Rodiče jsou tady pro své děti zpravidla pořád a pomáhají jim, kde se dá. Také však mají zcela logicky názor na to, jak jejich děti žijí, co dělají, jak fungují a také jak vychovávají své děti, jejich vnoučata. Ale ne každé dítě stojí o názor rodiče, především pak o rady, co dělat jinak, lépe, protože to oni, alespoň podle rodičů, dělají špatně.
Paní Iva (39 let) má dost neustálých rad, tipů a „správných názorů“ své matky. Neustále jí mluví do výchovy dětí a poučuje ji, co má, a co nemá dělat. I když jí to řekla snad tisíckrát a poprosila ji, aby se jí nemotala do života, matka si stále vede svou. Má přece právo říct svůj názor, je demokracie. Jenže paní Ivu to už unavuje a vadí jí, že matka neustále kritizuje vše, co udělá. Paní Iva se proto rozhodla napsat své mamince dopis.
Mami, nech si, prosím, své rady pro sebe
Ahoj mami,
nech si, prosím, své rady pro sebe. Nestojím o ně. A určitě nechci poslouchat, co bych měla s dětmi dělat, co jim dávat k jídlu, jak se o ně starat, co jim dovolit, a co ne. Jsou to moje děti a právo mluvit do výchovy mám pouze já a Honza. Nikdo jiný. Prosím tě, konečně to začni respektovat. Vychovávám své děti tak, jak chci já a Honza, ne jak ty si myslíš, že je správné. A pokud to nebudeš respektovat, pak to budeme muset řešit jinak. Holky jsou ještě celkem malé, sedm a devět let. A poslouchat, že jejich máma neví, co říká, když mi „uděluješ rady“ před nimi, fakt nemusejí a já nechce, aby to poslouchaly. Musí mě jako mámu respektovat a vědět, že to, co řeknu, to platí. Ne, že „babička říkala“.
Vím, že si nemůžeš pomoci, protože jsi vždycky všem radila, vměšovala se do toho, co kdo dělá. Tolerovala jsem to jako dítě, když jsi mi říkala, co mám dělat, co si mám myslet, jak se učit, co si vzít na sebe... Mluvila jsi mi do všeho. Když jsem se odstěhovala z domu, zvykla jsem si na to, že mě nikdo neřídí, prosím, přestaň s tím. Unavuje mě to a otravuje, když se mi neustále pleteš do života. Vadí to i Honzovi, který už mi navrhuje, že se odstěhujeme daleko, abys k nám pořád nechodila a neradila. Nenech to, prosím, zajít tak daleko. Mám tě ráda, ale tvé rady a neustále vměšování se do naší rodiny je už moc.
Iva
Doporučujeme
reklama
Nejlepší odpověď na situaci paní Ivy má doktor Ken Canfield, PhD
„Jako prarodiče si nemůžete pomoct, ale většinou máte vždy touhy a své sny o tom, jak by měla vaše vnoučata žít a fungovat. A vlastně máte je i pro své děti, ale ty už pak moc řídit nemůžete. A pokud jste něco jako já, je lákavé nechat se unést a podstrčit své návrhy a názory jejich rodičům. Být mámou nebo tátou je jejich role a zodpovědnost a my to musíme uznat a respektovat je, i když nesouhlasíme s jejich přístupem k jejich dětem. Počkejte, až se rodiče zeptají na radu. Potřebujeme dát našim dospělým dětem svobodu rodičovství, nechat je vymýšlet věci a program pro jejich děti, a dokonce je musíme respektovat i při jejich případném selhání.
Obecně přemýšlejte o tom, jak je ovlivnit svým příkladem, a držte se svého názoru, dokud o něj nepožádají. Pokud jste většinou pozitivní a povzbuzující, bude mnohem pravděpodobnější, že za vámi přijdou, když budou mít otázku nebo budou čelit obtížné situaci. Když jsou postřehy prarodičů sdíleny pozitivním a podpůrným způsobem, vyhrává každý. Klíčem je vědět, kdy přestat mluvit.„
