Kamarádky, zejména ty nejlepší, si jsou velmi blízké a mohou si společně svěřovat své obavy, tajemství, dobré i špatné věci. Stojí při sobě, ať se děje cokoliv. Jenže je tomu tak opravdu? Co když jedna z nich zradí důvěru té druhé? A to tak, že udělá věci, které by se běžně neměly dělat, natož nejlepší kamarádce. Právě s tím se potýká paní Zuzana. Ale je to právě ona, kdo zradil svou nejlepší kamarádku.
Paní Zuzana (48 let) má černé svědomí. Má svou kamarádku Ivetu ráda. Znají se víc než dvacet let a prožily spolu v životě mnohé - lásky, pády, problémy, těhotenství, manželství, rozvod, dobré i špatné dny. A paní Zuzana jí nyní vrazila kudlu do zad. Ublížila jí nejvíc, jak to jen jde. Začala si s jejím manželem. Manželem své nejlepší kamarádky!
Před sedmi lety jsem se rozvedla. Můj tehdejší muž mě podvedl a já to nezvládla odpustit. Od té doby jsem měla několik vztahů, ale nic, co by stálo za řeč. Byla jsem často sama. A právě v těch chvílích osamělosti se to stalo. S jejím manželem, s Petrem, jsme si vždycky rozuměli. Všichni tři jsme spolu jezdili na výlety, slavili narozeniny, smáli se. Vždycky byl pozorný, milý, a ano – přitažlivý. Ale přece je to manžel mojí kamarádky!
Nikdy jsem o něm takhle nepřemýšlela. Až jednou, po jednom večeru u vína, jsme se s Petrem zapovídali víc než obvykle. A pak mi přišla zpráva. A pak další. A další… Neumím přesně říct, kdy jsme překročili hranici. Jen vím, že když se to stalo, měla jsem výčitky. Jenže zároveň jsem se po dlouhé době cítila žádaná, blízká někomu. Nešlo jen o fyzický vztah, bylo v tom něco, co mi tak zoufale chybělo. A co mě zmátlo.
Iveta se mi začala svěřovat. Že má podezření. Že Petr se chová divně, že má někde jinou. Seděla naproti mně, oči plné slz, a já tam seděla s tíhou na hrudi, neschopná přiznat, že „ta jiná“ jsem já. Dělala jsem, že ji utěšuju. Lhala jsem. A s každým dalším dnem jsem se cítila víc jako zrůda. Před pár dny mi volala. Řekla, že našla důkaz – nějaké zprávy. Chce si s Petrem promluvit. A já vím, že to celé visí na vlásku. Každou chvíli může všechno prasknout. Nejde už jen o to, že ztratím muže, se kterým jsem měla zakázaný vztah.
Ale především ztratím Ivču. Ženu, která mě držela nad vodou, když jsem se rozváděla. Která zná každou moji bolest, každou radost. A já jsem ji podrazila. Nikdy jsem to neplánovala. Nikdy jsem jí nechtěla ublížit. Ale to neomlouvá to, co jsem udělala. Vím, že mě většina lidí odsoudí. A určitě navíc právem. Sama sebe odsuzuju každý den. Jen nevím, jak teď ven z téhle pasti. Přiznat se? Mlčet a doufat, že se to nějak vyřeší mezi nimi dvěma?
Paní Zuzano, to, co jste udělala, skutečně není gesto přátelství. Neměly by si kamarádky říkat všechno, a už vůbec ne všechno důležité? To ve vašem případě znamená odhalit své kamarádce vše, co jste jí udělala. Už jste to měla udělat hned, jak přišla se svým podezřením. Svěřila se vám a vy jste mlčela. To znamená, že jste se už rozhodla nic neříkat. Pravda jednou vyjde najevo, je jedno, zda jí to řekne její manžel, vy, nebo si nakonec na skutečnost přijde sama. Vy a její muž ji podvádíte, oba. On jako její manžel, vy jako její nejlepší kamarádka.
Je jasné, že se vaše kamarádka bude zlobit, že jste jí to neřekla dřív. A je to její naprosté právo. Umíte se vžít do její situace? Ona přijde o obojí - o manžela i přítelkyni. Bude se cítit zrazená i trapná, jistě se rozčílí, že jste jako přítelkyně překročila jakékoli přístupné hranice. Vy jste se ale rozhodla mlčet. A já vám řeknu, že obecně platí, že když je tolik nezodpovězených otázek, většinu lidí to táhne k tomu neříkat nic. A vy jste to udělala proto, že se stydíte a tíží vás svědomí. Svedla jste jejího manžela, nebo on vás, to je jedno. To, že mlčíte, děláte v tuto chvíli nejen kvůli sobě, ale berete to spíše jako ochranu své kamarádky.
Jenže to, co jste oba provedli, dostává jí do pozice podváděné. A vy a její manžel jste ti, kdo jí ublížil nejvíce. Měla byste v sobě sebrat odvahu a říci jí, co se stalo. Vždyť je to vaše nejlepší kamarádka. Nebo pokud to s jejím manželem nemyslíte vážně, či on s vámi, skončete to a pokuste se situaci napravit. Neexistuje sice žádné pevné pravidlo, které by říkalo, že kamarádka musí své kamarádce říct všechno. Ale vás bude tížit svědomí navždy a vaše přátelství nejspíše stejně skončí. Postavte se problému čelem podle toho, jakou plánujete vaši budoucnost.
psychologytoday.com, příběh poslala paní Zuzana W., vlastní dotazování
