Neumí prohrávat a když se do něčeho „zakousne”, chce být nejlepší. Václav Krejčík (54) se z cvalíka, jenž neuměl ani hodit míčkem dopředu, vymakal na mistra republiky v aerobiku a jeho jméno je v tomto sportu pojem. Jak moc byla klikatá byla cesta na vrchol, prozradil velký sympaťák Světu ženy v pořadu Retrohubky. Upřímně se rozpovídal také o své orientaci, kdy mu v podstatě až jeho dlouholetá partnerka napověděla, že bude na muže.
Cílevědomost Václavovi nikdy nechyběla. Jakmile se dostal ke sportu, věděl, že chce vyhrávat, a ne se jen zúčastnit. Začínal s atletikou, která mu šla skvěle, ale jak už to bývá, chtěl poznat také svět. Na vysoké škole v Praze si vychutnával studentský život plnými doušky a nevynechal žádnou party. Jak přiznal moderátorce pořadu Retrohubky, poznal naše hlavní město ze všech koutů, sklepů a zákoutí.
Václav se k aerobiku dostal náhodou
Po roce „paření“ mu však začal sport chybět a náhoda tomu chtěla, že se jednoho dne ocitnul před studiem známé Hanky Kynychové. O nějakém aerobiku neměl ani tušení, ale řekl si, že by to mohl zkusit. Spojení tance, hudby a pohybu mu šlo na jedničku a trenérky si toho začaly všímat.
Vzaly si ho pod svá křídla a Václav na sobě začal tvrdě makat. Nesnil jen o tom, že se představí sportovnímu světu na mistrovství republiky, ale věděl, že chce být první a žádné jiné umístění nebere. O pár měsíců později se zrodila hvězda Václav Krejčík, která si na krk pověsila zlatou medaili mistra republiky. Nejen o své cestě na vrchol se sympatický „sporťák“ rozpovídal v našem pořadu.
Z motovidla se stal úspěšný atlet a nakonec legenda aerobiku
Václave, vy pocházíte ze sportovně založené rodiny, ale jako malého chlapce vás sport tak trochu míjel?
Řeknu to upřímně. Když jsem byl malý, byl jsem tlustý jako prase. Byl jsem cvalík a ještě tele. Moje rodina nebyla schopna pochopit, že jejich prvorozený syn je úplně nepohyblivý jedinec. Na branných cvičeních se většinou házelo míčkem nebo granátem dopředu, já jsem házel dozadu. Nebo mi to vypadlo z ruky, když jsem se napřáhnul. Fakt jsem byl úplné motovidlo.
Kdy tedy přišel zlom, že jste objevil kouzlo sportu?
Rodiče se rozhodli mě přihlásit na talentové zkoušky na druhý stupeň základní školy, která byla zaměřená na atletiku. A babička, náčelnice Sokola, si vzala do hlavy, že mě přes léto vytrénuje. Nahoře na poli mě trénovala a začal jsem konečně běhat rovné a rychle místo zakopávat do strany s nohami do X. Naučil jsem se také skákat dopředu, a ne dozadu a opravdu se jí povedlo, že jsem nakonec talentovky udělal.
Takže nejdříve vám dala základy všemu atletika a pak přišel vrchol v aerobiku?
Mně atletika šla a vlastně atletika mě naučila, že jenom první bere všechno. Že nepoběžím ze startovních bloků jenom proto, abych tam byl, ale že tam poběžím prostě proto, abych vyhrál. Na vysoké škole jsem pak už nestíhal trénovat a po roce paření mi začal sport chybět. Nějakou shodou okolností jsem šel na Chodově okolo studia Hanky Kynichový. Já jsem tam přišel, že to půjdu zkusit. Ale nevěděl jsem, co nějaký aerobik je, ale viděl jsem, že je to spojení tance, hudby, nějakého pohybu. Tak jsem tam šel a ono mi to šlo. Hanka si toho všimla a pak si toho všimla i paní Helena Jarkovská, díky které jsem pak šel do celého toho světa. Světa aerobiku a fitness.
Pojďme zabrousit do vašeho milostného života. Nijak se netajíte tím, že máte po boku svého manžela Jakuba. Pamatujete si moment, kdy jste si poprvé uvědomil, že se vám vlastně líbí víc kluci než holky?
Nejsem schopen říct, jak to vlastně bylo. Ono se to jenom stalo. Když jsem byl na gymplu, tak jsem se cítil trošku jinak, ale vlastně jsem neřešil, jak se cítím. Měl jsem i holky, se kterými jsem chodil, a měli jsme spolu všechny pohybové aktivity, které se dějí a nemyslím aerobik. Měl jsem i vážnou známost Renatu, předtím Evu a spoustu dalších. A vlastně až ta Renata mi jednoho dne říkala: „Ty hele, nejseš na kluky?“ Tak jsem si to srovnal v hlavě a říkal si, tak asi jo. Šel jsem to zkusit s klukem a ono se mi to líbilo, tak jsem u toho zůstal. Neřešil jsem přechod, neřešil jsem, že jsem na jiný straně, nebo že je něco jinak. Já jsem byl normální. Mně to nepřipadalo divný.
O čem dalším Václav bez obalu povyprávěl?
- O módě, kdy se inspiroval v Maďarsku
- O Cvičme v rytme
- O první vzpomínce na dětství
- O strachu ze psů
- O své introvertní povaze
- O jídle jeho dětství
Zdroj: Autorský článek
Galerie: Legenda aerobiku z devadesátek Václav Krejčík: „Dlouholetá partnerka se zeptala, jestli nejsem na muže”. Nakonec měla pravdu
Nejčtenější články
3 „dopaminové potraviny“, které vám rychle zlepší náladu. Je mezi nimi i jedna, kterou většinou milujete
Šaty bez rukávů si nemůžete dovolit? Tři účinné cviky na povolené paže pomohou i po padesátce
Legenda aerobiku z devadesátek Václav Krejčík: „Dlouholetá partnerka se zeptala, jestli nejsem na muže”. Nakonec měla pravdu
Doporučujeme
Nesmělý Roman Vojtek upřímně o svých mindrácích: Herec se bál, že bude plešatý. Kvůli velkému nosu dostal vtipnou přezdívku
Během dospívání přišel o rodiče, s mladší sestrou zůstali na vše sami. Roman Vojtek o nejtěžší životní zkoušce
Mohlo by se vám líbit
Byt pod 3 miliony ještě není minulost. Levné regiony ale zdražují překvapivě rychle
