“Dcera mi řekla, že na Vánoce k nim nesmím, to budu sama?” Věra je moc smutná

Paní Věra (70) v letošním roce dostala zprávu, kterou ještě musí zpracovat. Blížící se Vánoce v ní nevyvolávají těšení se, ale spíš smutek. Podle všeho totiž Štědrý den stráví doma. Sama. I když má rodinu, přinejmenším dceru. S tou by velmi ráda strávila Vánoce, ale její manžel ji u nich doma nechce. Přesně tak jí to totiž řekla její dcera.

Dcera mi řekla, že na Vánoce k nim nesmím, to budu sama

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že jednou budu psát o tom, že mě vlastní dcera nepozve na Vánoce. Je to smutné, šokující a hlavně nevím, jak s tím naložit. Jak to zpracovat? Celý život jsem se snažila být nenápadná, neplést se do cizích věcí a nevnucovat své názory. O to víc mě to bolí. Dceři jsem neradila, i když mě to někdy stálo hodně přemáhání.

Dcera mi před pár dny zavolala. Mluvila opatrně, jakoby po špičkách. Nakonec ze sebe dostala, že letos bych k nim na Vánoce neměla jezdit. Prý by to nebylo dobré. Její manžel mě tam nechce. Řekla mi to skoro šeptem, jako by se za ta slova styděla. Prý mě nemá rád, protože jsem „stará“ a nechápu jejich moderní svět.

Mohlo by se vám líbit

“Máme jet na Vánoce k moři, ale tchyně mi to chce zakázat,” je naštvaná Anička

Dlouho jsem přemýšlela, kde se to vzalo. Proč? Jen to mi rezonovalo v hlavě. Proč? PROČ? Jediné, co mě napadá, je drobnost, kterou jsem kdysi řekla u oběda. Smála jsem se, že nechci chytrý telefon, že si raději čtu knížky a papírové noviny. Neodsuzovala jsem nikoho, jen jsem mluvila o sobě. Od té doby jsem ale měla pocit, že jsem v jejich bytě spíš na obtíž. 

Dcera se mě nezastala

Nejvíc mě bolí, že dcera se mě nezastala. Rozumím tomu, že chce mít doma klid, že nechce konflikty. Ale já jsem její máma. Ta, která s ní seděla u postele, když měla horečky. Ta, která ji učila číst, držela ji za ruku první školní den a stála při ní, když se jí život nedařil. A teď jsem prý problém. Vánoce pro mě vždycky znamenaly rodinu. Ne dárky, ne stromeček, ale být spolu. Letos budu sama. Udělám si čaj, zapálím svíčku a vezmu si knihu. Možná budu plakat, možná se budu zlobit. A možná se budu snažit pochopit svět, který už pro mě zřejmě nemá místo. Jen doufám, že jednoho dne moje dcera pochopí, že „starý“ svět není méněcenný. A že láska k rodičům by neměla záviset na tom, jaký máme telefon v kapse.

K situaci paní Věry se vyjadřuje vztahový poradce Martin Sobotka

Paní Věro,

to, co prožíváte, je hluboké zranění vztahu, který je pro rodiče jedním z nejzásadnějších v životě. Je naprosto přirozené cítit smutek, zmatek i ponížení, když jste náhle postavena do role „nežádoucí“, aniž byste chápala proč. Z vašich slov je patrné, že jste se celý život snažila respektovat hranice druhých a nebýt konfliktní, a o to bolestnější je, že právě ticho a přizpůsobování vás teď neochránilo. Je důležité si uvědomit, že odmítnutí, které zažíváte, nevypovídá o vaší hodnotě ani o tom, jaká jste matka. Spíše ukazuje na dynamiku v partnerství vaší dcery, kde se ona sama možná ocitá pod tlakem a volí cestu vyhýbání se konfliktu.

Mohlo by se vám líbit

“Kubo, miluji Vánoce a ty to víš, mohl by ses alespoň na pár dní přetvařovat,” píše svému muži Zuzana. Kuba prostě svátky nesnáší

Velmi citlivým bodem je vaše zklamání z toho, že se vás dcera nezastala. To je ztráta, kterou je potřeba oplakat, ztráta jistoty, že „já a moje dítě držíme při sobě“. Zároveň ale může pomoci oddělit dvě věci: chování vaší dcery a její city k vám. To, že se teď nedokáže postavit svému manželovi, ještě nemusí znamenat, že vás nemá ráda nebo si vás neváží. Může to znamenat, že sama nemá dost sil. Pokud budete mít někdy prostor, zkuste jí to říct klidně a bez výčitek: že vás situace bolí, že vám chybí, ale že respektujete její rozhodnutí. Tím dáváte otevřené dveře vztahu do budoucna, aniž byste se ponižovala nebo prosila.

Pro letošní Vánoce je klíčové postarat se o sebe a nesnažit se „vydržet“ bolest v tichosti. Samota může bolet méně, pokud v ní nejste pasivně opuštěná, ale aktivně pečující o sebe. Udělejte si svátky podle sebe, klidně jinak, než jste zvyklá, ale s vědomím, že vaše potřeba blízkosti a úcty je legitimní. Zvažte, zda by vám pomohlo spojení s někým dalším, přítelkyní, sousedkou, nebo i jen krátký hovor s někým, komu můžete říct, že je vám smutno. A hlavně: nenechte v sobě zakořenit myšlenku, že pro „moderní svět“ nemáte místo. Hodnoty, které nesete, klid, hloubku, lidskost, jsou stále důležité. Možná jen ne všichni kolem vás to teď dokážou vidět.

Jak má paní Věra zpracovat, že její dcera se jí nezastala? Že bude muset být na Vánoce doma úplně sama? Přečtěte si také příběh paní Terezy, která znovu bydlí se svým dospělým synem.

Galerie: “Dcera mi řekla, že na Vánoce k nim nesmím, to budu sama?” Věra je moc smutná

3 fotky 4 fotky