
Když jsou děti malé, pečujete o ně a snažíte se jim dopřát vše, co můžete. Jenže když vyrostou, role by se měly pomalu obrátit a děti by měly být oporou svým rodičům. Stává se ale, že potomci vyžadují pozornost a pomoc rodičů i v dospělosti a berou to jako samozřejmost. Zdena nyní řeší, že si z ní syn se snachou udělali v podstatě služku, která jim pomáhá v péči o vnučku.
Mám syna, kterého miluji celým srdcem. Je jediné dítě a vymodlené dítě. Už jako malý věděl, že stačí smutná očka a měknu já i manžel. Nemyslím si, že by toho zneužíval, v podstatných a důležitých věcech uměl uznat chybu a přijmout trest. Přirozeně se syn zamiloval, oženil a narodili se jim dvě děti. Byli jsme s manželem rádi, že zůstali v našem městě. Měli jsme k vnoučatům cestu přes celé město, ale zároveň byli blízko. Když snacha nastoupila do práce, neměli jsme problém děti pohlídat, když přišli ze školky nemocné. Syn nám je dovezl domů a my jim podstrojovali, koukali na pohádky, kreslili a podobně. Problém nastal, když starší vnučka nastoupila do první třídy.
Jsem v podstatě služka
Syn za mnou se snachou v říjnu přišli a poprosili mě, abych pomáhala vodit vnučku do školy. Souhlasila jsem, protože mi vysvětlili, že snacha musí být v práci už v osm ráno, nestihla by to a syn chodí na šestou. Bylo to podle nich na dva měsíce, než snacha dodělá nějaký projekt v práci. To se dalo akceptovat. Jenže se tak nedělo. Do Vánoc jsem vnučku pravidelně den co den vodila do školy. Pro mě to znamenalo vstávat v pět ráno, v šest vyjít. Cesta k synovi mi trvá půl hodiny. Vzbudím vnučku, vypravíme se a od její školy mi to domů trvá zase půl hodiny. Den co den.
Snacha si ráda přispí
Vše pokračovala a já jsem byla čím dál víc unavenější, dávalo mi to zabrat, nejsem nejmladší. Jednou jsem zůstala v šoku, když z ložnice vyšla snacha z ložnice rozespalá. Pozdravila, šla si udělat kávu a rozloučila se s námi. Uhodila jsem na syna, co to má znamenat. Prý projekt už skončil v listopadu. Když jsem se ptala, proč snacha nevodí svou dceru do školy, když to má navíc po cestě do práce, bylo mi řečeno, že si prostě ráda přispí. Zůstala jsem v šoku. Manžela to naštvalo, synovi vylíčil, co to pro mě den co den znamená a že s tím končím, od zítra vodí do školy naší vnučku její matka, ať se vyspí o víkendu. Samozřejmě se oba naštvali. Nechápu syna, vlastní mámu nechával den co den vstávat brzo, ale snacha si mohla přispat?
Vyjádření psychologa Pavla Pařízka
V řešení situace Zdeny mi přijde zásadní nastavení hranic. Ona a její manžel musí dát jasně najevo, co pro ně je a není přijatelné. Vstávat dlouhodobě v 5 hodin ráno a odvádět vnučku do školy očividně překračuje její hranice, jak psychické, tak i fyzické. Zde by si Zdena měla přiznat, že i když svého syna a jeho děti vroucně miluje, není povinna mu obětovat do takové míry své pohodlí a zdraví. Lež ohledně délky projektu a přispívání snachy narušuje důvěru na straně prarodičů a vzbudila u nich pochopitelné rozčarování. Bylo by vhodné, aby si prarodiče se svým synem otevřeně na toto téma promluvili a vysvětlili mu svůj pohled, city a vlastní potřeby.
Tedy že i když je jejich vymodlený syn, přesto pro něj nemohou fungovat jako automatická bezplatná služba na hlídání a odvoz dětí. Zde by pomohlo stanovení podmínek pomoci, například jedno až dvě odpoledne či v situacích nouze. Syn Zdeny má nyní vlastní rodinu a hlavní odpovědnost za jejich fungování nese on a jeho žena. Zdena a její muž mohou být oporou, ale ne na úkor sebe. Doporučil bych, aby se při hledání nového rodinného balancu nenechala Zdena zviklat pocity viny, i jako babička má právo na odpočinek a vlastní život.
Kdo je Pavel Pařízek
Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.
Vice hledejte na webu www.terapie.cz, kde jsou i kontakty na terapeuty, kteří jsou připraveni podat pomocnou ruku.

Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Mám už pár měsíců vztah se synem své kamarádky, bojím se, že ji ztratím,” je nešťastná Marie

“Syn se chytil špatné party a přišel opilý, musím to začít řešit,” je zoufalá Zora

“Moje dcera mě přestala zvát na rodinné oslavy. Nevím, co jsem udělala špatně,” ptá se smutně paní Magdaléna. S dcerou měly nádherný vztah

“Můj sedmnáctiletý syn chce být influencer. Nechodí ven, hraje hry a věří, že ho to jednou uživí,” píše paní Světlana. K synově budoucnosti je skeptická

“Před půl rokem mi zemřel syn a já se neumím hnout z místa,” pláče paní Danuše. Žal ji zcela ochromil a neví, co dál

“Syn tajil, že je na kluky, ale pak to přiznal. Pro manžela je to konečná,” píše zoufale Marta. Její muž je ze staré školy a nechce to přijmout

“Děti odešly z domu a já netuším, co teď dál se životem. Přijde mi, že jsem ztratila smysl,” píše Alena. Se samotou se neumí vyrovnat

“Tchyně absolutně nerespektuje naše soukromí. Potřebuji nastavit hranice, ale nevím jak,” neví si rady Renata. Tchyně jí šmejdí po bytě i v kabelce

“Manželova rodina si z rodinné oslavy u mě doma udělala vlastní akci. Nechci pro ně už nic chystat,” píše paní Šárka. Cítí se zneužitá, rozbili jí i notebook






