Když jeden z partnerů ztratí práci, je to nepříjemná situace, která citelně zasáhne do vztahu obou. Musí řešit nižší finance a menší zabezpečení do budoucna, přemýšlet nad tím, co koupit, a co ne, ale hlavně finanční zodpovědnost přejde jen na jednoho partnera. To vše většinou jen dočasně, tedy v ideálním případě. Pokud se tedy nezaměstnaný partner účastní na znovuzařazení do pracovního procesu. V případě Davida to ale vypadá, že se mu "být živen" náramně zalíbilo.
Paní Míša (40 let) žije s partnerem v jedné domácnosti pět let. Oba měli svou práci, oba přispívali rovným dílem na život a náklady s tím spojené. Před necelým rokem však pan David přišel o práci. Redukovaly se stavy, jeho místo se zrušilo a on musel s odstupným odejít. Nebylo to jednoduché, musel se s tím vypořádat. Jenže necelý rok po této události stále nemá práci a jeho partnerka ho živí. A pomalu jí už dochází trpělivost, protože nabyla pocitu, že David si vlastně zase až tak aktivně práci nehledá.
I proto se rozhodla mu napsat dopis. Situaci s ním samozřejmě několikrát opakovaně řešila, ale Davidův přístup je, řekněme, laxní.
Davide,
vím, že se ti tohle nebude číst lehce, ale prostě jednoduše: Musíš si najít práci. A to rychle! Už nemůžu všechno táhnout sama se svým platem, dívat se, jak se doma flákáš, a já si zatím beru další a další projekty navíc, abych měla víc peněz a sponzorovala tebe a hlavně to, že doma popíjíš a válíš se na gauči. První měsíc sis lízal rány a já jsem to chápala. Dostal jsi výpověď v podstatě ze dne na den, ne proto, že bys dělal něco špatně, ale proto, že se prostě dělala ve firmě čistka. Byl jsi naštvaný, ublížený, vzteklý na celý svět. Chápala jsem to, nechávala jsem tě. Chodil jsi s klukama na pivo, vracel ses občas pod parou. Potřeboval sis to srovnat sám v sobě. Bylo to nepříjemné pro tvé ego a pro sebevědomí.
Neúspěšné pohovory
Pak tě to přešlo a chtěl sis najít novou práci. Nadšeně jsi plánoval, že jakmile vyděláš nějaké peníze, odjedeme spolu na wellness víkend a užijeme si to. Odhodlaně jsi poslal několik životopisů, šel na pár pohovorů, ale nedopadlo to. Vybrali si vždy někoho jiného. To tě opět vrátilo zpátky do stavu, kdy ti bylo všechno jedno. Válel ses celé dny doma na pohovce, spal jsi do oběda a veškerá starost o finance byla na mě. Nestaral ses o nic a nezajímalo tě, co se děje kolem tebe. Já jsem v práci musela brát projekty navíc, abych si přivydělala a mohla jsem dál sama financovat celou domácnost. A ty? Bylo ti to jedno.
Sklouzl jsi do rutiny
Šel jsi na úřad práce, dostal jsi podporu a pět měsíců jsi nic nedělal. Však nějaké peníze jsi měl, to by mohlo stačit, říkával jsi. A vesele jsi sklouznul k nic nedělání. A to doslova. Hrál jsi hry na počítači, vyspával jsi opice, kdy jsi pil celý den piva i panáky, sledoval seriály a filmy. Když už jsi byl celé dny doma, mohl jsi alespoň uvařit, umýt nádobí nebo uklidit, zajít nakoupit. Já jsem chodila z práce pozdě večer a tvoje jediná otázka byla, co bude k večeři. Nenapadlo tě, že už nezvládám, nemůžu a jsem permanentně unavená? Asi ne, všechno pro tebe bylo automatické. Tedy vlastně pořád je. Jenže já končím. Není to jednoduché, ale buď si prostě najdeš práci, nebo se odstěhuj.
Zvykl sis, že tě živím
Mám pocit, že časem sis na to, že tě živím, zvykl. Nic ti nechybělo, mohl jsi dělat co jsi chtěl. Já jsem vydělala na tvé lahváče a vodku, měl jsi doma jídlo a všechno. Nic víc ti nechybělo. Začínám být vyhořelá, v mé práci mě to nebaví a to jen kvůli tomu, že toho mám hodně. Potřebuju zase pracovat normálně, ne mít navíc spoustu hodin, abych měla o pár tisíc víc. Musíš si prostě najít práci, a to hned! Nemám ráda ultimáta, ale tady to jinak nejde. Pokud si nenajdeš práci do tří měsíců, tak se asi rozejdeme. Nemůžu a nechci tě sponzorovat a být tvoje kasička. Promiň.
Míša
Názor odborníka, Dava Ramseye, amerického rozhlasového odborníka, který nabízí finanční poradenství. Je vlastníkem a generálním ředitelem Ramsey Solutions:
„To, že má z práce propuštěný člověk potíže soustředit se na hledání nové práce, není nic neobvyklého. Neznamená to, že je líný, bezcenný nebo bezohledný. Spíše to znamená, že trpí určitou mírou deprese, která mu hledání práce ztěžuje. Často je identita člověka spojena s tím, co dělá. Ztráta zaměstnání proto nezpůsobuje jen finanční potíže, ale také krizi identity a pocit beznaděje. Pokud chcete svému muži skutečně pomoci, usnadněte mu cestu vpřed, a ne ji ztěžujte. Nejenže vám to pravděpodobně pomůže vyhnout se manželským potížím, ale je to také to nejlepší, co můžete udělat, abyste mu pomohla najít práci.“
„Nejprve ho jemně přemlouvejte , aby zjistil, zda netrpí depresí. Pokud však už jeho nicnedělání trvá dlouho, musíte jednat. I když byste neměli podporovat jeho polehávání a nicnedělání, musíte mít pochopení a povzbuzovat ho. Člověk, který se povaluje - trochu se tváří, ale nesnaží se -, pravděpodobně pochybuje o svých schopnostech, přemýšlí, jestli to zvládne, a dělá si starosti, že není tak dobrý, jak si myslel. Chlapi v takové situaci se často považují za neúspěšné, nedostatečné nebo bezmocné. Nepřidávejte k těmto negativním pocitům podněcování a rýpání. Bude to vnímat jako další důkaz toho, že je neúspěšný. Místo toho ho povzbuzujte. Dejte mu prostor a čas. Upřímně a vážně mu řekněte, co na něm vidíte, že v něj věříte. Dejte si pozor, aby to v žádném případě nevyznělo manipulativně nebo neupřímně. Pomalu a mírně ho budujte tím, že mu budete připomínat, kdo je, čím je a jaká může být jeho budoucnost.“
„Za třetí, místo abyste dávali najevo paniku, projevujte co největší důvěru, že vše dobře dopadne. To neznamená, že vše záleží jen na vás. Můžete mít strach a obavy stejně jako on. Když však muž jedná v “mužském módu„, je velmi silný. Když funguje v režimu “jsem neúspěšný?„, potřebuje na chvíli spíše utěšit, než být utěšitelem. Udělejte to pro něj teď a pravděpodobně se později dočkáte skvělých výsledků. Sněte s ním o nových a různých věcech, které by on nebo vy dva mohli v budoucnu dělat. Nové podnikatelské nápady. Nová kariérní cesta. Nové vzdělávací procesy. Nová oblast v zemi. Místo toho, abyste se uzavřeli do toho, co bylo předtím, a doufali, že to obnovíte, buďte kreativní a zjistěte, zda tento dočasný neúspěch může vést k něčemu novému a vzrušujícímu.“
„Zapojte přátele, ke kterým má důvěru. Požádejte je, aby s ním strávili čas u kávy nebo aby společně vyrazili na nějakou akci. Nedovolte mu, aby trávil příliš mnoho času soustředěním se na problémy tím, že jemně pobídnete jeho přátele, aby mu pomohli. Řekněte mu, že vy dva už jste truchlili a dělali si starosti dost a že je nyní čas něco udělat. Vytáhněte blok papíru a požádejte ho, aby s vámi probral všechny relevantní body. Účty. Prodej věcí. Zmenšení vašeho životního stylu. Nalezení krátkodobého příjmu, i když to není to, co si on/vy přejete dlouhodobě. Jinými slovy, přijde čas, kdy je třeba spíše DĚLAT než jen CHVÁTAT.“
Má se paní Míša rozejít se svým partnerem, který si nechce najít práci? Nebo mu má dát větší šanci? Co v takové situaci dělat? Co byste jí poradili vy?
Přečtěte si také dopis Táni, která musela od svého muže odejít, aby mohla začít nový život a zachránit se tak.
Galerie: Míša (40 let): Davide, najdi si práci nebo se rozejdeme, nebudu tě živit!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Upřednostnila jsem kariéru před výchovou dcery, ta mě teď odmítá,” je zoufalá Magdaléna

“Moje kolegyně mě v práci pomlouvá a škodí, kde může,” je v šoku Leona. Cítí jen bezmoc

“Můj otec úkoluje mého manžela, ale pořád mu něco vyčítá,” je smutná Jana

“Na Vánoce vidím v práci smutek a zmar, lidi si své blízké neberou domů,” je smutná Zdena

“Milá Marcelo, už ti nemůžu pomáhat, mám svou rodinu a svůj život,” píše smutně Markéta

“Odešla jsem z korporátu a začala dělat to, co mě baví. Můj manžel se za mě stydí,” je smutná Nataša

“Milý Vojto, najdi si práci, nebo se rozejdeme. Nebudu tě živit,” píše rázně Karla

“V práci jsem manažerka a všichni mě poslouchají, doma poslouchám na slovo manžela já,” píše Ela

“Dostala jsem v práci výpověď. Je to už půl roku a nemůžu nic sehnat. Pro všechny jsem stará,” píše smutně paní Lída. Je jí jen přes padesát












