Rodina to s vámi myslí dobře. Alespoň většinou. A v této dobré snaze může říkat věci, které nejsou příliš pozitivní, navíc je ani nechcete slyšet, protože si žijete po svém a spokojeně. Navíc někdy mluví až příliš direktivně. Přece vědí, co je pro vás nejlepší, ne? A to, že máte na svůj život jiný názor, na to se nebere ohled. Střet generací a názorů je tady. Po čtyřicítce se s ním potýká i paní Taťána, která se nám svěřila, co ji trápí.
Paní Taťána (41 let) žije celkem klidný a pohodový život. S dětmi a partnerem hodně cestuje. Děti nechodí do klasické školy, učí se doma a oni pracují online. Mohou proto žít většinu svého života mimo republiku. Ale její rodina to neschvaluje. Vždy, když se vrátí domů nebo si volají, jí radí a neustále říkají, co má dělat. Jak to dělat. Že to dělá úplně špatně a má konečně přijít k rozumu.
Moje rodina nechápe náš způsob života. Neberu jim to, nemusí stoprocentně chápat, co se u nás děje, jak vnímáme školství, život a vše okolo. Chápu, že má každý názor na náš životní styl. Jenže to je tak vše, co k tomu mohou mít. Vlastní názor. Míchat se nám do života a toho, co děláme, je podle mě mimo. Jenže přesně tohle má rodina dělá. Neustále mi radí, kritizuje, dává návod, jak žít normálně. Podle nich. A neustále se setkáváme s uštěpačnými komentáři, když se neřídíme jejich radami. Nebaví mě poslouchat, jak ničíme našim dětem život, jak jsme banda bezdomovců. Máme kde bydlet. V Česku máme zázemí, když cestujeme ubytováváme se buď v prázdninových domech nebo v rámci výměnných pobytů, kdy někomu poskytneme náš byt a on v zahraničí ten svůj. Funguje to bezvadně.
Moje rodina byla vždycky taková, že mi radila, co mám dělat. Jako nejmladší sourozenec nemám podle sester právo na vlastní názor. Musím poslouchat to, co rozhodnou ostatní. Když přijedeme nebo si s rodinou voláme, místo toho, abychom řešili, jak se mají a jak se máme my, poslouchám jen to, že takový život není normální, máme být normální rodiče, kteří s dětmi chodí do školy, na kroužky a naše děti spí v postelích, ne někde venku na zemi. Nechápu, kde to vzali. A kde vůbec berou právo na to nám radit, jak žít. Kdo má vůbec právo druhému kecat do života? Unavuje mě to a nevím, jestli nebude lepší rodině nevolat, odstřihnout ji a úplně je vymazat. Nemám náladu na to poslouchat neustále výtky.
Někteří šťastní lidé se narodí do rodin, se kterými rádi tráví čas. Ale je to spíše výjimka. Jejich blízké vazby dělají z dovolených a vícegeneračních dovolených radost, chybí zde dramata, omezování a bouřlivé diskuse. Ale u jiných, a je nás většina, bohužel, už jen pouhý příchozí hovor od rodiče vyvolá úzkost, která sahá až do dětství. Takoví lidé pak považují rodinná setkání za nutné zlo. Z povinnosti jej párkrát do roka absolvují, ale z takových rodinných setkání odcházejí s pocitem zranění, vzteku nebo zcela vyčerpaní. A myslím, že takový je i váš případ. Buďte ale ráda, že žijete daleko!
Rodič, sourozenec nebo jiný člen rodiny může často svalovat vinu za cokoli, co je špatně, na někoho jiného, včetně vás. Píšete, že jste nejmladší ze sourozenců a nemáte podle vaší rodiny právo na vlastní názor. I když činy vašich sourozenců a ostatních členů rodiny nebo jejich chování nemusí být jediným důvodem daného problému, snaha dirigovat vám život a vůbec se k němu vyjadřovat je varovným signálem. Může se jednat o nepříjemné pocity viny, přímé odsouzení toho, jak s rodinou žijete, nebo jemné narážky a rýpání, které nikdo v místnosti ve skutečnosti nevysloví. Nikdo vás nezná déle než vaše rodina, což znamená, že mají bohatou historii vašich i jejich osobních selhání, ze kterých mohou čerpat, když komentují váš život.
Pokud vaše rodina opakovaně komentuje váš styl života, prostě to nechte, jak to je. Já bych řekla jedním uchem tam, druhým ven. Vy jste tak spokojení a šťastní, vaše děti prosperují, všichni navíc objevíte ještě svět, což se mnohým klasicky žijícím rodinám nepodaří. Važte si toho, co máte. Rodina sedí doma, setkání s nimi jednou za rok přežijete. A pokud vás telefonáty opravdu tak obtěžují, prostě je minimalizujte. Jen co přijde řeč na další kritiku vašeho života, hovor ukončete. Uvidíte, co je pro vaši rodinu důležité, zda kontakt s vámi, nebo neustálá kritika, která stejně nic nezmění. Hodně štěstí!
oprahdaily.com, příběh poslala paní Taťána S., vlastní dotazování
