Nicole (43) si každý večer dopřávala sklenku vína. Když ji zkusila vynechat, překvapilo ji, co se s ní začalo dít

Nicole (43) si večer pravidelně nalévá víno a dlouho to považovala jen za příjemný rituál po náročném dni. Neopíjí se a přes den alkohol nepotřebuje. Přesto ji nedávný pokus několik dní nepít přiměl přemýšlet, jestli už pro ni sklenka neznamená víc, než si chtěla připustit.

Každý večer potřebuju sklenku vína, abych dokázala vypnout

Začalo to úplně obyčejně. Po práci jsem si večer otevřela víno, nalila jednu sklenku a měla pocit, že tím pracovní den definitivně končí. Časem se z toho stal téměř automatický rituál. Uvařím večeři, uklidím kuchyň, sednu si k televizi a otevřu láhev, aniž bych nad tím nějak přemýšlela. Nikdy jsem neměla pocit, že piju moc. Nechodím opilá spát, ráno normálně vstanu a v práci funguju bez problémů. Právě proto mě překvapilo, když jsem si řekla, že si dám týden úplně bez alkoholu. Už první večer jsem na víno myslela mnohem víc, než bych čekala. Byla jsem podrážděná, nevěděla jsem, co se sebou, a pořád jsem měla pocit, že mi k večeru něco chybí. Tehdy mě poprvé napadlo, jestli nejde jen o chuť.

Nevím, co dál

Zkusila jsem to ještě několikrát a pokaždé jsem si všimla stejné věci. Přes den mi alkohol vůbec nechybí, ale jakmile přijdu domů a snažím se odpočívat, okamžitě mi proběhne hlavou sklenka vína. Začala jsem proto přemýšlet, jestli není důležitější právě tahle potřeba než samotné množství. Když o tom mluvím s lidmi kolem sebe, většina řekne, že jedna nebo dvě sklenky večer přece nic nejsou a že si jen zbytečně dělám starosti. Mně ale vadí pocit, že bez vína neumím přepnout z pracovního režimu do klidu.

Zároveň se bojím sama sebe označovat za člověka s problémem, protože to na můj život zatím nemá žádné viditelné následky. Jen nechci čekat, až nějaké přijdou, abych si teprve potom připustila, že jsem varovné signály viděla už dávno. Je důvod začít svůj vztah k alkoholu řešit už ve chvíli, kdy ho sice nepiju hodně, ale mám pocit, že ho potřebuji k tomu, abych se večer uvolnila?

Mohlo by se vám líbit

„Manžel pije každý večer, ale problém nevidí. Já už se bojím cokoliv říct,“ říká Martina

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Nicole se pohybuje mezi dvěma krajními výklady a ani jeden nesedí. První, který slyší od okolí, říká, že jedna dvě sklenky večer nic nejsou. To je pravda jen napůl. Množství je opravdu malé, ale tenhle výklad odbývá samotné pozorování, které Nicole udělala a které je věcné. Druhý výklad ji tlačí označit se za člověka s problémem. To zase přehání, protože žádné viditelné následky zatím nejsou a jedna sklenice denně není diagnóza. Ve chvíli, kdy platí věta „uvolnit se umím jen s…“, vznikla závislost na funkci, ne nutně závislost na látce. Na tom místě může stát víno, ale stejně dobře i cukr, telefon nebo cokoli jiného. Závislost na funkci je křehká sama o sobě, protože stačí, aby pomůcka časem přestala stačit a její dávka začala růst.

Odpověď na Nicolinu otázku proto zní: ano, má smysl se tím zabývat teď, ale z jiného důvodu, než se bojí. Ne proto, že by jedna sklenka byla nebezpečná, ale proto, že nejlepší doba na vybudování jiného způsobu, jak zakončit den, je právě teď, dokud je množství nízké a dokud si Nicole může svobodně vybrat. Prakticky to znamená obrátit pozornost od vína k tomu, co víno zastupuje. Co pro ni znamená vypnout? Jaký signál potřebuje, aby tělo pochopilo, že práce skončila? Ten signál může obstarat i něco jiného, třeba procházka po příchodu domů, sprcha, převléknutí nebo deset minut o samotě, cokoli, co se stane novým ohraničením konce dne. Cílem není víno zakázat, ale přestat na něm být jako na jediném vypínači závislá.

Mohlo by se vám líbit

“Mám strach o svého vnuka, moje dcera asi pije a zanedbává péči,” strachuje se paní Jaroslava

Test je jednoduchý. Když bude mít Nicole víc než jeden způsob, jak se večer uvolnit, sklenka vína se vrátí do role, kterou původně měla, tedy k příjemnosti, kterou si člověk může, ale nemusí dopřát. Skutečné signály, které stojí za pozornost: pokud by množství začalo stoupat nebo pokud by se ruka po víně natahovala stále dřív během dne. Dokud se to neděje, není důvod k panice. Je jen důvod získat zpátky schopnost uvolnit se i bez sklenky.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pomoc hledejte na www.terapie.cz

Je při posuzování vztahu k alkoholu důležitější samotné množství, nebo role, kterou začne v životě člověka hrát? A kdy už pravidelný večerní rituál stojí za větší pozornost? Přečtěte si také příběh Barbory, která nechce, aby její matka zatahovala do hádek její dospělé děti, které tak musí babičce dělat soudce.

Zdroj: příběh poslala Nicole W., vlastní dotazování - Pavel Pařízek