„Moje manželka mě ponižuje před všemi, tvrdí, že je to vtip, ale mě to ubližuje,“ svěřuje se Roman

Pan Roman (50) prožívá něco, co by nepřál nikomu. Jeho manželka ho ponižuje. A to přede všemi, před rodinou, přáteli, jeho kolegy, zkrátka absolutně přede všemi. Shazuje ho a tvrdí, že je to nevinné vtipkování, že je přízemní a nerozumí vtipu. Jenže pan Roman to vnímá jinak. Vadí mu to. Nelíbí se mu, že si z něj jeho žena dělá údajně legraci.

Moje manželka mě ponižuje před všemi, tvrdí, že je to vtip, ale mě to ubližuje

Už dlouho mám pocit, že v našem vztahu nejsem partnerem, ale cílem posměchu. Moje manželka mě shazuje před rodiči, kamarády i kolegy — a já si nevím rady, jak dál. Jsem z toho fyzicky i psychicky vyčerpaný. Nejdřív to byly drobné narážky, „vtipy“ při večeři nebo poznámky na rodinných oslavách. Vždycky jsem se tomu smál nebo to přešel myšlenkou, že si zvyknu. Když ale ta „sranda“ začala být pravidelná a čím dál tím drsnější, už to nepřešlo. Dnes už si říkám: kam až to nechám zajít?

Poprvé to bylo na narozeninách

První opravdu zraňující komentář přišel na narozeninách jedné z mých sester. Připravil jsem gril, udělal jsem saláty, vše fungovalo. A ona najednou zvedla hlas: „Roman se snažil, ale víte, jak to je, on na to prostě nemá cit, my mu to musíme ukázat.“ Lidé se smáli. Já se červenal. Cítil jsem se nepříjemně. Když se teď vracím v paměti k tomu večeru, vidím, že to nebyla jediná taková narážka. Jen ta první, které si ostatní všimli.

Od té doby se to stupňovalo. Při setkání s její rodinou mě pravidelně „opravuje“ před ostatními: co říkám špatně, co jsem zapomněl, jak jsem nešikovný. Před přáteli mi dává „vtipné“ úkoly, které mě ztrapňují, a když si stěžuju, obtočí to do nadsázky: „To přeci jen žertovala, trochu humoru!“ Čím dál častěji mám pocit, že jsem na scéně figurkou, kterou ona posouvá a směje se z reakcí publika.

Nerozumím prý vtipu

Nejhorší je, že už přestávám rozlišovat, kdy je to jen vtip, a kdy jde o záměrné ponížení. Ráno vstanu s pocitem napětí; někdy se mi těžko spí, někdy nemůžu po nějaké poznámce usnout. Začal jsem se vyhýbat rodinným oslavám, přátelským večírkům, přitom jsem býval společenský. Když už jdu, mám v sobě předem nervozitu, čekám, co na mě zase čeká. Jaké rádoby „vtipy“ získám na svou adresu. To samozřejmě ovlivňuje i můj vztah k ženě, mezi námi panuje napětí, mluvíme méně a když už, často to končí hádkou, kde jsem ten označený za „přecitlivělého a toho, kdo nerozumí vtipu“.

Několikrát jsem se snažil vysvětlit, že mi to ubližuje, že mě ponižování bolí. Reakce byla často obranná, nebo mě obvinila, že „to beru moc vážně“ a „máme přece normální rodinný humor“. Když jsem dokonce zkusil příměji říct, že takové chování mě připravuje o sebevědomí, dostalo se mi opět odseknutí: „Když neumíš snést trochu srandy, jsi citlivka.“ To mě zraňuje dvojnásob — jednak tím, co řekla, a jednak tím, že si nikdo z okolí neuvědomuje, jak to na mě působí. Dnes přemýšlím co dál. Zvládnu to snášet do konce života?

K situaci pana Romana se vyjadřuje vztahový kouč Martin Nový

Na první pohled se může výsměch jevit jako pouhá zábavná zábava. V praxi je to ale úplně jinak. Výsměch je technika, jak někoho srazit dolů a minimalizovat jeho hodnotu. Je to taktika, jak ho snižovat a nechat ho cítit se pod vámi. Může to být nesnesitelné, když to říká někdo, komu byste měli být nejblíž. Posmívání se je dalším varovným signálem pro problematický vztah. Pokud si s partnerem neustále děláte legraci, věci se vám vymkly z rukou a nerozumíte si. Pokud ano, je čas vyhledat odbornou pomoc. Je to bolestivé, ne vtipné.

Není vtipné, když si z vás váš partner dělá legraci. Je to velmi bolestivé a nevhodné. Navíc to může vážně poškodit váš vztah. Někdo může být napaden a cítit se nedostatečný tím, že se mu posmívají. Zejména se to děje v manželství u žen, ve vašem případě je to ale naopak. Musíte se cítit strašně, zejména když v případě, který jste uvedl, se jednalo o to, že jste se o něco snažil a vaše žena vaši snahu zcela degradovala. Je to taktika, jak někoho ponížit a pokusit se někoho ovládat. Když si z vás někdo dělá legraci, snaží se ovlivnit vaše emoce a chování.

Nejmoudřejším postupem v této situaci je hájit své zájmy. Nenechte svého partnera, aby se vám posmíval nebo diktoval vaše pocity. Promluvte si s ním o svých pocitech z toho, že se mu posmívají, a řekněte mu, že je to nepřijatelné. Pokud mu na vás záleží, přestane si z vás dělat legraci.

Jak se má pan Roman k celé situaci postavit? Jak manželku přesvědčit, že takhle by se ke svému manželovi rozhodně chovat neměla? Nebo je zbytečně přecitlivělý?

Přečtěte si také příběh paní Adriany, která neví, zda si vybrat mezi manželem a svou rodinou.