Odchod rodiče je jednou z nejtěžších životních zkoušek. Kromě smutku ale někdy přinese i nečekané konflikty mezi sourozenci. Stačí rozdílný pohled na to, co má ještě citovou hodnotu a co už je jen obyčejná věc. Paní Petra si chtěla po mamince nechat pár věcí, které si s ní nejvíce spojuje. Narazila ale na názor své sestry.
Petra (48) byla přesvědčená, že se sestrou zvládnou po smrti maminky všechno bez problémů. Místo toho zjistila, že každá prožívá ztrátu úplně jiným způsobem.
Po mamince jsem si chtěla nechat pár věcí na památku
Maminka zemřela před několika měsíci po krátké nemoci. Přestože jsme věděly, že její zdravotní stav není dobrý, člověka na takovou chvíli stejně nic nepřipraví. První týdny jsme se sestrou řešily hlavně pohřeb a všechny potřebné záležitosti. Až když bylo po všem, přišla na řadu otázka, co bude s maminčiným bytem.
Myslela jsem si, že to zvládneme stejně klidně jako všechno ostatní. Velmi rychle jsem ale pochopila, že každá máme úplně jinou představu. Zatímco sestra chtěla byt co nejdříve vyklidit a připravit k prodeji, já jsem potřebovala čas. Chtěla jsem si jen v klidu projít věci, které mamince patřily, a rozloučit se s nimi svým vlastním způsobem. Některé předměty pro mě měly mnohem větší hodnotu než jen tu materiální. Sestra můj pohled nechápala. Opakovala, že naší maminku nám žádná věc nevrátí a že nemá smysl schovávat doma krabice plné starých předmětů. Tvrdila, že čím déle budeme byt vyklízet, tím těžší pro nás bude jít dál. Já jsem to ale cítila úplně jinak.
Foto: Magnific
Sestra nechce být sentimentální
Měla jsem pocit, že se s maminkou loučím podruhé. Mrzelo mě, že moje sestra všechno bere tak prakticky, zatímco já potřebovala mnohem víc času. Nakonec jsme si kvůli tomu několikrát nepříjemně vyměnily názory. Ona měla pocit, že zbytečně oddaluji nevyhnutelné, já jsem si zase říkala, že příliš spěchá a vůbec nepřemýšlí nad tím, co pro mě některé věci znamenají. Ona pořád opakuje, že je potřeba vše udělat co nejrychleji, ona nemá čas to prodlužovat a být extrémně sentimentální stejně jako já.
Nechápu to, opravdu si myslí, že to zdržuju záměrně? Nebo má pocit, že nechci, abychom byt prodaly? Musíme ho prodat, ani jedna nemáme na vyplacení té druhé a k tomu v bytě rozhodně bydlet nechceme. Jen nevím, jak jí mám říct a dát najevo, že tohle je pro mě těžké a zasloužila bych si trochu respektu a času, abych se mohla s věcmi po naší mamince rozloučit. Chci toho moc?
Ke komentáři na situaci paní Petry nás inspiruje klinický sociální pracovník Rick Miller
Děkuji vám, paní Petro,
že jste se svěřila s tak citlivou životní situací. Ztráta maminky je sama o sobě velmi bolestná a každý člověk prožívá truchlení jiným způsobem. To, že potřebujete čas projít její věci, zavzpomínat a rozloučit se s nimi, není přehnaná sentimentalita, ale přirozená součást vašeho loučení. Vaše sestra si zřejmě pomáhá naopak tím, že jedná rychle a prakticky, což neznamená, že maminku milovala méně – jen svůj smutek zpracovává jinak.
Zkuste sestře otevřeně říct, že byt nechcete zdržovat ani komplikovat jeho prodej, ale že potřebujete několik dní nebo týdnů navíc, abyste si mohla v klidu projít věci, které pro vás mají citovou hodnotu. Může pomoci domluvit si konkrétní termín, do kdy budete mít své vzpomínkové předměty vybrané, aby sestra viděla, že respektujete i praktickou stránku celé situace. Někdy pomůže připomenout, že nejde o věci samotné, ale o možnost důstojně uzavřít jednu důležitou kapitolu života.
Paní Petro, nechcete příliš. Toužíte jen po tom, aby vaše emoce byly přijaty se stejným respektem, s jakým se snažíte chápat přístup své sestry. Přeji vám, aby se vám podařilo najít společnou řeč a aby vás tento náročný čas nerozdělil, ale naopak časem připomněl, že obě nesete stejnou ztrátu, jen každá svým vlastním způsobem.
