"Zamilovala jsem se do partnera své babičky. Pravda vyšla na povrch a láska k němu nám rozvrátila rodinu,“ říká Žaneta

Ale život je složitější, než si někdy připouštíme. Bylo mi pětadvacet, když jsem se nečekaně zamilovala. K mé smůle do muže, kterého jsem si rozhodně zvolit neměla. Byl to partner mé babičky. Poprvé jsem ho potkala na jedné rodinné oslavě. Jmenoval se Milan a s babičkou se dali dohromady, když jí bylo něco přes šedesát. Nikdo z rodiny to nebral nijak vážně, mysleli jsme si, že je to jen krátký románek. Ale Milan zůstal. A já jsem si všimla, že pokaždé, když jsme se potkali, jsme spolu vedli dlouhé rozhovory, ve kterých mi rozuměl víc než kdokoli jiný.

Dlouho jsem své city skrývala

Z počátku jsem své pocity odmítala. Připadala jsem si šílená. Říkala jsem si: Je to partner tvé babičky, proboha! Jenže čím víc jsem se snažila je potlačovat, tím víc jsem cítila, že je mezi námi něco silného. Babička byla šťastná, ale já jsem se v tichosti svých myšlenek skutečně trápila. Každá rodinná návštěva pro mě byla radostí i utrpením. Pak přišel okamžik, kdy jsme spolu s Milanem zůstali sami. Seděli jsme na zahradě, povídali si o životě a já najednou cítila, že už to nevydržím. Přiznala jsem mu, že ho mám ráda víc, než bych měla. Čekala jsem odmítnutí, výsměch nebo pohoršení. Ale on se na mě dlouze podíval a tiše řekl, že cítí to samé.

Nejhorší chvíle v životě

Od té chvíle se všechno změnilo. Začali jsme se vídat tajně. Byla to směs zakázané vášně, strachu a štěstí. Každý polibek byl plný napětí, každé setkání jsme si museli krást. Jenže nic netrvá věčně. Jednoho dne nás babička přistihla. Nepotřebovala žádné vysvětlení, všechno bylo jasné. Byla to ta nejhorší chvíle mého života. Vidět její výraz, ve kterém se mísila bolest, zrada a nepochopení, bylo nesnesitelné. 

Rodina se okamžitě rozdělila na dva tábory, jedni nás odsoudili, druzí se snažili nás pochopit. Ale vztah mezi mnou a babičkou už nikdy nebyl stejný. Milan nakonec odešel od babičky a chtěl být se mnou. Jenže já jsem najednou nevěděla, jestli je to skutečně to, co chci a po čem mé srdce touží. Všechno, co jsme měli, bylo poznamenané vinou. Přestala jsem cítit čistou lásku a začala jsem vnímat jen zničené vztahy a bolest, kterou jsme způsobili.

Britský psycholog Dr. Glenn Wilson, který se dlouhodobě věnuje problematice mezilidských vztahů, kdysi řekl: „Láska je silná emoce, ale ne vždy znamená, že bychom jí měli podlehnout. Existují hranice, jejichž překročení může vést k nevratným následkům nejen pro nás, ale i pro ty, kteří nás obklopují.“ Když jsem si jeho slova zpětně přečetla, pochopila jsem, že přesně to se stalo i mně. Podlehla jsem citu, který možná na začátku vypadal romanticky, ale jeho cena byla příliš vysoká. 

Dnes už s Milanem nejsme spolu. Rozešli jsme se, protože tlak okolí a moje vlastní výčitky byly silnější než touha v našem vztahu pokračovat. S babičkou se vztah jen těžko zaceluje. Snaží se tvářit, že mi odpustila, ale vím, že jizva v její duši, z toho, co jsem ji způsobila, jí zůstane navždy. Tento příběh vyprávím nejen proto, abych se vypsala a zkusila zmenšit vinu, kterou od té chvíle cítím, ale i proto, aby ostatní ženy věděly, že láska může být někdy zrádná. Ne vždy nás naše srdce vede správným směrem. A někdy je důležitější zůstat nohami na zemi, než následovat vášeň, která nakonec všechno spálí a nám samotným víc ublíží, než dá.

Názor psychoterapeuta Marka Navrátila:

Tento příběh ukazuje, jak silný může být střet mezi emocemi a morálními či rodinnými hranicemi. Zamilovat se do „nevhodné osoby“ není nic neobvyklého, láska se skutečně nedá vždy ovládnout. Problém však nastává ve chvíli, kdy ohrožuje důležité vztahy a narušuje důvěru v rodině. Pocity viny, které autorka prožívala, jsou přirozeným odrazem konfliktu mezi jejím srdcem a hodnotami, které byly překročeny. Z psychologického pohledu je podstatné, aby se člověk naučil pracovat s následky, s výčitkami, s poškozenými vazbami i se sebepřijetím. Vztah, který zpočátku působil romanticky, byl od začátku zatížen loajalitou k babičce a tlakem okolí, proto se nelze divit, že místo čisté lásky začala převažovat bolest. Každá zkušenost, i ta bolestná, má ale smysl. Může nás naučit, že vášeň a láska nejsou vždy totéž, a že respekt k hranicím a blízkým je někdy důležitější než okamžité štěstí. V takové situaci je důležité otevřeně pracovat s pocity viny i s narušenými vztahy, mluvit s blízkými, hledat porozumění a dát prostor času, aby jizvy mohly alespoň částečně zacelit. Zároveň je vhodné obrátit se na psychologa či terapeuta, který pomůže zpracovat bolestnou zkušenost a posílit schopnost nastavovat zdravé hranice do budoucna.

Tři znamení, která se ještě do konce léta zamilují tak, že zapomenou na všechno ostatní. Vodnáři dají lásce konečně zelenou