Staré plány dokážou člověka překvapit mnohem víc než fotografie nebo deníky. Připomínají nejen to, co jsme kdysi chtěli, ale také člověka, kterým jsme v té době byli. Setkání s dávnými sny pak může otevřít otázku, zda je ještě chceme uskutečnit, nebo jsme je už dávno přerostli. Paní Milušce se bohužel skoro nic nesplnilo.
Miluše (55) při úklidu objevila seznam věcí, které si kdysi chtěla splnit do třiceti let. U některých bodů se pobavila, jiné ji ale nečekaně zasáhly. Začala přemýšlet, zda se některých snů vzdala zbytečně.
Našla jsem seznam svých snů do třiceti
Našla jsem ho mezi starými papíry v krabici, kterou jsem roky neotevřela. Bylo tam asi patnáct věcí, které jsem chtěla stihnout do svých třiceti let, a už samotné písmo mi připomnělo, jaká jsem tehdy byla. Některým bodům jsem se musela smát. Chtěla jsem třeba bydlet rok u moře nebo se naučit dokonale francouzsky. Pak tam ale byly věci, které mě překvapivě zabolely – dlouhá cesta někam úplně sama, vlastní malý projekt, na který jsem si nikdy netroufla, nebo přání mít víc času na tvoření.
Uvědomila jsem si, že většinu seznamu jsem nesplnila. Ne proto, že by se mi stal nějaký velký životní průšvih. Prostě přišla práce, partnerské vztahy, povinnosti a jiné priority. Přesto jsem ten papír držela v ruce a měla pocit, jako bych se dívala na člověka, kterému jsem kdysi něco slíbila a pak na něj zapomněla.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Je už opravdu pozdě
Od té doby se k seznamu pořád vracím. Některé sny už se mnou vůbec nic nedělají a vím, že bych je dnes nechtěla, ani kdybych mohla. U jiných si ale nejsem jistá, jestli jsem je opravdu přestala chtít, nebo jsem si jen zvykla říkat, že už je pozdě. Například ta cesta o samotě mě pořád láká, zároveň si říkám, proč bych v pětapadesáti měla plnit něco, co si vymyslela pětadvacetiletá holka.
Manžel se tomu trochu směje a říká, ať si raději napíšu nový seznam. Možná má pravdu. Jenže právě to mi připadá těžké. Nevím, co z těch starých plánů ještě patří ke mně a co je jen nostalgie po době, kdy jsem měla pocit, že všechno je přede mnou. Má smysl vracet se k dávným snům, pokud ve mně pořád něco probouzejí, nebo je zdravější přijmout, že některé patřily člověku, kterým už dávno nejsem?
Ke komentáři na situaci Miluše nás inspiruje odbornice na stárnutí Kathryn Betts Adams
Milá Miluše,
děkuji, že jste tak přesně popsala zvláštní směs nostalgie, lítosti i zvědavosti nad tím, kým jste kdysi chtěla být. Starý seznam nemusí být účtenkou za nesplněný život ani důkazem, že jste své mladší já zklamala. Za třicet let se člověk promění a je přirozené, že některé sny přestanou dávat smysl, zatímco jiné v něm zůstanou překvapivě živé.
Nemusíte proto splnit původní seznam bod po bodu ani ho celý zahodit. U každého přání si můžete položit jednodušší otázku: Chtěla bych to opravdu i dnes, kdybych se nemusela nikomu zpovídat z toho, kolik mi je? Pokud vás cesta o samotě stále láká, není podstatné, že jste si ji poprvé představila v pětadvaceti; můžete ji uskutečnit po svém, v podobě, která odpovídá vašemu dnešnímu životu.
Možná má váš manžel pravdu v tom, že stojí za to napsat si nový seznam, ale ten starý nemusíte zahazovat. Může vám posloužit jako připomínka toho, co se ve vás změnilo a co naopak přežilo všechny povinnosti a roky. Některým snům můžete poděkovat a nechat je odejít, jiné si klidně vezměte s sebou dál. Přeji vám, abyste z toho papíru nečetla hlavně to, co jste nestihla, ale také to, co vám ještě může ukázat cestu k něčemu, po čem pořád toužíte.
