Péče o vnoučata je radost a mnoho prarodičů si tyto chvíle užívá nejvíce ze všeho. Přece jen, jsou to děti jejich dětí, milují je, ale mohou je zase vrátit rodičům. Prarodiče Jsou tady od toho, aby svá vnoučata rozmazlovali a dopřávali jim vše, co rodiče zakážou. Jenže by při péči o ně neměli zapomínat také sami na sebe. Jak skloubit vlastní život, práci, koníčky a péči o vnoučata? Jak svým dětem říct, že ne vždy mají čas? To je problém, který řeší paní Miriam.
Paní Miriam (59 let) je pyšnou babičkou tří vnoučat. Dva kluci a jedna holčička jí dělají radost. Hlídá je, kdykoliv může, protože si je chce užít, než vyrostou. Její dcera však přišla s tím, že by se měla angažovat víc. Pravidelně v týdnu hlídat své vnuky, aby ona měla čas na sebe. Představuje si to velmi jednoduše, ale co paní Miriam a její čas?
Babička na plný úvazek
Mám svá vnoučata ráda, vždycky je ráda pohlídám, když mám čas a prostor. Pomoc dceři, která hodně pracuje, je pro mě přirozené. Jenže teď přišla dcera s něčím, co mě překvapilo. Chce, abych vnuky hlídala častěji. Tedy pokud možno pravidelně, a to třikrát v týdnu. Vybrala i dny - pondělí, středa, pátek. Vyzvedla bych si je už ve školce a pak s nimi strávila odpoledne a večer. Vrátila bych je třeba až v sedm. Nebo bych si je mohla dokonce nechat přes noc a ráno je dcera odveze do školky. Měla to velmi dobře promyšlené a prokombinované, jen jsem zírala. Nabídla jsem, že se na hlídání můžeme domlouvat průběžně, ale ona chce čas pro sebe. Pravidelně. To mě šokovalo.
Čas pro sebe
Prý je z práce vyčerpaná a potřebuje čas pro sebe. Jít ke kadeřnici, na nehty, cvičit, pracovat, jít s manželem na kávu nebo večeři. Prostě si žít tak, jako by děti neměla. Jenže je má, jsou její, a to si musí uvědomit. Jsou s manželem dva, ať se vystřídají u dětí. Nemám problém jim děti pohlídat, když půjdou na večeři, do kina nebo se někam pobavit na ples, ale pravidelně se starat o jejich děti?
A co můj život? Chci si po práci také odpočinout, jít cvičit nebo se jít projít do lesa. A někdy chodím z práce tak unavená, že jsem ráda, že je doma ticho a klid. Chci jí říct, že takhle to nepůjde, děti ráda pohlídám, ale nic závazného si domlouvat nehodlám. Jak to dceři sdělit nenásilně a hlavně tak, aby na mě nebyla naštvaná?
Vyjádření psycholožky Umay Wolf
Milá Miriam, nikdo Vám nemůže zaručit, že ať uděláte cokoliv, co bude s Vámi v souladu, že se Vaše dcera nenaštve. Zda se někdo naštve, nebo ne, je jen jeho reakce, na kterou Vy jako jiná osoba nemáte vliv. To je vždy na rozhodnutí té dané osoby. Pokud si totiž Vaše dcera vymyslela svou verzi Vaší budoucnosti bez ohledu na Vaše potřeby a bez toho, aby to byla společná dohoda o spolupráci, tak de facto ani nemůže čekat Váš jednoznačný souhlas s jejím, jen pro ni výhodným, návrhem. Ale dovedu si představit, že projeví nevoli s Vaší snahou nastavit si vůči ní zdravé hranice. Máte zdravý náhled na situaci a v tom Vás chci podpořit. Jak píšete: „Jsou s manželem dva, ať se vystřídají u dětí.“
To byste Vaší dceři měla připomenout, a pokud bude argumentovat, že manžel nemá čas, protože pracuje a „živí“ rodinu, tak ať manžel zaplatí profi chůvu. Svou část péče jste své dceři věnovala, když byla dítětem, nedospělá. Nyní je na ní, aby převzala plně zodpovědnost za své děti. Vy můžete dle svých možností nabídnout hlídání, ale vždy je nutné, abyste myslela na sebe, na své potřeby, zájmy, koníčky, případný nedostatek energie s ohledem na Váš věk. Vaše dcera by Vaši nabídku neměla brát jako samozřejmost anebo si ji dokonce vynucovat, nebo Vám diktovat, jak to jen podle ní bude. Držím Vám palce, abyste našla ta správná a zdravá slova, kterými jasně, laskavě a stručně sdělíte, jak v daném kontextu chcete fungovat a co už je pro Vás „přes čáru“. Pokud pro Vás bude situace s domluvou s dcerou nad Vaše síly, vždy se můžete obrátit na odborníka - psychologa či psychoterapeuta pro podporu a pomoc.
Jak se má paní Miriam zachovat? Co své dceři říct, aby si zachovala své hranice a zároveň se nenaštvala? Jak byste tuto situaci řešili vy? A má právo dcera chtít takové hlídání vnoučat po své matce? Přečtěte si také příběh pana Jiřího, kterého trápí, že se jeho žena trápí kilogramy navíc, chce jí pomoci, ale neví, jak.
Umay Wolf
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný.
Pomoc hledejte na www.terapie.cz

Galerie: Miriam (59 let): Dcera mi řekla, že mám pravidelně hlídat, ona potřebuje čas pro sebe, ale co já?
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Děti odešly z domu a já se cítím prázdná a zbytečná,” je smutná Hana. Jak z toho ven, radí psychoterapeutka Iva Šulcová

“Vzali jsme se kvůli dětem a teď si nemáme co říct,” neví si rady Renáta

“Nemoc změnila mou maminku a já ji absolutně nepoznávám,” je na pokraji sil Gabriela

“Dům mých rodičů se mění ve skladiště a já nevím, co s tím,” je zoufalá Tereza. Řešení radí psycholog Pavel Pařízek

“Manžel od nás odešel, když byl autistickému synovi rok. Najednou chce střídavou péči,” nechápe Ida. Radí psycholog Pavel Pařízek

“Moje děti jen berou, ale když potřebuji pomoc, tak nemají čas,” je zklamaná Valerie

“Naši sousedé mají pořád s něčím problém. Jejich posledním terčem jsme my,” je v šoku Klára

“Řekla jsem poprvé v životě ne a moje rodina je na mě naštvaná,” nechápe Klára. Co dělat, radí psychoterapeutka Dagmar Pechová

“Jsem v důchodu a dcera mě bere jako chůvu zdarma,” neví si rady Romana












