Nespokojenost nemusí mít vždy jasnou příčinu. Někdy člověka netrápí jedna velká událost, ale spíš pocit, že dny začaly splývat a věci, které ho dřív těšily, už nic nevyvolávají. Právě absence „skutečného problému“ pak může způsobit, že své pocity začne zpochybňovat.
Nina (49) má práci, bydlení i běžné jistoty a sama říká, že by si objektivně neměla na co stěžovat. Přesto si v poslední době stále častěji všímá, že její dny vypadají stejně a ona se téměř na nic netěší. Nejvíc ji mate, že nedokáže říct, proč se to změnilo.
Už se skoro na nic netěším. Přitom se mi vlastně nic špatného neděje
Dřív jsem se uměla těšit i na obyčejné věci. Na víkend, večeři se svou kamarádkou, nový film nebo na to, že si v létě někam vyjedu. Teď mám pocit, že všechno dělám hlavně proto, že se to má udělat. Jdu do práce, nakoupím, uklidím, odpovím na zprávy a večer si pustím něco v televizi. Když mám volno, často ani nevím, čím bych ho chtěla naplnit.
Nedávno jsem si uvědomila, že jsem si chtěla koupit lístek na koncert kapely, kterou mám ráda, a nakonec jsem to neudělala, protože se mi najednou nechtělo nikam jezdit. Přitom dřív bych se těšila týdny dopředu. Nejde o to, že bych byla každý den smutná. Spíš je všechno nějak ploché a zaměnitelné.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Připadám si nevděčně
Když to zkusím někomu říct, často slyším, že bych měla být ráda, že jsem zdravá, mám práci a žádné velké starosti. A já vím, že mají pravdu. Právě proto si připadám trochu nevděčně. Zkoušela jsem sama sebe rozhýbat – domluvila jsem si pár výletů, koupila si permanentku na cvičení a řekla si, že začnu víc chodit mezi lidi. Jenže většinu věcí dělám z povinnosti, ne proto, že bych se na ně skutečně těšila.
Někdy mě napadne, jestli jsem jen unavená nebo pohodlná, a jindy se bojím, že takhle budou vypadat další roky. Nechci čekat na nějakou velkou krizi jen proto, abych měla „dostatečný důvod“ něco ve svém životě změnit. Zároveň ale vůbec nevím, od čeho začít, když nedokážu pojmenovat, co mi vlastně chybí. Musí se v životě stát něco opravdu špatného, abych měla právo přiznat, že takhle spokojená nejsem a potřebuji něco změnit?
Ke komentáři na situaci Niny nás inspiruje odbornice v oblasti psychologie Cynthia Vinney
Drahá Nino,
děkuji, že jste dokázala pojmenovat něco, co se těžko vysvětluje právě proto, že ve vašem životě není jedna velká katastrofa. To ale neznamená, že dlouhodobý pocit, že vás přestávají těšit věci, které jste dřív měla ráda, není důležitý. Nemusíte čekat, až bude všechno výrazně horší, abyste si dovolila říct, že současný způsob života vám nestačí a že chcete zjistit, proč.
Zkusila bych teď sama sebe nenutit do dalších výletů, cvičení a společenských akcí jen proto, abyste si dokázala, že se snažíte. Mnohem podstatnější mi připadá vzít vážně samotnou změnu, kterou popisujete, a probrat ji třeba s praktickým lékařem nebo odborníkem, zvlášť pokud trvá už několik měsíců. Ne proto, že by z vašich slov šlo dělat nějaký rychlý závěr, ale protože ztráta zájmu a radosti může mít různé příčiny a nemusíte je rozplétat úplně sama.
Právo něco ve svém životě změnit nevzniká až ve chvíli, kdy máte dostatečně velký problém ve srovnání s ostatními. To, že jste zdravá, pracujete a zvládáte běžný život, nijak neruší fakt, že vám v něm něco podstatného schází. Nemusíte hned vědět, co přesně chcete ani kam se vydat; pro začátek stačí přestat svůj pocit zlehčovat a dát mu pozornost. Přeji vám, aby se vám postupně podařilo znovu najít něco, na co se nebudete jen „muset“ těšit, ale skutečně budete.
