žena, dítě, pomoc, sousedka, hlídání
Paní Daniela šla do důchodu, a s tím se podstatně zmenšil její společenský život. Už nebyla v každodenním kontaktu s lidmi, nepovídala si s nimi a to jí, po nějakém čase, chybělo. Snažila se alespoň usmívat na sousedy, ale bylo to málo.
Po nějaké době potkala novou sousedku Šárku. Přistěhovala se s dětmi. Padla jí ihned do oka. A bylo to vzájemné. Občas se pozdravily, něco prohodily a později se spřátelily. A to do velké míry, takže její sociální život se zase rozjel.
Šárku paní Daniela velmi obdivovala. Odešla ze vztahu, který nefungoval. Netrápila se, ale jednoduše řekla ne a šla. Do nejistoty, aniž věděla, co ji čeká. Samoživitelka, měla hluboko do kapsy a dvě děti.
Daniela ji proto občas pomáhala s hlídáním. Občas děti nemohly do školky, protože byly nachlazené, nebo musela Šárka zůstat déle v práci. Paní Daniela byla moc ráda, měla se o koho starat, pekla s dětmi a užívala si to.
Jenže časem toho bylo víc a víc a víc. Šárka toho začínala zneužívat. Tu potřebovala jít na nákup, do kina, na kosmetiku, na rande. A paní Daniela postupně zjistila, že byla chůva zadarmo. Když řekla, že to takto nejde, Šárka se naštvala a přerušila kontakt. A paní Daniele to teď chybí. Ale má čas na vlastní rodinu a sama na sebe. Udělala správně?
