Na televizní obrazovce patří mezi dámy, které si rychle zapamatujeme a oblíbíme. Martina Hynková Vrbová (54) je skvělou moderátorkou, která má za sebou zatím poměrně pestrý život. Především její dětství je pak plné zážitků, na které s úsměvem zavzpomínala pro Svět ženy v pořadu Retrohubky. Od mala byla zvídává a například chtěla otestovat, jestli spolužačka opravdu omdlí, když uvidí jehlu, a tak ji Martina bodla injekční stříkačkou.
Start do života měla moderátorka poměrně hektický. Chybělo málo a mohla mít bolívijské občanství. Nakonec se narodila v Praze, ale v půl roce s maminkou odfrčela zpět do Bolívie, kde pracoval její tatínek. První krůčky tak Martina udělala v pořádné exotice za dohledu indiánské chůvy, jež jí předala hluboký vztah k tamní kultuře a tradicím.
Martině v žilách koluje trochu indiánské krve
Po návratu do rodné země prožívala moderátorka klasické dětství plné úsměvných momentů, menších průšvihů a samozřejmě velkých lásek. Možná za to mohla její „indiánská“ krev, ale chlapcem, který si získal její srdce, byl kluk z Chile. Pokud přeskočíme pár let, kdy Martina tápala, jakým směrem by se měla ubírat její pracovní kariéra, skončíme u televize. Divákům se sympatická dáma zapsala do paměti především jako jedna z nejpůvabnějších a historicky nejmladších tváří televizního hlasatelství.
Šmírování ze střechy a střelba vzduchovkou
Poté už byla cesta k moderování různých pořadů jednoduchá, protože Martina je profesionálkou na pravém místě a má také velkou dávku empatie. To skvěle zužitkuje v pořadech se svými hosty, se kterými rozebírá složitější životní peripetie. V pořadu Retrohubky naštěstí na žádná vážná témata nedošlo. Martina se smíchem zavzpomínala, jak ji například kluci pozorovali dalekohledem a soused po ní střílel vzduchovkou.
Život v Bolívii po boku indiánské chůvy
Martino, jak bylo naznačeno už v úvodu, vy jste ještě u maminky v břiše zažívala pořádnou exotiku v Bolívii. Jak jste se tam celá rodina ocitla?
Můj tatínek byl hydrogeologem a spolupracoval s Organizací spojených národů. V Bolívii měl vlastně takový úkol, aby našel na náhorní plošině Altiplano vodu pro tamní komunitu indiánů, protože tam umíraly děti na tyfus a žloutenku. Byla tam špatná hygiena a neměli tam vodu. Takže táta tam pracoval a já jsem tam vznikla.
V Bolívii jste se ale nakonec nenarodila?
Když jsem byla v břiše, tak jsme byli všichni v La Pazu, což je nejvýše položené hlavní město světa – 3600 metrů nad mořem. Ale protože jsme byli tak strašně vysoko, tak jsem mamince v břiše nerostla. Místní lékař jí pak radil, že musíme jít níž, protože jinak bych byla hodně malinká a potřebuji dostatek kyslíku. Maminka by ale byla na vše v jiném místě sama, takže se rozhodla pro návrat do Československa. Sbalila mého staršího bratra a já se narodila u Vltavy v Podolí.
Vím, že po půl roce jste se pak všichni vrátili zpět za tatínkem. Jak vzpomínáte na dětství v daleké Bolívii?
Měla jsem tam chůvu, indiánku. Ta s námi žila a mamince pomáhala v domácnosti, s bráchou a se mnou. Myslím si, že mi tam předala spoustu věcí. Já ani nevím, co všechno, a teď to postupně začínám objevovat a začíná mě to strašně lákat, protože jsem tam udělala i první krůčky. Chůva měla vzezření té původní indiánské ženy. Černé, silné vlasy, lesklé, ale zároveň měla evropské šaty. Uměla uvařit knedlo-vepřo-zelo, maminka jí to naučila a vzpomínám si, že uměla skvěle bábovku. Chtěla jet s námi zpět domů, ale tehdy do Československa přivézt indiánku...
Martina bodla spolužačku jehlou od injekční stříkačky
Přeskočíme pár let a zavzpomínáme na nějaké průšvihy. Máte úsměvné historky například ze školy?
Měli jsme ve třídě spolužačku Pavlínu a ta vždy, když měla dostat nějakou injekci, tak nějak záhadně omdlela a vedlo se jí to výborně. A já jsem si říkala, ty jo, ona to hraje. Prostě jsem jí to nevěřila a přemýšlela jsem, jak bych ji nachytala. Maminka byla doktorka a v šuplíku měla různé injekční stříkačky, takže mě napadlo, že si od té mámy vezmu injekční stříkačku a na Pavlíně vyzkouším, jestli omdlí.
To zní celkem děsivě. Jak to dopadlo?
Skutečně se to stalo. Vzala jsem sterilní stříkačku, vyndala z obalu a o přestávce, když měla Pavlína vyšpulenej zadeček, tak jsem jí ji prostě píchla. Pavlína se otočila, uviděla mě s tou stříkačkou, respektive jenom s jehlou a začala se kácet. Nakonec se nějak pokácela na zem a byl z toho mega průšvih. Naštěstí maminka spolužačky byla zdravotní sestřička a jen ji zajímalo, jestli byla jehla sterilní a pak nad tím mávla rukou. Takže to dopadlo dobře a abyste si nemysleli, nejsem žádný sadista, jen jsem chtěla zjistit, jestli Pavlína opravdu omdlí.
Věřím, že jste byla pěkné číslo a k tomu ještě modrooká blondýnka. To jste určitě měla kolem sebe spoustu nápadníků?
Ve škole byli tři kluci a ti mi tím životem na střídačku procházeli, odcházeli a zase se vraceli. Měli takový dalekohled, co přibližuje a zase oddaluje. V naší ulici byla elektro stanice, a když na ni kluci vylezli, měli úžasný výhled do naše okna. Takže leželi na střeše a prostě na nás koukali. Před rodičema jsem se styděla a pořád jsem zvedala záclonu a mávala na kluky, ať jdou pryč. To byli Martin a Roman, tak ty jsem milovala. A pak ještě Tomáše. Ten mi byl sympatickej, protože mu taky nešla úplně matematika a on mi to vždycky vysvětloval. Nějak jsme si tak spolu ladili v tom, že matika není náš předmět, a byl to moc fajn kamarád.
O čem dalším Martina upřímně a vtipně povyprávěla?
- O lásce ke chlapci z Chile
- Jak s bratrem pili alkohol z baru v obýváků
- O své přezdívce
- Jak po ní soused střílel ze vzduchovky
- O oblíbeném jídle
- O módě osmdesátých let
Hostem ve studiu moderátorky Míši Maurerové byl také energií nabitý zpěvák Matěj Ruppert. Věděli jste, že jeho ADHD dávalo soudružkám pořádně zabrat a uznávaný psycholog rozpoznal, že má před sebou budoucí hvězdu?
Zdroj: Retrohubky, Autorský článek
Galerie: Exotické dětství Martiny Hynkové Vrbové: Vychovávala ji indiánská chůva, v bříšku nerostla kvůli vysoké nadmořské výšce
Nejčtenější články
„Táta odešel do důchodu a každý den nám stojí přede dveřmi. Bojím se mu říct, že už je toho na mě moc,“ svěřuje se Simona
„O tátu jste se nepostarali, ale mě soudíte? Vezměte si ho na měsíc domů,” píše dětem paní Mirka. Její manžel trpí demencí
„Tchyně se přestěhovala o dvě ulice dál, nejdřív jsem měla radost, dnes zamykám i přes den,“ svěřuje se Šárka
Doporučujeme
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
