Foto: Freepik
Bydlení s rodiči je fajn, aspoň do určitého věku. Starají se, pečují, vaří a náklady si dělíte, což je v mnoha ohledech velká pomoc. Důležité je ale vědět, kdy vylétnout z hnízda a postavit se na vlastní nohy. První práce většinou není nijak slavná a než se děti finančně stabilizují a odejdou od rodičů, je to pomoc. Když se však s rodiči, chtě nebo nechtě, sejdete v jednom bytě nebo domě po několika letech, společné soužití může být peklo.
Slečna Anna (35 let) žila posledních několik let sama v bytě a bylo jí dobře. Jednoho dne se však nečekaně vrátila máma. Po životních problémech hledala pomoc u své dcery. Jenže nyní je to čím dál horší, protože jim je v bytě poměrně těsno. Jak to řešit? Anna svou maminku miluje, ale je už zvyklá na svůj život a klid.
Byt zůstal mě
Vyrůstala jsem pouze s mámou a nebylo to vždycky jednoduché. Přesto mě udržela na škole a já vystudovala. Šla jsem pak pracovat do IT, což je obor, kde není o finance úplně nouze. Když jsem pracovala rok, máma si našla nového přítele. Mě teda přišel divný, ale byla jsem ráda, že je máma šťastná. Bral jí na dovolené, do lázní a ona mi omládla před očima. Byla zase šťastná, smála se, starala se o sebe, chodily jsme společně nakupovat, aby se líbila.
Když jí po roce přítel nabídl, ať se k němu nastěhuje, neváhala. Byt přepsala na mě, prý by mi stejně připadl, tak na co čekat. Udělala jsem v něm spoustu změn, prostě jsem ho celý zrekonstruovala podle mých vlastních potřeb. Propojila jsem kuchyň s obývacím pokojem, udělala si z máminy malé ložnice pracovnu a ze svého velkého pokoje ložnici. Investovala jsem do svého bytu, aby se mi tam dobře žilo.
Uplakaná máma se vrátila do bytu
Po pěti letech u mě jednou večer zaklepala uplakaná máma. V útržcích mi sdělila, že ji její partner opustil. Prý ho to s ní už nebaví a chce, aby se odstěhovala. Máma se sesypala. V pořadí druhý muž, kterému věřila, a zase ji zklamal. Usedavě plakala a zůstala u mě. Bylo mi jí líto. Automaticky jsem jí nabídla, aby byla chvíli u mě, než se z toho dostane. Jenže je to už půl roku a ona vypadá, že neodejde.
Vím, že je to její byt, ale dala mi ho. A soužití s mou mámou není jednoduché. Po několika letech mě někdo kontroluje, uklízí po mě, vyčítá mi, že neuklízím tak, jak ona chce, ptá se mě, v kolik přijdu, kam jdu, proč svítím ještě v jedenáct večer a kdy půjdu spát. Začíná nám být v bytě těsno a já nevím, co s tím.
Vyjádření psychologa Pavla Pařízka
Tato situace je častá v rodinách, kde chybí otec a vytvoří se silné pouto mezi matkou a dcerou. Když se pak toto pouto v dospělosti začne přirozeně uvolňovat, může být pro obě strany obtížné najít zdravou míru blízkosti a odstupu. V tomto konkrétním případě se matka po traumatickém rozpadu vztahu vrací do známého bezpečného prostředí, ale zároveň se snaží obnovit svou původní rodičovskou roli, což je v rozporu s dceřinou dospělostí a samostatností. Pro řešení této situace je nutné přijmou skutečnost, že dcera má právo na vlastní život a soukromí, i když se jedná o byt, který původně patřil matce. Dar je dar, a když byl byt přepsán, stal se legitimním prostorem dcery.
Zároveň je pochopitelná potřeba pomoci matce v těžké životní situaci. Řešením může být otevřená komunikace o časovém horizontu matčina pobytu a případně aktivní pomoc při hledání nového bydlení pro matku. Anna by měla také stanovit jasné hranice v každodenním soužití a případně vyhledat rodinnou terapii, která by mohla pomoci oběma ženám najít novou, zdravější formu vztahu. Matka potřebuje podporu v obnovení své samostatnosti a sebedůvěry, zatímco dcera potřebuje prostor pro svůj vlastní život. Není sobecké ani špatné, když dcera tyto své potřeby vyjádří a bude je hájit. Naopak to může být příležitost pro matku uvědomit si, že její dcera už není malé dítě a že i ona sama má před sebou ještě mnoho možností pro vlastní nezávislý život.
Jak se má slečna Anna zachovat? Říct své mámě, že si má najít nové bydlení nebo dál snášet, že se jí plete do života a uklízí po ní? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Eleny, která má problémy s tchyní, nikdy se jí nezavděčí, ať udělá cokoliv.
Kdo je Pavel Pařízek
Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.
Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.
Galerie: Anna (35 let): Máma se vrátila do bytu a je nám velmi těsno.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
“Moje matka mě nikdy nepochválí, pořád vidí jen chyby,” je nešťastná Mirka. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek
“Máma odmítá operaci, ale svými bolestmi a potřebami terorizuje všechny kolem,” píše Martina
„Ať udělám na Den matek pro mámu cokoliv, nikdy to nebude dost,” je smutná Katka
“Dcera mi na Den matek nic nedává, prý si to jako matka nezasloužím,” pláče Olga
“Chci vychovávat svou dceru jinak, ale moje matka do toho neustále mluví,” je naštvaná Monika
“Moje máma vždycky umírá, když někam odjedeme, pak se jí zázrakem uleví,” Hedvika nechápe matčino chování
“Máma protěžovala bratra, ten ji teď obírá o peníze a ona chce pomoc ode mě,” je znechucená Nela
“Můj manžel nesnáší mou mámu a já nevím, jak to řešit,” je nešťastná Katka. Řešení poradí psycholog Pavel Pařízek
“Moje matka uhodila mého syna, prý jsem jako matka neschopná,” je naštvaná Alice
