Příběh ze života: "Svého otce jsem nikdy nepoznala, matka o něm odmítla mluvit," svěřuje se Ilona

Přesně to je i příběh Ilony (42), ženy, která vyrůstala pouze s matkou. Ačkoliv jí nic nechybělo a svého otce nepostrádala, chtěla zjistit, kdo to byl, jak vypadal a čím se živil. Zkrátka ji zajímala identita muže, který ji zplodil a který se pak vypařil jako pára nad hrncem. Z tohoto důvodu se Ilona obrátila na naši redakci. Svěřila nám svůj příběh i mnohaleté trápení, které jí fakt, že se s ní matka o jejím otci odmítla bavit, způsobil. 

S dospíváním se vše změnilo

Když jsem byla malá, přišlo mi zcela normální, že jsem za „rodiče“ považovala pouze svou matku. I když to často určitě nebylo jednoduché, dělala, co mohla, aby mi pocit plné rodiny zajistila. Přesto jsem ve škole slýchala, že spolužačky například chodily s tatínky na výlety a hrály si s nimi. Sem tam jsem si posteskla, že mít tatínka by vlastně nemuselo být zas tak zlé. Život šel dál a já se na to, že žiju jen s matkou, nijak nesoustředila. Až do chvíle, kdy jsem přešla na střední školu a sedla si vedle Moniky. Holky, která mi bůhví proč byla ihned sympatická a se kterou jsem měla pocit, že se odjakživa známe. Byla o dva roky starší, ale ve druháku na obchodce se rozhodla, že by raději studovala gymnázium a školu změnila. S Monikou jsme si ihned padly do oka. Měly jsme podobný humor, stejný počet zameškaných hodin, obě jsme jako poměrně mladé chodily místo školy na brigády a tak nějak se zdálo, že se vážně známe odjakživa, protože jsme si byly celkem dost podobné. 

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: “Moje sestra mi škodí, kde může,” zoufá si Aneta

Byly jsme příbuzné

Ve chvíli, kdy jsme byly v maturitním ročníku a chystaly se na maturitní ples, přiběhla Monika do školy s tím, že mě její máma viděla na tablu a že jsme příbuzné. Mého otce s mojí matkou dělil věkový rozdíl 25 let a tak Ilona přišla s tím, že já - byť o dva roky mladší - jsem její teta a ona má neteř. Můj otec byl její dědeček. Tehdy jsem na Ilonu zůstala zírat jako bych právě oněměla a trvalo mi celkem dlouho najít ta správná slova, abych tomu všemu dala nějaký ucelený rámec. Byla jsem samozřejmě vnitřně šťastná, že je mou příbuznou právě Monika a zároveň mě těšil fakt, že se konečně mohu dozvědět také něco o muži, který mě zplodil. 

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: “Zamilovala jsem se do svého kolegy, ale manžel o tom nemá tušení,” svěřuje se Gita. Psycholog radí, co dělat

Máma dělala, co mohla 

Abyste tomu rozuměli, matka se o otci nikdy bavit nechtěla. Jaký byl důvod jejího mlčení, ví jen ona sama a já jí to vlastně nikdy neměla za zlé. Chápala jsem, že problémy dospělých bych asi stejně nepobrala tak, jak by si matka přála. Navíc pro mě máma vždy dělala první poslední, aby mi skutečně nic nechybělo. A to nejen materiálně, ale hlavně emocionálně. Byla a je to ta nejlepší žena, kterou v životě mám. Můj vzor a zároveň člověk, kterého nesmírně obdivuji za to, co všechno dokázal, i když na to na všechno byla sama. 

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: “Syn mi doma krade peníze, nevím co s tím,” svěřuje se Hedvika. Psycholog radí

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: "Můj syn si ze mě dělá služku," stěžuje si Zdena. Psycholog radí, co dělat

Jsem ráda, že vím pravdu

Díky Monice jsem ale přišla na to, kdo můj otec byl, jak vypadal a čím se živil a byla jsem ráda, že jsem tuto mezeru nevědomosti zaplnila a už nad tím dál nemusím přemýšlet. Stejně jako jsem se nemusela zabývat tím, jak svou matku poprosit, aby mi o mém otci informace poskytla. Přes všechen respekt, který ke své matce cítím, jsem ale toho názoru, že znát identitu svých rodičů má právo každé dítě. Ať byl důvod jejich rozchodu jakkoliv bolestný. Sice vím, že nelze postrádat něco, co jste nikdy neměli, přesto všichni víme, že kompletní rodina má rodiče dva, ne pouze jednoho. A dítě by je mělo znát oba. Život bez jednoho z rodičů snadný není, jak je to ale v případě, když rodič opustí své dítě?

Přečtěte si také příběh Eleny, která to na vlastní kůži prožila. 

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: „Nedaří se mi zhubnout, protože se prý nemám ráda. Jenže nevím, jak to změnit,“ trápí se Eva. Terapeutka radí, co s tím

Názor odborníka

Odpovídá Matthew DeBella ze Stanfordského institutu pro sociální výzkum

„Pokud dítě vyrůstá bez jednoho z rodičů, nemusí mít nutně pocit, že mu něco chybí. Jak totiž můžete postrádat něco, co jste nikdy nepoznali? Přesto existují důkazy, že děti, které vyrůstají bez jednoho z rodičů, mohou trpět nižším sebevědomím a pocitem, že nezapadají. Tento fakt si pak přenáší také do dospělého věku. V dětství se život bez jednoho rodiče může projevit horšími známkami ve škole nebo zhoršenou schopností zapadnout do kolektivu. V dospělosti pak především u žen může absence otce v dětství způsobit neschopnost navázat trvalé a dlouhodobé partnerství. I když vztah dvou dospělých nemusí být vždy jednoduchý a končit pohádkou, dítě má právo znát identitu obou rodičů.“