Změna práce bývá často spojovaná s odvahou, růstem a novým začátkem. Jenže ani promyšlené rozhodnutí nemusí dopadnout tak, jak člověk očekával. Nejtěžší pak někdy není odejít z nevyhovujícího místa, ale připustit si, že vysněná změna byla chyba.
Petra (46) po letech opustila stabilní zaměstnání a přijala nabídku, která jí připadala jako splněný profesní sen. Po půl roce ale zjišťuje, že nové místo je úplně jiné, než čekala. Stydí se přiznat, že by nejraději zkusila získat svou bývalou práci zpět.
Odešla jsem z jisté práce za snem
Ve staré práci jsem byla skoro deset let a poslední dobou jsem měla pocit, že stojím na místě. Znala jsem všechno nazpaměť, měla jistotu, slušné kolegy, ale už mě nic moc nepřekvapovalo. Když přišla možnost přejít do firmy, která mi připadala zajímavější a nabízela pestřejší práci, brala jsem to skoro jako znamení. Doma i mezi přáteli mi všichni říkali, že je skvělé, že jsem se konečně odhodlala.
První týdny jsem byla nadšená, jenže postupně začaly vyplouvat věci, které při pohovoru vůbec nezazněly. Práce je chaotická, úkoly se neustále mění a často zůstávám déle, než jsem čekala. Každé ráno už cestou do kanceláře přemýšlím, kolik měsíců tam ještě zvládnu vydržet. Místo pocitu nové energie mám hlavně únavu a lítost.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Chtěla bych zpátky
Nejhorší je pro mě představa, že bych měla přiznat, že jsem se spletla. Odchod ze staré práce jsem všem prezentovala jako velký krok dopředu a sama jsem tomu opravdu věřila. Bývalá kolegyně mi nedávno napsala, že se u nich bude možná uvolňovat podobná pozice, a od té chvíle na nic jiného nemyslím.
Část mě by se nejraději hned ozvala bývalému šéfovi. Druhá část si představuje, jak trapně bude vypadat, když se po půl roce vrátím s tím, že nové místo nebylo tak skvělé, jak jsem čekala. Navíc ani nevím, jestli by mě vůbec chtěli zpátky. Přesto mi dochází, že zůstávat někde jen proto, abych před ostatními nevypadala nerozhodně, také nedává moc smysl. Jen pořád neumím oddělit změnu názoru od pocitu vlastního selhání. Je návrat do bývalé práce známkou toho, že jsem svůj odchod nezvládla, nebo je v pořádku přiznat si, že nové rozhodnutí nebylo správné?
Ke komentáři na situaci paní Petry nás inspiruje HR profesionálka Genevieve Northup
Milá Petro,
děkuji, že jste tak otevřeně popsala něco, co bývá těžké přiznat hlavně sama sobě. To, že jste do nové práce odcházela s přesvědčením, že děláte správný krok, neznamená, že v ní musíte zůstat jen proto, abyste své tehdejší rozhodnutí obhájila. Teprve zkušenost vám ukázala věci, které jste při pohovoru nemohla znát, a je v pořádku podle nových informací svůj názor změnit.
Zkusila bych se méně ptát, jak bude návrat vypadat před ostatními, a víc na to, co jste se za těch několik měsíců dozvěděla o tom, co od práce potřebujete. Pokud vám dlouhodobě nevyhovuje chaos, přesčasy a způsob fungování nové firmy, ozvat se bývalému zaměstnavateli není přiznání porážky, ale zjišťování jedné z reálných možností. Samotný rozhovor vás navíc k návratu ještě k ničemu nezavazuje.
Změnit rozhodnutí není totéž jako selhat. Někdy člověk potřebuje odejít právě proto, aby zjistil, co mu v původní práci vyhovovalo a co by při případném návratu chtěl mít jinak. Stejně tak můžete zjistit, že návrat nakonec není možný nebo není nejlepší cestou – podstatné je, aby další krok nevycházel hlavně ze studu. Přeji vám, abyste si dovolila vybírat podle toho, co dnes skutečně víte, ne podle toho, co jste před půl rokem doufala, že bude pravda.
