Každá generace má jiné představy o tom, jak správně vychovávat děti. Zatímco dnes rodiče většinou respektují přirozený vývoj dítěte, dříve bylo běžné některé návyky měnit, protože se považovaly za správnější. Klasickým příkladem je přeučování z leváka na praváka. Jenže tchyně paní Martiny se o to snaží i dnes.
Martina (35) nikdy nepředpokládala, že se bude s tchyní přít kvůli tomu, kterou rukou její syn jí nebo kreslí. Když ale zjistila, že tchyně chlapci opakovaně přendává lžíci z levé ruky do pravé, začala mít pocit, že někdo zasahuje do výchovy jejího dítěte.
Tchyně bere vnukovi lžíci z levé ruky a překládá mu ji do pravé
Mému synovi jsou čtyři roky a od malička je jasné, že je levák. Maluje levou rukou, levou jí i staví kostky. Nikdy nám to nepřišlo zvláštní. Před několika týdny byl na víkend u babičky. Když jsem si pro něj přijela, seděli zrovna u oběda. Všimla jsem si, že syn drží lžíci v pravé ruce. Nejdřív jsem si myslela, že to zkouší sám. Pak jsem ale viděla, jak mu tchyně lžíci znovu přendala do pravé a řekla: „Tak je to správně.“
Zůstala jsem překvapeně stát. Když jsem se jí zeptala, proč to dělá, odpověděla, že ho nechce přeučovat, jen mu prý usnadňuje život. Řekla mi, že leváci to mají těžší a že když si zvykne na pravou ruku už teď, jednou mi za to poděkuje. Snažila jsem se jí vysvětlit, že dnes už se žádné děti nepřeučují a že jsem o tom mluvila i s dětskou lékařkou. Jen mávla rukou. Řekla, že za jejich časů se to dělalo běžně a nikomu to neublížilo.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro svět ženy
Tchyně mě nerespektuje
Jenže mně nejde jen o levou nebo pravou ruku. Vadí mi, že někdo mění něco, co je mému dítěti přirozené, přestože jsme ji několikrát prosili, aby to nedělala. Manžel stojí někde uprostřed. Chápe mě, ale zároveň nechce svou maminku ranit. Tvrdí, že to myslí dobře a že zbytečně dělám z malé věci velký problém. Jenže já si to nemyslím. Když syn příště vzal pastelku do levé ruky, sám se na chvíli zarazil a pak ji přendal do pravé.
To mě vyděsilo nejvíc. Nechci, aby měl pocit, že je s ním něco špatně jen proto, že je levák. Nevím, jestli mám tchyni znovu důrazně vysvětlit, že si to nepřejeme, nebo jestli kvůli tomu zbytečně vzniká konflikt v celé rodině. Myslíte si, že přeháním a tchyně to opravdu myslí jen dobře? Nebo je správné trvat na tom, aby respektovala naše rozhodnutí a nechala mého syna používat ruku, která je pro něj přirozená? Co byste na mém místě udělali vy?
Ke komentáři na situaci paní Martiny nás inspiruje ergoterapeutka Melissa Gibbons
Děkuji vám, paní Martino,
že jste se svěřila se svým příběhem. Je pochopitelné, že vás situace znepokojila. Nejde totiž jen o to, kterou rukou váš syn drží lžíci nebo pastelku, ale o to, aby mohl přijímat sám sebe takového, jaký je. Dítě potřebuje cítit, že jeho přirozenost je v pořádku a že ji dospělí respektují.
Dnes odborníci doporučují děti nepřeučovat na druhou ruku, pokud mají jasně vyhraněnou dominanci. Přeučování může dítě mást a vyvolávat v něm pocit, že s ním není něco v pořádku. Zároveň je pravděpodobné, že vaše tchyně jedná z přesvědčení, které bylo běžné v její generaci, a skutečně věří, že vnukovi pomáhá. To ale nic nemění na tom, že jako rodiče máte právo rozhodovat o výchově svého dítěte a očekávat, že vaše přání bude respektováno.
Bylo by dobré s tchyní znovu klidně, ale jednoznačně promluvit a vysvětlit jí, že nejde o kritiku její péče, ale o rozhodnutí, které jste udělali v souladu s doporučením odborníků. Stejně důležité je vašeho syna podporovat v tom, aby bez obav používal svou přirozeně dominantní levou ruku. Přeji vám, paní Martino, aby se podařilo nastavit respektující hranice a aby váš syn vyrůstal s jistotou, že je naprosto v pořádku takový, jaký je.
