„Mám pocit, že s ní tráví víc času než se mnou. Už nevím, jak dál,“ zoufá si Jana

Paní Jana (43) se stala nevlastní mámou. Našla si partnera, který už měl závazek. Bývalou manželku a dceru, která však byla skvělá. Od začátku si všichni sedli. Poznala ji po čase, nespěchali na to. Poznala i Markétu, jeho bývalou a i tam fungovaly korektní vztahy. Zdálo se, že se jim podařilo to, co vyjde jen málokomu. Poslední dobou má však paní Jana pocit, že se partner vídá více s bývalkou než s ní. A že o děti až tak úplně nejde. Podívejte se, co nám paní Jana napsala.

Mám pocit, že s ní tráví víc času než se mnou. Už nevím, jak dál

Mají spolu hezký vztah. Takový, který by měli mít všichni rozvedení rodiče. Jenže mám poslední měsíce obavy. Není to moc? A je to fakt kvůli dceři? Jak je to s tím příslovím, stará láska nerezaví? Občas je slyším, jak se společně smějí, vedou dlouhé hovory, jakoby si udržovali jakousi intimitu, i když „jen kamarádskou“. A já se během toho cítím jako outsider, který nemá mezi nimi v rodině místo.

Vzali jsme se před šesti lety. Petr a Markéta mají spolu dceru Aničku, teď osmiletou. Po rozvodu se snažili najít rovnováhu, aby dítě mělo v životě oba rodiče. Ze začátku jsme si sedli, já, Petr a Anička, mnohem víc než jen v rámci toho, aby byla atmosféra co nejméně napjatá. Myslela jsem, že je to dobrý postup, že upřednostňování dobra dítěte bude tím, co všechno sjednotí. Ale teď už to není jen o Aničce. Když se Petr a Markéta potkají ve školce, říkají mi, že prohodí jen pár vět. Ale pak přijdou chvíle, kdy zjistím, že si spolu psali večer. A ne kvůli dotazům ohledně Aničky, nýbrž prostě jen tak, jako kamarádi, „jak se máš“, „co nového“.

To, co mě trápí

Když se ho zeptám, proč to dělá, odpoví, že mají společnou minulost, společné zážitky, že mu na vztahu s ní jako rodičem záleží. Ale já si říkám... a co já jako tvoje žena? Nezasloužím si být pro tebe tou, ke které se obracíš, když ji potřebuješ? Začíná mi být smutno, žárlivě. Nejde o klasickou žárlivost, spíš o pocit, že už nejsem první. Že ona má privilegia, která já nemám, že se podílí na některých konverzacích, rozhodnutích, která se mě ale netýkají. Ale já bych si přála být v tom, vždycky, i když je to „jen“ o emocích a běžných věcech.

Rozumím tomu, rozvod není nikdy jednoduchý, existuje úcta, zodpovědnost, někdy i přátelství. Nechci být ta, která zakazuje, tlačí, nebo dělá scénu. Ale také nechci každou chvíli bojovat se závistí a žárlivostí, pochybovat, zda mě má rád, když mi přijde, že současná rodina není úplně jen naše „já–ty“, ale že do ní neustále vstupuje její stín, stín Markéty. Občas přemýšlím, zda je chyba ve mně, že možná pro něj nejsem dostatečná, že nejsem dost zajímavá, že neumím být tak tolerantní. Snažím se najít si svůj prostor, své koníčky, trávit čas sama, abych nebyla závislá jen na tom, zda Petr někam jede s ní, mluví s ní. Ale je to těžké. Ta nejistota v srdci je jako tichý, trvalý zvuk, který mi nedělá radost. Co mám dělat?

Nejlepší odpověď na situaci paní Jany má odborník Pavel Goldstein pro Medical NewsToday

Výběr partnera může ovlivnit vaše zdraví mnoha způsoby, pozitivně i negativně. Na vaši pohodu může mít vliv cokoli, od jeho cvičebních návyků a pracovní doby až po jeho osobnost. Zkoumáme překvapivé způsoby, jakými může váš partner ovlivnit vaše zdraví. Zdravý vztah je nejen obohacující, ale také významně ovlivňuje naše dlouhodobé zdraví, podobně jako dobrý noční spánek, zdravé stravování a nekouření. Studie opakovaně ukazují, že lidé, kteří jsou v uspokojivých vztazích, se cítí šťastnější, mají méně zdravotních problémů a žijí déle. Na druhou stranu, nezdravé vztahy nebo jejich nedostatek souvisí s depresí, kognitivním poklesem a zvýšeným rizikem předčasného úmrtí. Zde jsou některé z prospěšných a škodlivých účinků, které by váš vztah mohl mít na vaši pohodu.

Výzkumy ukazují, že partnerský vztah může mít na naši pohodu jak pozitivní, tak velmi problematické dopady. Na jedné straně se potvrdilo, že dotek partnera snižuje vnímanou bolest, na druhé straně jiné studie (King’s College London, University of Edinburgh) zjistily, že u žen vyhýbajících se citové blízkosti přítomnost partnera bolest naopak zesilovala a že partneři lidí s depresí častěji trpí chronickou bolestí. Společné hubnutí se zdá být dobrým nápadem, ale paradoxně může oslabit sebedůvěru toho, kdo se cítí méně úspěšný, a manželství je dlouhodobě spojováno spíše s přírůstkem hmotnosti než s jejím úbytkem. Sdílené prostředí a návyky navíc zvyšují riziko některých nemocí. Způsob, jakým partneři řeší konflikty, se promítá i do zdraví: časté výbuchy hněvu předznamenávají kardiovaskulární problémy, zatímco „tichá domácnost“ zvyšuje riziko bolestí zad a zatuhlých svalů (UC Berkeley, Northwestern). Společný život ovlivňuje i spánek, imunitní systém nebo psychickou odolnost ve stáří a podle psychologa Kylea Bourassy z University of Arizona působí vliv partnera dokonce i po jeho smrti, kdy kvalita života pozůstalého zůstává propojena s tím, jak žil a cítil se jeho partner.

Pokud jde o vás, paní Jano, není se, myslím, čeho bát. Strachy jsou nejspíš jen ve vaší hlavě. Promluvte si s partnerem, podle toho, co píšete, se nezdá, že by nebyl komunikaci otevřený. Jistě vše vyřešíte ke společné spokojenosti. 

Paní Jana neví, jak si se svou současnou situací poradit. Co říct partnerovi? Jak ho přimět s ní komunikovat? A je dobře, že s bývalou ženou komunikuje, nebo to, že se jejich psaní netýká jen Aničky?

Co byste dělali vy? Přečtěte si také příběh paní Lenky, která přibrala na váze a její manžel jí to dává najevo.