“Musel jsem mámu přesvědčit, že už nesmí za volant. Nebylo to lehké, ale šlo o životy,” popisuje Tomáš. Maminka stárne, ale nepřipouští si to

Pan Tomáš (56 let) měl dlouho o svou mámu strach. Pomáhá jí se vším, co může, ale ona je samostatná, alespoň podle jejího úsudku zcela samostatná. A i po osmdesátce řídí, což jí dává jistou svobodu. Jenže její úsudek už není tak rychlý jako před dvaceti nebo i před deseti lety. Jenže má stále svou hlavu. nedalo se s ní hnout. Do doby, než si i jiným svou nepozorností způsobila několik drobných oděrek a hlavně dvě nehody.

Musel jsem mámu přesvědčit, že už nesmí za volant

Moje máma byla vždycky samostatná žena. I po osmdesátce si všechno chtěla zařídit sama – nákupy, lékaře, návštěvy přátel. Až donedávna i řízení auta. Říkala, že jí auto dává svobodu. Rozumím tomu, ale už delší dobu jsem viděl, že za volantem není jistá. Řídit v 82 letech není samozřejmost. A upřímně, divím se, že jí ještě bez problému prodloužili řidičák. Už před rokem se stalo, že při parkování ťukla do jiného auta. Nehodu nahlásila, omluvila se, zaplatila škodu.

Byla z toho trochu nervózní, ale tvrdila, že to byla jen smůla, že se podobný malý prohřešek může stát každému. Nechtěla si připustit, že se něco změnilo. Další drobné nehody ale následovaly. Odřený bok auta při vyjíždění z garáže, pozdní reakce, lehké vjetí do škarpy. Snažil jsem se jí říct, že možná už je čas s řízením skončit. Mluvili jsme o tom několikrát. Vždycky to skončilo stejně a máma mi uraženě řekla, že jí chci „odříznout od světa“ a „zavřít doma“, jako by byla nesvéprávná.

Nedobrzdila na semaforu

Ale pak přišla poslední nehoda. Jela z návštěvy a na semaforu nedobrzdila. Najela do auta před sebou. Nic vážného se nestalo, nikdo nebyl zraněn, ale tohle už nešlo přejít. Tentokrát byla otřesená. Konečně přiznala, že si při jízdě připadá nervózní, že se jí hůř odhaduje vzdálenost a že už nemá tak rychlé reakce, řízení ji unavuje víc než dřív. Bylo mi úzko. Nechtěl jsem jí vzít nezávislost. Ale zároveň jsem pocítil obrovskou úlevu, že to sama uznala.

Dohodli jsme se, že auto prodá a že jí s manželkou budeme vozit, kam bude potřebovat. A když nebudeme moct, najdeme jinou možnost, taxi, sousedy, dovoz potravin. Možnosti jsou. Někdy je těžké rodiče přesvědčit, že už nemůžou všechno zvládat jako dřív. Ale když jde o bezpečnost, jejich i ostatních, musí jít hrdost stranou. Mám od té doby mnohem klidnější spaní.

K situaci pana Tomáše se vyjadřuje praktická lékařka MUDr. Milena Dvořáková

Samozřejmě, že pro každého člověka je velmi těžké smířit se s tím, že stárne a pomalu je odkázán na pomoc druhých lidí, byť nejbližších. Tato situace se stala i vám, s vaší maminkou. Než si o tomhle tématu promluvíte s rodiči, je potřeba věnovat čas přípravě. Svezte se s nimi autem a uvidíte, jak si povedou. Možná budete překvapeni, když zjistíte, že jsou to vlastně dobří řidiči. Ale to se ve vašem případě nestalo a i když vaše maminka celý život řídila auto, nyní už by neměla, jak říkají vaše poznatky a zkušenosti. Vzpomeňte si, kdo v životě vašich přátel a jejich rodičů měl hladký přechod k tomu, aby přestal řídit! Najdete někoho? Pokud ano, použijte tato jména jako příklad.

Určitě souhlasíte se mnou, že většina lidí NEMÁ ráda negativní překvapení. A jistě se shodneme i v tom, že někteří lidé nemají rádi ani pozitivní překvapení. To myslím samozřejmě s nadsázkou. Chci tím říci, že čím dříve začnete se svým stárnoucím rodičem mluvit o bezpečné jízdě ve stáří, o odchodu do důchodu a o signálech, že musí přestat řídit, tím lépe. Je normální mít nejrůznější pocity ohledně toho, že váš rodič už stárne a neměl by být vpuštěn na silici.  Navíc si umím dobře představit, že je vám nepříjemná i samotná situace, že jste s vaší maminkou musel na toto téma zavést hovor, ještě k tomu opakovaně. Zpracování vlastních pocitů poté, co si s rodičem promluvíte, vám může pomoci při další debatě zůstat soustředěný, uzemněný a empatický. Nejdříve se zamyslete nad formou, jak to rodiči nebo třeba i staršímu sourozenci nebo jinému blízkému člověku řeknete.  Jak se ukázalo, zrovna vy jste to zvládul skvěle a maminka nakonec uznala to, co je jasné.

Zachoval se pan Tomáš správně, když dal své matce najevo, že by rozhodně neměla řídit? Jak v takové situaci postupovat, když je rodič možným ohrožením? Co byste dělali v takové situaci vy? Přečtěte si také příběh pana Michala, který se musel po rozvodu a životním neúspěchu nastěhovat zpátky k rodičům.