Každá generace vychovává děti trochu jinak. Co dříve rodiče považovali za normální pravidla a disciplínu, dnes někteří označují za příliš přísné. Jenže když se střetnou dva úplně odlišné pohledy na výchovu v jedné rodině, vzniká napětí, které bolí všechny. Tím právě prochází paní Jarka, které se nelíbí, jak její dcera vychovává své děti, její vnoučata.
Paní Jarka (59) má pocit, že její dcera své děti vychovává příliš volně a bez hranic. Sama se snaží ve svém domově nastavit pravidla, kvůli kterým se ale s dcerou často dostává do konfliktu.
Moje dcera nenastavuje dětem žádné hranice
Moje dcera pořád mluví o té teď moderní respektující výchově. Jenže podle mě si pod tím představuje hlavně to, že dětem dovolí úplně všechno. Vnoučata u ní doma běhají, křičí, skáčou po sedačce, odmítají poslouchat a na všechno odpovídají. Kreslí po podlaze, stěně, hází jídlem, prostě absolutně bez hranic. Když jim něco zakáže, za chvíli stejně ustoupí, protože nechce, aby byly smutné nebo frustrované. Jenže výsledkem je, že děti vůbec neznají slovo „ne“.
Myslí si, že všechno musí být podle nich. Když přijdou ke mně domů, snažím se mít alespoň základní pravidla. U stolu se normálně jí, neskáče se po nábytku, nekřičí se, a když něco řeknu, očekávám, že to budou respektovat. Jenže moje dcera je pak naštvaná a tvrdí, že děti zbytečně omezuju a vytvářím v nich strach a stres. Vytvářím v nich základní pravidla, která ona nezvládá nastavit.
Foto: Magnific
Nerozumím její výchově
Nejvíc mě mrzí, že jsem podle ní skoro nepřítel. Přitom já ty děti miluju a nechci jim ubližovat. Jen si myslím, že každé dítě potřebuje hranice, protože bez nich z něj vyroste člověk, který nebude respektovat vůbec nikoho. Dcera mi říká, že jsem stará škola a nerozumím moderní výchově. Jenže já kolem sebe vidím čím dál víc dětí, které neumí přijmout odmítnutí, neumí čekat, neumí poslouchat. A bojím se, že moje vnoučata dopadnou stejně. Když jim něco nedovolím, okamžitě běží za mámou a ta mě před nimi ještě opraví nebo shodí.
Připadám si pak ve vlastním domě jako cizí člověk, který nemá právo nic říct. Nechci se s dcerou hádat, ale zároveň nechci ustoupit ve věcech, které považuju za normální slušnost a základní pravidla. Jen už nevím, kde končí respektující výchova a začíná obyčejná nevychovanost. Co si o tom myslíte vy?
Ke komentáři k situaci paní Jarky nás inspirovala psycholožka Emily Edlynn
Děkuji, paní Jarko,
že jste svůj příběh otevřeně sdílela. Je vidět, že vám na vnoučatech i vztahu s dcerou velmi záleží, a právě proto vás současná situace tolik trápí. Narážíte na rozdílný pohled na výchovu, což je dnes mezi generacemi velmi časté. Respektující výchova ale neznamená absenci hranic – naopak zdravý respekt vzniká tehdy, když dítě cítí lásku, ale zároveň zná jasná pravidla a důsledky. Vaše potřeba mít doma určitý řád proto není nic špatného ani zastaralého.
Problém vzniká hlavně ve chvíli, kdy vás vaše dcera před dětmi opravuje nebo zpochybňuje vaše pravidla. Tím se oslabuje nejen vaše autorita, ale děti jsou zároveň zmatené, co vlastně platí. Bylo by dobré zkusit s dcerou mluvit v klidu a bez vzájemného obviňování. Nesoustřeďte se na to, co dělá špatně, ale spíše vysvětlete, že ve svém domově potřebujete určitá pravidla, abyste se tam cítila dobře i vy. Děti přirozeně zvládnou pochopit, že u babičky mohou některé věci fungovat jinak než doma.
Zároveň je důležité přijmout, že svou dceru už nepřevychováte a konečné rozhodnutí o výchově jejích dětí zůstává na ní. Vy však máte právo nastavovat hranice ve vlastním prostoru a dělat to klidně, pevně a bez pocitu viny. To, že dětem ukazujete pravidla, slušnost a respekt k druhým, není projev přísnosti, ale důležitá součást zdravého vývoje. Držím vám palce, abyste si s dcerou dokázaly zachovat vzájemnou úctu a aby vaše vztahy zůstaly i přes rozdílné názory blízké a láskyplné.
