Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře

Rodačka z Prešova je neřízená střela, která vás dostane svou upřímností, humorem a je radost si s ní povídat na jakékoliv téma. V pořadu Retrohubky odzbrojila moderátorku Míšu Maurerovou hned na začátku, když ji v podstatě nepustila ke slovu a chrlila jednu perličku ze svého dětství za druhou. Temperamentní držitelka ceny Český lev svou divokou povahu kdysi zužitkovala ve sportu, konkrétně v tenise. Kdyby se malá Zuzanka s rodinou nepřestěhovala do Bratislavy, možná by měla zcela jinou kariéru. 

Nikdy nebyla klasickou holčičkou, která si hrála s panenkami, ale spíš lítala po venku a dle svých slov byla trochu pankáč. Když si pak už maminka nevěděla rady, čapla klasické dřeváky a Zuza dostala na zadek. A že to asi těžkými botami bolelo, je více než jasné. Nejen o životě na Slovensku a divoké povaze se herečka hezky rozpovídala v našem pořadu. 

Dřevákem přes zadek a reprezentace školy ve všech disciplínách

Zuzko, jaké bylo vyrůstat po rozvodu rodičů jen s maminkou a o rok starší sestrou? 

Moje maminka je takový Buddha, Dalajláma, všechno dohromady. Ona nesoudí, neposuzuje, nehodnotí... jakékoliv dítě by měla. Nikdy by ho neponižovala, nebyla ironická a tak dále. To znamená, že fungovala jako kamarádka od malinka, pamatuju si ji jako parťáka. Ale zpovzdálí kontrolovala, sledovala, hlídala, aby se nám nic nestalo. My jsme byly parťačky všechny tři. Velmi! Zároveň všechny tři jsme se dokázaly jako spláchnout, pohádat a za pět minut se usmířit.  

Zkrátka temperamentní holky z východu. Dostala jste někdy pořádně vynadáno, nebo na zadek?  

Pamatuji si, že soudružka učitelka mi už ve školce vyhrožovala, že jestli nebudu chodit učesaná do školky, tak že mi ty vlasy ostříhá. To byly takové ty metody vyhrožování a strachu. A doma jsem dostala dřevěným dřevákem na zadek. Tehdy to nebyly takové ty gumové, plastové pantofle. To byly poctivé, dřevěné a těžké dřeváky à la Holandsko. Takže těmi jsem dostávala pravidelně na zadek.  

Ve školce vás chtěla ostříhat, ale co ve škole, jak jste bojovala se soudružkami? 

Myslím, že mě měly soudružky učitelky rády, protože já jsem nezlobila v průběhu hodiny. Zlobila jsem vždycky o přestávkách nebo v družině. V tomhle jsem byla celkem chytrá. Vždycky jsem věděla, kdy se to hodí, a kdy ne. A druhá věc, že jsem reprezentovala školu i v oborech, které jsem nezvládala. Takže olympiáda z chemie, matiky. Hlavně, že jsem mohla vystrčit paty z budovy a jít za dobrodružstvím do světa!  

Pojďme k vaší kariéře tenistky, kdy jste mohla být vlastně první Barbora Strýcová?  

Já se vidím jako Barbora Strýcová, takový ten rebel. Čtyřhra lepší než dvouhra. Tedy nic proti Barboře! Protože já myslím, že má lepší zadky ve čtyřech. No, a malinké jsme, myslím, plus minus stejně. Začala jsem v sedmi letech a v té době byl sport podporován finančně. Strašně je mi líto, že dneska to není. Když jsme se pak přestěhovali do Bratislavy, začalo to být už právě dost drahé, ale myslím, že bych jinak byla tenistka.  

O čem dalším Zuzka upřímně povyprávěla: 

• O jasném názoru na církev 
• O vzpomínkách na listopad 1989 
• O setkání se slavnými hokejisty 
• O módě, která pro ni nebyla až tak důležitá 
• O prvních láskách  

Na své zážitky z dětství zavzpomínala také Míša Maurerová, pro kterou bylo útrpením nosit „hrnec" na hlavě a první pusu si dala už v jesličkách.