„Vše začalo obyčejnou noční procházkou. Moje kamarádka Eva právě začala chodit s jedním klukem, Alexem, a chtěla, abychom si všichni vyrazili. Byla nadšená a pořád říkala, jak je skvělý. Hned jsem to poznala. Byl zábavný, pozorný a měl nepopiratelné kouzlo. Ale když jsem je ten večer pozorovala společně, začal ve mně narůstat pocit, který jsem nečekala. Byl to takový ten pocit, který potlačíte a ignorujete, protože víte, že je prostě... špatný,“ svěřila se nám Viky (40) se svým příběhem.
Lhala jsem sama sobě
Zpočátku jsem samu sebe přesvědčovala, že to, co cítím, je pouhý obdiv - že jsem jen ráda, že si Eva našla dobrého kluka. Vždyť mizerných vztahů už měla dost a tady byl někdo, kdo vypadal, že se o ni opravdu zajímá. Ale jak týdny plynuly a naše společnásetkání pokračovala, nemohla jsem ignorovat, jak mě k Alexoviněco přitahuje. Jeho smích, způsob, jakým naslouchal, když jsem mluvila, vtipy, které jsme říkali a pak se jim dlouhé minuty smáli. Připadalo mi, že každá společná chvilka s Alexem z mé strany vytváří pouto, o kterém jsem věděla, že není správné a které bych rozhodně mít neměla.
Začala jsem se cítit provinile - opravdu provinile. Jak jsem mohla Evu takhle zradit a dokonce zradit naše přátelství? Byla mou kamarádkou už od střední školy, prožily jsme toho spolu tolik. A nyní jsem v sobě držela bolestné tajemství. Mluvila o tom, jak je díky Alexovi šťastná, a já se usmívala a přikyvovala a snažila se skrýt bouři, která se ve mně odehrávala. Ale pokaždé, když jsem je viděla spolu, jsem cítila, jak mě to ničí.
Jednou večer, po obzvlášť skvělé zábavě s nimi, Eva odešla na toaletu a nechala mě s Alexem o samotě. Vzpomínám si, že jsme se smáli něčemu hloupému, když se na mě podíval, velice pozorně, na vteřinu jsem si myslela, že cítí to samé co já. Ve vzduchu bylo cítit napětí, něco nevyřčeného, co mezi námi proudilo a u čeho jsem chtěla věřit, že to není jen v mé hlavě. Ale pak se stejně rychle podíval jinam a „náš“ vzácný okamžik rychle pominul.
Už jsem to nemohla dál snášet. Bylo toho příliš – neustálý a svíravý pocit viny, vycházející z hloubi mé duše. Začala jsem se vymlouvat ze společných akcí, abych sama sobě tolik neubližovala. „Jsem zavalená prací,“ říkala jsem Evě, nebo: ‚Necítím se dobře.‘ Všechny Eviny nápady jsem pokaždé smetla ze stolu, i když jsem věděla, že tím dost ubližuji nejen sobě, ale i jí. Je to možná dětinské, ale jak jinak tohle řešit? Vůbec netuším, co dál. Eva mi hrozně chybí, ale když jsem s ní, je tam i Alex, a to mě ničí.
„Zamilovat se do přítele své nejlepší kamarádky je problematické, ale existují způsoby, jak tuto situaci zvládnout. Než však začnete cokoli dělat, je důležité se ujistit, že se vy sama chováte optimálně. Cítit můžete cokoliv, navenek to ale musíte korigovat. Ať jsou vaše pocity vůči partnerovi vaší nejlepší kamarádky jakékoliv, neměla byste dělat nic, čím byste své nejlepší kamarádce ublížila. Pak je dobré promyslet si, jak situaci řešit. Utíkáním od problému se ale vyřešit nedá. Možnosti jsou pouze dvě. Buď budete mlčet a tiše trpět, nebo to, co cítíte, sdělíte své kamarádce i za tu cenu, že ji ztratíte. Protože ano, přesně to se může stát.“
