Rodinná blízkost může časem vytvořit očekávání, o kterých se nikdy otevřeně nemluvilo. Zvlášť u lidí bez vlastních dětí může okolí automaticky hledat někoho, kdo jednou převezme pomoc a péči. Jenže dobrý vztah ještě nemusí znamenat souhlas s rolí, kterou druhý považuje za samozřejmou.
Tomáš (32) má se svým strýcem blízký vztah a vždycky s ním rád trávil čas. V posledních letech si ale všímá, že strýc o svém stáří mluví tak, jako by bylo jasné, že právě Tomáš jednou převezme většinu péče. Nikdy se ho přitom přímo nezeptal.
Strýc počítá s tím, že se o něj jednou postarám
Se strýcem jsem si byl blízký od dětství. Brával mě na výlety, pomáhal mi, když jsem něco potřeboval, a i dnes se pravidelně vídáme. Nemá žádné děti ani partnerku, takže chápu, že někdy přemýšlí, kdo mu jednou pomůže. Jenže poslední dobou o tom mluví způsobem, který mě začíná znervózňovat. Řekne třeba, že až nebude moct řídit, budu ho vozit k lékaři, nebo že mu jednou pomůžu s nákupy a zařizováním domácnosti.
Neříká to jako prosbu, ale jako hotovou věc. Nejdřív jsem to bral jako vtip, teď už si nejsem jistý. Mám vlastní práci, vztah a nevím, kde budu za deset nebo dvacet let žít. Nechci ho odmítnout, ale také nechci slíbit něco, o čem jsme se nikdy skutečně nebavili.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Jak mu to říct
Nejhorší je, že se kvůli tomu cítím nevděčně. Strýc pro mě v životě opravdu hodně znamenal a několikrát mi pomohl, takže část mě má pocit, že bych mu měl pomoc jednou vrátit. Zároveň ale nechci, aby se z našeho vztahu zpětně stal nějaký závazek, o kterém jsem nevěděl. Když jsem jednou opatrně řekl, že by bylo dobré přemýšlet i o jiných možnostech, urazil se a připomněl mi, že rodina se má o sebe postarat.
Od té chvíle mám obavu to znovu otevřít. Nechci, aby měl pocit, že ho opouštím ještě dřív, než vůbec pomoc potřebuje. Jen bych potřeboval, aby pochopil, že můžu být jeho blízký člověk, aniž bych automaticky převzal veškerou odpovědnost za jeho stáří. Má blízký synovec vůči bezdětnému strýci povinnost převzít budoucí péči, i když mu takovou roli nikdy výslovně neslíbil?
Ke komentáři k situaci Tomáše nás inspiruje klinická sociální pracovnice Jami Dumler
Dobrý den, Tomáši,
blízkost ani vděčnost samy o sobě nevytvářejí automatický závazek převzít jednou kompletní péči o druhého člověka. Je pochopitelné, že chcete být svému strýci nablízku a že jeho dřívější pomoc ve vás probouzí pocit odpovědnosti. Něco jiného je ale ochota pomoci podle vlastních možností a něco jiného předem přijmout roli hlavního pečujícího na mnoho let dopředu.
Právě proto má smysl otevřít téma dřív, než bude strýc pomoc skutečně potřebovat. Můžete mu říct, že s vámi může počítat jako s blízkým člověkem, ale že dnes nemůžete slíbit každodenní dopravu, nákupy nebo péči o domácnost, protože nevíte, jak bude vypadat váš vlastní život. Zároveň můžete společně přemýšlet o dalších možnostech – dalších příbuzných, placených službách, finanční rezervě nebo bydlení, které by mu jednou usnadnilo fungování bez závislosti na jediném člověku.
Strýc se může cítit zraněný, protože za jeho představou nejspíš stojí i obava, kdo tu pro něj jednou bude. Jeho strach ale nemusíte uklidnit slibem, který si netroufáte dát. To, co pro vás v minulosti udělal, neztrácí hodnotu jen proto, že mu jeho pomoc nevrátíte přesně stejným způsobem. Váš vztah může zůstat blízký a vzájemný, aniž by se z něj zpětně stala smlouva o budoucí péči.
