“Vánoční úraz mi ukázal, koho jsem si vlastně vzala,” píše smutně paní Blanka

Paní Blanka (53) byla roky vdaná a od prvního roku manželství s manželem mají rádi Vánoce. Cukroví, kapr, bramborový salát a vše, co se s tím pojí. Je to jejich tradice, i když všechno je na paní Blance, její manžel donese pouze stromeček a dá ho do stojanu. Jenže pak se stal úraz a ona pochopila, koho si vzala.

Vánoční úraz mi ukázal, koho jsem si vlastně vzala

Nikdy bych nevěřila, že mi obyčejné předvánoční pečení změní celé svátky. Bylo pár dní do Štědrého dne a já chystala poslední várku cukroví. Měla jsem horký plech v ruce a v tu chvíli mi uklouzla utěrka. Instinktivně jsem sáhla, abych plech zachránila, a prudce jsem si popálila celou dlaň i část předloktí. Ten pocit horka a bolesti byl okamžitý a strašlivý. Vykřikla jsem, plech odhodila, ale problém byl na světě.

Chladila jsem to pod studenou vodou, ale kůže byla ošklivě zarudlá, puchýře se dělaly už během pár minut. Věděla jsem, že je zle. Nakonec mě odvezla sanitka, sama jsem nebyla schopná nic dělat. Popálenina byla rozsáhlá, přitom jsem jen sáhla po plechu. A právě v tu chvíli se začal odvíjet příběh, na který bych nejraději zapomněla. Doufala jsem, že manžel pochopí, že úraz nebyl plánovaný, že jsem se nesnažila mu „pokazit“ svátky. Jenže on přijel do nemocnice s výrazem, jako kdybych za to mohla já.

Manžel chce Vánoce

„A co salát? A kapr? Vždyť jsi nic nepřipravila,“ vyjel na mě ihned, co jsme přišli domů a já se chystala vzít si antibiotika a jít si lehnout. Stála jsem tam s obvázanou rukou, napůl otupělá bolestí, a poslouchala, jak mu zničehonic kazím Vánoce. Řekl mi, že on nemá čas „běhat po obchodech“ a „už vůbec ne krájet brambory“. Prý to jsou ženské práce. Že on si Vánoce představoval teda jinak. Seděl ve svém křesle, ale místo aby mě pohladil, povzbudil, jen vyčítal. A já se cítila menší a menší.

Musela jsem odpočívat, ruku mít v klidu, žádná práce, žádné namáčení. Nešlo to, ruka bolela a bolela. Doma však byl člověk, který to nebral jako zdravotní doporučení, ale jako moji lenost.

Kapr nebyl, salát taky ne. Trocha cukroví, kterou jsem stihla. Žádná atmosféra. A manžel chodil po bytě jako nafouknutý balon a opakoval, že „tohle nejsou Vánoce“. Dokonce se urazil a celý večer seděl u televize, zatímco já se snažila držet slzy na uzdě. Bolí to dodnes, ne popálenina, ta se zahojila. Ale to, jak mě dokázal zranit v době, kdy jsem potřebovala oporu. Úraz mi vzal možnost prožít normální svátky. Ale možná mi dal něco jiného, šanci uvidět pravdu. Že některé rány nejsou vidět na kůži, ale jsou mnohem hlubší.

K odpovědi na situaci paní Blanky nás inspirovala psycholožka Juliet Anine

Paní Blanko,

váš příběh je velmi silný a bolestný. To, čím jste prošla, nebyl „obyčejný úraz při pečení“, ale náhlá trauma-situace, při které jste byla fyzicky i psychicky zranitelná. V takových chvílích potřebuje člověk blízkost, klid a partnerskou oporu. Místo toho jste se setkala s výčitkami, zlehčováním a obviňováním, a to je zraňující mnohem víc než samotné popálení. Je naprosto pochopitelné, že ve vás tato zkušenost zanechala hlubokou stopu. Vaše tělo se zhojilo, ale vaše duše stále nese otisk toho, že člověk, který měl být vaším bezpečím, vám bezpečí neposkytl.

Je důležité, abyste si dovolila uznat, že to, co se stalo, nebylo v pořádku. Partner má být v krizových chvílích oporou, ne soudcem. Jeho reakce nevypovídá nic o vaší hodnotě, schopnostech ani o tom, zda jste „dobrá manželka“ nebo „dobrá hospodyně“. Vypovídá především o jeho nedostatku empatie, o tom, jak málo rozumí partnerské odpovědnosti, a možná také o stereotypním očekávání, že péče o domácnost je jen vaším úkolem. Pro vás je nyní důležité, abyste si uvědomila, že vaše potřeby, zdraví, bezpečí, respekt a citová podpora, jsou stejně zásadní jako potřeby kohokoli jiného.

Paní Blanko, pokud chcete tuto zkušenost proměnit v něco léčivého, začněte u sebe. Mluvte o svých pocitech otevřeně, ať už s manželem, nebo s někým, komu důvěřujete. Stanovte si hranice a jasně řekněte, jakou podporu potřebujete, když jste nemocná či zraněná. A pokud by se podobné situace opakovaly, nebo pokud by váš manžel odmítal slyšet, jak moc vás jeho chování zraňuje, stojí za to zvážit párovou terapii nebo alespoň konzultaci pro vás samotnou. Váš příběh ukazuje jednu důležitou pravdu, vaše bolest není přehnaná. Je skutečná, pochopitelná a zaslouží si, aby byla brána vážně.

Vánoce se blíží a paní Blanka se necítí po loňském zážitku dobře. Má říct partnerovi, jak jí ranilo to, co udělal? Jak mu vysvětlit, že občas potřebuje jeho pomoc? Přečtěte si také příběh paní Edity, která má za matku chronickou stěžovatelku.