůzky umožní, aby každý mohl sdělit svůj pohled a zároveň se naučil naslouchat ostatním. V krajním případě je důležité uvědomit si, že stanovování hranic a omezení kontaktu s toxickým chováním není sobecké, ale chrání vás před vyčerpáním a umožňuje vám zachovat schopnost poskytovat kvalitní péči matce. Vaše potřeby a zdraví jsou stejně důležité jako péče, kterou poskytujete druhým.

Jak se má paní Milena k této situaci postavit? Co dělat? Dál snášet útrapy péče o rodiče nebo říct, jak to ve skutečnosti je? Přečtěte si také příběh paní Soni, která neví, jak donutit dceru odejít z domu.