Mít, nebo nemít děti? Rozhodnutí, které by si měla udělat v životě každá žena sama, bez ohledu na tlak okolí a obecné konvence. Tak, jak to cítí, jak to vidí a jak to celé vnímá. Přeci jen, je to její život a její tělo. Každé těhotenství naruší a ovlivní život každé ženy. A rozhodnutí je potřeba akceptovat, ať už si o něm člověk myslí absolutně cokoliv.
Slečna Bára (38 let) se v životě rozhodla nemít děti. A toto rozhodnutí v jejím okolí rozvířilo pořádně vody, i když dnes už lidé bezdětné ženy vidí trochu jinak. Jenže Bářino nejbližší okolí, přátelé i rodina to zpochybňují, mají pocit, že se rozhodla špatně a snaží se ji od jejího názoru odradit a zvrátit jej. Jenže slečna Bára je rozhodnutá a nechce, aby jí do toho někdo mluvil.
Věc, kterou jsem cítila asi od osmnácti. Děti mě děsily, nechtěla jsem být v jejich přítomnosti. Když mi ukazovali obrázky, byla jsem spíš zhnusená než že bych chválila ty krásné čmárance. Známí měli děti, ale já jsem se držela dál od nich. Celé roky. Vlastně to rozhodnutí nemít děti nebylo nijak složité. Rozhodla jsem se snadno a jednoduše. Vlastně to šlo samo. Nemusela jsem to nikomu zdůvodňovat, nikomu vysvětlovat. Kamarádky to věděly, přijaly to a neřešily. Nemyslím si, že když nebudu mít děti, udělám něco špatného. Můj život nebude horší, nebo lepší. Prostě bude jiný než u většiny lidí. A tak to je. Ráda se bavím, užívám si život a zkouším spoustu nových věcí. Měla jsem partnera, který děti chtěl, tak jsme se rozešli, jako přátelé a velmi civilizovaně.
Umím pochopit, že muž chce děti, tak ho nebudu držet někde, kde vím, že své potřeby nenaplní. Nejsem sobecká. Horší bylo, když jsem své rozhodnutí ventilovala v rodině a širším okolí. Kromě pár kamarádek mě všichni odsoudili. Máma, táta a sourozenci mi neustále předhazují, že dělám chybu, nevím, co přesně chci, budu litovat, kdo se o mě postará až budu stará, pak budu sama a spoustu dalších keců. Naši mě každou návštěvu přemlouvají, abych si tu blbost rozmyslela a přišla k rozumu. Copak nechápou, že je to můj život a mé rozhodnutí? Jak jim dát jasně najevo, aby toho už konečně nechali?
Báro, máte pravdu, že rozhodnutí a volba, zda mít děti, nebo je nemít, je jen Vaše a nikdo by se neměl pokoušet Vám ji na sílu vymlouvat. To je známka nerespektu k Vám. Jste dospělá a za svůj život zodpovědná, což bohužel Vaši blízcí zatím zřejmě nechápou, vidí Vás stále jako jejich malou holčičku, která ještě neví, “co je v životě dobré a správné”. To, co popisujete, je tedy o tématu hranic a ustání si své pozice ve svém životě. Hledejte cestu, jak se posílit ve své vlastní síle a jak si dokázat stát za svým rozhodnutím, i když se to druhé straně nemusí líbit nebo tomu nemusí rozumět, to není Váš problém. A zkušenostmi v interakci s lidmi, se kterými to půjde snadněji, než to většinou jde s našimi blízkými, si nastavování hranic “nacvičte”.
Když se Vám to bude dařit, oceňte se a své úspěchy oslavte sama nebo s někým blízkým. Když se dostanete do jakékoliv situace s kýmkoliv, kdo Vaše hranice zkouší překročit nebo zdolat (partner, kamarádka, kolega v práci), nesnažte se vysvětlováním a emočním ospravedlňováním svých rozhodnutí zkazit svou šanci být ve své síle a dát důraz na své rozhodnutí, které je pro danou chvíli neměnné. Vracejte se tedy, namísto hledání souhlasu s Vaším rozhodnutím zvenku, dovnitř sebe, zhluboka a dlouze se nadechněte a vydechněte. Pomáhá také si uvědomit svou oporu v zemi, uzemněte se. K tomu stačí, pokud stojíte, svou pozorností vstoupit do oblasti plosek nohou a zkoumat, jak jsou podpořeny zemí. Nebo, pokud sedíte, si v sedě několikrát nenápadně nohami na místě udělat pár kroků (zvednout plosky několikrát nad zem a zase je na ni položit). To udělejte, než budete reagovat nebo než začnete komunikovat své potřeby a hranice. Pokud budete více uzemněna a zklidněna uvnitř sebe, můžete sdělit - jasně, stručně a laskavě, co potřebujete. Zároveň nezapomeňte uvést i to, co bude následovat, když Vaše potřeby nebudou druhou stranou respektovány.
Ve Vašem případě, směrem k Vašim rodičům, to může být něco jako: Ráda přijedu na návštěvu v tuto sobotu, chci si s Vámi užít čas výletem a procházkami. Nepřeji si hovořit o tématu mateřství a těhotenství. A odmítám s Vámi rozebírat své rozhodnutí, že nebudu matkou. Pokud toto moje přání nebudete respektovat, budu nucena z návštěvy odjet předčasně. Děkuji za pochopení. A dál není třeba nic dodávat. Pokud se stane, že druhá strana začne Váš postoj (Vaše hranice) nahlodávat, jen zopakujte již řečené, nic dalšího nepřidávejte. Jestliže s tím bude stále druhá strana pokračovat, sdělte, že teď zavěsíte, protože se děje přesně to, co jste si nepřála a o co jste žádala, aby se nedělo i na Vaší sobotní návštěvě a opravdu zavěste. Nechte na druhé straně, ať se ozve a potvrdí, že to vše chápe a respektuje. Pokud tak neučiní, jeďte tam, jak jste avizovala v telefonátu, a pozorujte, co se děje. Jakmile se bude dít cokoliv, co není s Vámi a s Vašimi hranicemi a dříve řečenými prosbami v souladu, odjeďte. Takto můžete druhé naučit, aby Vás začali respektovat. Přeji Vám hodně štěstí na Vaší cestě k plné dospělosti, která se pozná tím, že máte zdravé hranice a dokážete si je ustát.
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný.
Pomoc hledejte na www.terapie.cz
Příběh do redakce zaslala slečna Bára D.
