Výběr jména pro dítě je pro většinu rodičů jedním z nejkrásnějších okamžiků. Zároveň ale může být zdrojem nečekaných rodinných sporů. Zatímco někdo chce navázat na rodinnou tradici, jiný touží po originalitě a jedinečnosti. Právě kvůli tomu dnes Naďa (66) řeší dilema, které ji trápí víc, než by sama čekala.
Naďa (54) vyrůstala v rodině, kde se jména dědila po generace. Její otec se jmenoval František, dědeček také František a stejné jméno dostal i její syn. Byla přesvědčená, že jednou bude v náručí chovat malého Františka nebo vnučku Marii po své babičce. Když ale zjistila, jaké plány mají její syn se snachou, zůstala úplně zaskočená.
Snacha nechce pokračovat v rodinné tradici jmen
Nikdy jsem nebyla maminka, která by dětem organizovala život, alespoň si to myslím. Když si syn našel partnerku, měla jsem radost. Se svou snachou vycházíme dobře a nikdy jsme mezi sebou neměly žádné větší konflikty. Před pár týdny nám oznámili, že čekají miminko. Byla jsem štěstím bez sebe. V duchu jsem si říkala, že naše rodinná tradice bude pokračovat. Jenže pak snacha začala nadšeně vyprávět o jménech, která se jí líbí.
Byla to jména, která jsem snad nikdy neslyšela, podle mě byla vymyšlená. Říkala, že nechce obyčejné jméno, protože její dítě má být výjimečné a nechce, aby bylo ve třídě pět stejně pojmenovaných dětí. Podívala jsem se na svého syna a čekala, že připomene naši rodinnou tradici. Místo toho se usmál a řekl, že se mu její nápady líbí a že je rád, že vybírají něco neobvyklého. Přiznávám, že mě to zabolelo. Ne proto, že bych ta jména považovala za ošklivá. Bolí mě hlavně to, že se přeruší tradice, která u nás vydržela několik generací.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Dnes je jiná doba
Když jsem synovi připomněla, že i on nese jméno po svém dědečkovi a pradědečkovi, odpověděl mi, že si toho váží, ale že dnes už jsou jiné časy a chtějí si vybrat podle sebe. Má pravdu. Je to jejich dítě. Jen si někdy říkám, jestli dnes lidé až příliš snadno opouštějí rodinné tradice jen proto, aby byli originální. Nechci být tchyní, která všechno kritizuje a snaží se mladým mluvit do života.
Zároveň mě ale mrzí, že syn ani na chvíli neuvažoval o tom, že by v tradici pokračoval. Pořád přemýšlím, jestli mu mám ještě jednou vysvětlit, proč je to pro mě tak důležité, nebo bych měla své zklamání spolknout a respektovat jejich rozhodnutí. Myslíte si, že bych měla svůj názor ještě říct, nebo už je výběr jména výhradně věcí vlastních rodičů? Má podle vás smysl udržovat rodinné tradice, nebo by měli mladí rozhodovat bez ohledu na očekávání svých blízkých? Co byste na mém místě udělali vy?
Ke komentáři na situaci paní Nadi nás inspiruje odbornice na rodičovství Sally Tannen
Děkuji vám, paní Naďo,
že jste se tak otevřeně podělila o svůj příběh. Je z něj cítit, že vás netrápí samotné jméno budoucího vnoučete, ale především pocit, že rodinná tradice, která pro vás měla hluboký význam, možná skončí. Je pochopitelné, že vás to mrzí, zvlášť když jste věřila, že bude pokračovat i v další generaci.
Zároveň je ale dobré si uvědomit, že výběr jména patří především rodičům dítěte. Mnoho mladých párů dnes hledá jméno, které je pro ně osobně výjimečné, a neznamená to, že si neváží své rodiny nebo jejích tradic. Pokud cítíte potřebu svůj pocit ještě jednou synovi sdělit, zkuste mluvit hlavně o tom, co pro vás rodinná tradice symbolizuje, nikoli o tom, jaké jméno by měl zvolit. Tím mu dáte možnost porozumět vašim emocím, aniž by měl pocit, že je pod tlakem.
Nejdůležitější ale bude zachovat si s nimi hezký vztah. Až se miminko narodí, nebude rozhodovat to, jak se jmenuje, ale kolik lásky, podpory a bezpečí od své rodiny dostane. Věřím, paní Naďo, že právě vaše laskavost a schopnost respektovat rozhodnutí mladých budou tím nejkrásnějším rodinným odkazem, který svému vnoučeti předáte.
