Jan Tříska (†80) byl Pan herec, který dokázal diváka vtáhnout do filmu či divadelní hry jako málokdo. Jeho nezaměnitelný hlas mu jen dodával na ještě větším charismatu. Přestože emigroval, protože nesouhlasil s tehdejším režimem, diváci ho milovali a vždy se těšili na jeho návštěvu v rodné zemi. Jeho smrt byla obrovskou tragédií. Skvělému herci se vymstil jeho rituál před každým natáčením.
Patřil k největším hereckým ikonám našeho filmu. Ztvárnění Krále Leara v jeho podání bylo naprosto geniální a těžko ho někdo překoná. Jan se pro prkna, jež znamenají svět, narodil a z jeho přednesu na jevišti běhala až husí kůže po zádech.
Samozřejmě je také nezapomenutelný jako Igor Hnízdo z filmu Obecná škola a na svém kontě má nespočet vynikajících rolí. Tu poslední už ale bohužel nestihl natočit.
Emigrace do Ameriky
Již během studií na DAMU předváděl Tříska neskutečný talent a díky tomu se stal také jedním z nejmladších herců, kteří si zahráli v Národním divadle.
Pak už to byl jen krůček k filmu a kariéra se začala pořádně rozjíždět. Když se však dozvěděl, že tehdy zatkli jeho velké přítele Václava Havla, neváhal podepsat Chartu 77 a okamžitě emigrovat do Ameriky. Ve svém bytě v New Yorku ho pak nechal bydlet režisér Miloš Forman. Jan zde pak získal roli ve hře Mistr a Markétka a přesto, že jeho angličtina nebyla dokonalá, kritici byli nadšeni. Dveře k americkým producentům pak byly otevřeny dokořán.
O pár let později se jeho novým domovem stalo Los Angeles. Do rodné země se ani po sametové revoluci natrvalo nevrátil, ale jezdil sem na natáčení a také si odehrát divadlo. Dostal nabídku na roli Krále Leara na Letních Shakespearovských slavnostech, a to se zkrátka neodmítá. „Když jsem se dozvěděl, že se pro režii podařilo získat Martina Hubu, jehož předcházela skvělá pověst, neváhal jsem,“ přiznal tehdy Jan, proč na tak náročnou postavu kývl. Tříska pak byl na jevišti neskutečný a mnohokrát si vysloužil velké ovace. Stejně excelentně zahrál také svérázného učitele ve filmu Obecná škola. Hláška: „Jmenuji se Igor Hnízdo,“ je legendární. I poté herec pokračoval v dalším natáčení ve své vlasti.
Před kamerou a na divadle nepolevoval ani ve vyšším věkem a stále byl ve skvělé kondici. Možná za to mohlo harmonické manželství s herečkou Karlou Chadimovou, která však za oceánem pověsila svou profesi na hřebík a začala se vzdělávat ve zcela odlišné práci. Partneři společně vychovávali dcery Karlu a Janu, jež obě žijí v USA. „Když jsme v roce 1977 opustili Československo, byly jsme ještě malé holky. V Americe jsme doma mluvili česky, táta nám četl pohádky a říkal básničky,“ popsala kdysi Jana, že rodnou řeč ani jedna z žen nezapomněla, ale samozřejmě mají po desítkách let za oceánem přízvuk.
Po celou dobu byla Janovi jeho manželka oporou a vždy ho podporovala v natáčení a náročném cestování. Posledním filmem, který Tříska natočil, byl snímek Po strništi bos. Navíc měl už domluvenou spolupráci s Jiřím Mádlem, který legendárního herce „ulovil“ pro připravovaný film Na střeše. Den před první klapkou se Jan vydal na milovaný Karlův most, kde chtěl provést svůj klasický rituál, který absolvoval vždy před novým natáčením.
Bohužel sahání na sochy pro štěstí se mu tentokrát stalo osudným. Dvakrát byl varován, ať neleze na sochy, že jsou kulturní památkou, ale Jan se do třetice vrátil, a nakonec skončil ve vodách studené Vltavy. Přesto, že mu z výletní lodě skočili lidé na pomoc a ihned přijela záchranka, o dva dny později Tříska zemřel.
Smrt legendárního herce vyvolala samozřejmě řadu spekulací. Někteří si mysleli, že spáchal sebevraždu, že ve svých osmdesáti letech už ztrácel sílu hrát a chtěl zemřít v rodné zemi, nebo ho snad měl někdo do Vltavy strčit. S tím ale jeho blízcí a přátelé nesouhlasili. „Vymstil se mu jeho rituál, který dělal před natáčením každýho novýho filmu,“ podal Jiří Mádl své vysvětlení na sociálních sítích, že naopak byl Jan ve skvělé kondici.
„Několikrát mi říkal, že vždycky chodí čerpat sílu a prosit o štěstí na Karlův most, kde sahá na sochy,“ dodal Jiří s tím, že na natáčení se Tříska těšil. Také policie pak po rozsáhlém vyšetřování uzavřela hercovu smrt jako nešťastnou náhodu.
Ve světě filmu žije ale Jan dál a svou nesmazatelnou stopu zanechal nejen v rodné zemi. Charismatický herec byl nezapomenutelný nejen svým umem, ale také vystupováním. Kolegové ho milovali a on si nikdy nehrál na nějakou hvězdu, i když by mohl mít „nos nahoru“, protože byl opravdu jedinečný.
