Ve svém životě si prošla velkou bolestí, ale nenechala se srazit až na úplné dno a se vztyčenou hlavou dokázala jít dál. Pavla Beretová (43) je ztělesněním živelné energie a zároveň má v sobě hlubokou empatii a porozumění. Hereččin osobní život poznamenaly neuvěřitelně těžké rány osudu. Během několika let postupně přišla o maminku, sestru i tatínka. Smutným obdobím dnešní oslavenkyně prošla s velkou bolestí v srdci, ale osobní zkušenost dokázala později proměnit ve své poslání. Pomáhá šířit povědomí o hospicové péči, otevírá téma odchodu na věčnost a dokazuje, že i z velkého utrpení lze vykřesat obrovskou vnitřní sílu a víru v život.
Patří k herečkám, které se vždy usmívají a mají radost ze života. Málokdo však ví, čím vším si musela Pavla projít. Osud se s talentovanou ženou nemazlil a za sebou má smutná období, kdy přišla o své nejbližší. S bolestí si dokázala poradit a stala se z ní velice silná žena, kterou jen tak něco nerozhodí, a na nějaké malichernosti se dívá s nadhledem.
Pavle v krátkém sledu zemřeli tři nejbližší lidé
První těžká zkouška zasáhla Pavlu v dětství, kdy její maminka poprvé onemocněla rakovinou. Léčba na chvíli zabrala, ale pak se nemoc po letech vrátila v plné síle a maminka zemřela. Pavle bylo v té době pouhých sedmnáct let.
Během prvního ročníku na DAMU přišla další tragická zpráva. Hereččina starší sestra měla autonehodu, při které zemřela, a zůstala po ní malá dcera Julie. Aby toho nebylo na jednu mladou slečnu málo, náhle odešel také tatínek, jenž dostal infarkt.
Se smrtí nelze bojovat, ale musíte ji přijmout
Smířit se s odchodem několika blízkých lidí za sebou je pro mnohé z nás něco nepředstavitelného. Pavla musela být silná. O svém soukromí příliš nemluví, ale pokud by to mohlo někomu pomoci, nemá problém zabrousit do minulosti a zavzpomínat na těžké chvíle svého života a popsat pocity, které tehdy prožívala. „Je dobré s tím nebojovat a přijmout, že to tak je. Mně už bude celý život smutno po rodičích a po sestře, ale to je v pořádku. Já taky umřu, všichni umřeme a půjdeme jinam,“ popsala Pavla pro Marianne.cz s tím, že smrt blízkých bolí, ale s tou bolestí se dá žít dál a nemusí být paralyzující.
Vždy byla a stále je velmi energická, akční, ale zároveň potřebuje klid, ticho a pohodu. Jak už to u holek bývá, pubertu měla Pavla celkem divokou, ale také v patnácti letech konvertovala ke katolicismu. „To jsem já v kostce. Divoká, radikální, tvrdohlavá, je mě moc, a zároveň miluju klid, ticho a meditaci,“ uvedla herečka s úsměvem a dodala, že nikdy nebyla holkou s límečkem, co by seděla v kostele. Za Bohem vždy zaskočila z nějaké pařby a nikdy neměla pocit, že by se snad na ni nahoře v nebi zlobil.
Postupný proces vyrovnávání se se ztrátami přivedl Pavlu také k pomoci ostatním. Stala se ambasadorkou kampaně Dožít doma. Ta má za úkol dostat do povědomí lidí možnost mobilních hospiců a podpořit domácí paliativní péči. „Nebojme se mluvit o bolesti, smrti ani utrpení, protože to všichni žijeme,“ uvedla Pavla pro Reflex.cz s velkou otevřeností a pokorou. „Smrt není nakažlivá. Můžeme se o ní úplně normálně bavit. Neznamená to, že ji tím na sebe přivoláváme,“ dodala herečka s tím, že jí samotné se bude celý život stýskat po rodičích a je to v pořádku, protože to jen dokazuje velkou lásku.
Držitelka ceny Český lev a dnešní oslavenkyně je tak jasným důkazem toho, že těžký osud nemusí člověka zlomit. Naopak z něho může vyrůst silná osobnost s hlubokou empatií, vnitřní silou a klidem. To vše pak může předat ostatním, kteří pomoc potřebují.
