Nikdy nepatřila k holčičkám, které by seděly s panenkami v křesle a v klidu si hrály. Jitka Sedláčková (65) byla už od dětství živel sršící neskutečnou energií. Sama přiznává, že nikdy nebyla princeznou. Spíš zapadala do party kluků, než aby byla nějaká hýčkaná květinka. Jak oblíbená herečka prozradila Světu ženy v pořadu Retrohubky, maminka ji musela dokonce přivazovat za provaz, aby malá Jituška nevzala dráhu. Na vše měla svůj názor a bylo těžké ji udržet na jednom místě, což ostatně energické dámě zůstalo dodnes.
V mládí byla tak trochu rebelkou a nespoutaným živlem. Ve škole neplatila za šprtku a rozhodně neseděla tiše v koutě. Čehož si samozřejmě všimli také učitelé a Jitku přiřazovali spíše ke klukům, než aby v ní viděli roztomilou holčičku s mašlí ve vlasech. Ostatně sama Jitka upřímně přiznala, že v sedmé třídě namísto povinné četby raději kouřila, nosila zvonáče a chtěla emigrovat do Polska. Zkrátka žádná naškrobená slečinka v sukni.
Jitka skákala po klavíru, aby ho pořádně rozladila
Dceřinu temperamentní povahu se pak Jitčina milovaná maminka pokoušela zkrotit různými kroužky. To však bylo pro Jitku utrpením a u ničeho dlouho nevydržela. Například nenáviděný klavír se jednou pokusila zničit tím, že po klávesách chodila bosýma nohama, aby nástroj dokonale rozladila. Jediným kroužkem, který si mladá slečna zamilovala, byl dramaťák. Předvádět se a dostat ze sebe přemíru energie později Jitku nasměrovalo k herectví, u kterého nakonec zůstala.
Divoké byly také Jitčiny první lásky, ale spíše ve vtipném slova smyslu. Vzhledem ke své prořízlé puse nevyhledávala herečka intelektuály, se kterými by jen mlčela, ale zalíbení našla spíše v průšvihářích. Jednoho takového uháněla velice urputně, až to odnesla s rozbitým nosem. Takových příhod má Jitka v zásobě mnoho a některé z nich dala k dobru v našich Retrohubkách.
Nejvíce však její dětství a dospívání ovlivnila maminka, se kterou měla herečka dle svých slov až fatální vztah. Dodnes se nedokázala vyrovnat s maminčiným odchodem na věčnost. Pokud vás zajímají další méně či více úsměvné střípky ze života sympatické herečky, dozvíte se je ve velmi otevřeném rozhovoru na našem YouTube kanále.
Jitko, vy máte energie na rozdávání. Byla jste akční už jako malá slečna?
Byla jsem typ, co chtěl objevovat život a svět. Takže místo nějakého čtení jsem v sedmé třídě kouřila, a pak chtěla emigrovat do Polska. Měla jsem to zmapovaný, že tam budu mít deku, salám, cigára, chleba a zkrátka jsem tam chtěla jet. Rozhodně jsem nebyla šprt a maminku si často volali do školy. A vybavuji si, že když jsem byla hodně malá a byly jsme s maminkou na chalupě, tak mě přivázala za provaz. Měla jsem nohu uvázanou na takovým dlouhým laně, protože mě neměl kdo hlídat a takhle jsem si tam lezla a nemohla jsem nikam utéct.
To zní celkem vtipně. Vím, že jste vyrůstala bez otce, jaký byl váš vztah s maminkou?
Byla pro mě alfou a omegou života a je to tak dodnes, přestože už tu se mnou fyzicky není. Moje maminka byla absolutní demokrat čili nadčasová výchova. Já jsem vychovaná k rovnosti lidí mezi sebou, k tomu, že nikdo se nepovyšuje nad toho druhého. Byly jsme propojený pupeční šňůrou až do její smrti. Moje teta říkala, že když jsem se narodila, tak celá rodina věděla, že náš vztah s maminkou je fatální. Což samozřejmě vím, že nebylo správný ani zdravý, takže se synem se snažíme pracovat na tom, aby to mezi námi takto fatální nebylo.
V první třídě jsem měla lásku, která se jmenovala Milan Bedřich. Pamatuju si celé jméno, a když jsme se pak neviděli, tak se mi stýskalo. Na základce pak byl Zdeněk Trpišovský, kterého jsem hrozně milovala. Pořád jsme se smáli a pak mi zlomil nos, ne tedy úplně, ale měla jsem ho nějak pochroumaný. Hodně jsem za ním dolejzala, tak do mě strčil.
Takže jste měla raději takové ty grázlíky?
Čím větší grázl... No neříkám, že byl grázl, ale jako vždycky jsem šla spíš po takových těch problémovějších typech. Muselo se mi ale líbit, jak vypadali. Tak hloupá jsem byla. A i dnes mám tak krásného muže. Když na to tak vzpomínám, tak moje dětské lásky nebyly zrovna romantické.
Chodila jste také do nějakých kroužků. abyste ze sebe dostala přemíru energie?
Chodila jsem na klavír, dramaťák, tanečky nebo němčinu. Každý den nějaký kroužek a všechny na prd. Jediný dramaťák, tam mě chválili, to mě bavilo, ale tanečky mi vůbec nešly. Chodila jsem také na krasobruslení, ale neměla jsem na to postavu. Nikdy jsem nebyla úplně hubená, nejsem doteď, takže bruslit jsem chodila jenom chvíli.
Ví se i o vašem vtipném vztahu ke klavíru...
Klavír jsem nenáviděla. Místo abych cvičila na klavíru, tak si pamatuji, že jsem byla sama doma a že jsem si na něj vylezla a chodila jsem nohama po těch klapkách, abych ho totálně rozladila. Pak maminka zavolala ladiče pian a ten řekl, že tohle ještě v životě neviděl.
Když vezmu vaše rebelství a na druhé straně velkou lásku k mamince, čím jste chtěla být jako malá holka?
Chtěla jsem být herečkou od začátku. Lákalo mne se předvádět. Hrozně ráda jsem se předváděla. Samotnou slávu jsem tenkrát nevnímala jako dítě. Chodila jsem na základní školu Mendíků v Nuslích a tam pak bylo dabingové studio. Pořád jsem tam lezla, protože tam chodil pan Libíček, pan Sovák a já na ně koukala a chtěla se s nimi kamarádit a patřit do této party. Přijde mi, že my herci jsme prostě trošku jiní a ta jinakost mi vyhovuje.
O čem dalším Jitka upřímně a s vtipem povyprávěla?
