“Zjistila jsem, že moje máma chodí s mým bývalým partnerem, je mi z toho špatně,” píše Vanda. Sama si totiž vybírá starší partnery

Slečna Vanda (38 let) si našla partnera, který byl starší než ona, protože vlastní otec jí vždy chyběl, maminka ji měla velmi brzy. Její partner si notoval s její mámou, smáli se stejným vtipům, měli stejné názory. Možná i proto se jí začal vztah zajídat. A pak se s partnerem rozešla. Jaký byl její šok, když se dozvěděla, že s jejím bývalým spí její vlastní máma! Vanda je z toho velmi znechucena a neví, jak reagovat.

Starší partneři

Život bez otce mě velmi poznamenal. Moje máma mě měla v osmnácti. První diskotéka, první pusa, první milování a o devět měsíců později já. Odmalička jsem tátu chtěla a potřebovala. Hledala jsem ho v každém muži, kterého jsem potkala. Osoba otce mi chyběla, ale to jsem si pak na terapiích ve dvaceti vyřešila. Možná i proto jsem tíhla ke starším partnerům. Ten poslední byl starší o patnáct let, ale bývalo to i o dvacet. Máma to nechápala, ale akceptovala. Nic jiného jí nezbývalo. S posledním partnerem si velmi rozuměla, smáli se stejným vtipům a měli podobné názory. Možná proto mi začal po pár měsících vadit. Byl totiž skoro stejný jako máma.

Spí s ním!

Máma velmi litovala, když jsem se s ním rozešla, prý byl pro mě ideální a ona nechápe, co v životě chci. O něco později jsem přes společné známé zjistila, že se máma s někým vídá. A k mému šoku to je můj bývalý. Když jsem na mámu udeřila, nejdřív zapírala, pak mi tvrdila, že mi do toho nic není, ale nakonec to z ní vypadlo. Scházejí se, spí spolu a jí to nepřijde divné. Prý jsem se s ním rozešla, nechtěla jsem ho tak o co mi jde. Je mi z toho fyzicky špatně, že moje matka po mě "podědila" chlapa. Nevím, jak se k tomu postavit, ale momentálně mámu nechci do konce života vidět. Je mi z ní špatně. Z nich obou.

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Případ Vandy je velmi složitý. Chybějící otcovská postava často vede k hledání náhradních otcovských figur v pozdějším životě, což se projevuje preferencí výrazně starších partnerů. Je to přirozený kompenzační mechanismus, kterým se lidská psychika snaží doplnit chybějící vztahovou zkušenost. V tomto případě je důležité, že pisatelka si tento vzorec již uvědomila a částečně jej zpracovala v terapii, což ukazuje její schopnost sebereflexe a osobního růstu. Současná situace se týká velmi závažného překročení hranic ze strany její matky, která navázala intimní vztah s bývalým partnerem své dcery. Toto porušení jednoho ze základních společenských pravidel má hluboký dopad na rodinnou dynamiku. Je naprosto přirozené a pochopitelné, že tato situace u Vandy vyvolává intenzivní pocity zrady, odporu a znechucení.

Matka svým chováním překročila zásadní hranici, kdy se z role pečující matky přesunula do pozice konkurentky své vlastní dcery. V tuto chvíli je naprosto v pořádku, že Vanda potřebuje odstup od své matky. Doporučuji následující kroky: Nejprve si dopřát čas na zpracování intenzivních emocí, ideálně s podporou přátel nebo blízkých osob, kterým důvěřuje. Následně by bylo prospěšné vrátit se do terapie, která může pomoci nejen zpracovat současnou situaci, ale také prozkoumat vlastní vztahové potřeby a vzorce. Terapeut může pomoci najít způsoby, jak v budoucnu volit partnery více podle vlastních potřeb a méně podle nevědomých rodinných vzorců. Až bude Vanda připravena obnovit komunikaci s matkou, doporučuji aby tento proces probíhal za podpory rodinného terapeuta. Ten může pomoci všem zúčastněným porozumět situaci a nastavit nové, zdravější hranice ve vztahu. Přestože současná situace je velmi bolestivá, může se stát odrazovým můstkem k vytvoření zdravějších vztahů v budoucnosti.

Co má paní Vanda v této situaci dělat? Jak se postavit k tomu, že matka si začala s jejím bývalým partnerem? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Ingrid, kterou manžel požádal o to, aby se k ní mohl vrátit.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.