Občas o sobě a svých milovaných pochybuje snad každý. V každém vztahu tu a tam přijdou těžké chvíle, je potřeba se postarat o rodinu nejen finančně. S partnerem si až tak nerozumíte, frustruje vás spousta věcí. Luboš se vzorně stará o rodinu. S manželkou měli před pěti lety velkou krizi, kterou se jim povedlo překonat. Narodil se jim syn Daniel. Luboš však nyní svou ženu podezřívá z hrozné věci. Zkráceno na: Vztahy občas procházejí krizí, a není to jen o penězích. Luboš a jeho manželka překonali těžké období, po kterém se jim narodil syn Daniel. Nyní však Luboš podezřívá svou ženu z hrozné věci, která může vše změnit.
Pět let zpátky se nám prostě nedařilo. Přišlo několik problémů, větších i menších. Žena přišla o práci a delší dobu nemohla nic pořádného najít. Byla doma, zoufalá. Jen co nastoupila do nové práce, problémy nastaly v mé firmě. Jedna firma přestala platit své závazky a já se musel starat, aby bylo na výplaty. Trávil jsem v práci dlouhé hodiny, jezdil jsem v šest ráno a vracel se i o půlnoci. Podepsalo se to na našem vztahu. Jen jsme na sebe doma štěkali, hádali se a neustále jeden na druhém viděli chyby.
Manželka chtěla chodit do společnosti, na večeři nebo alespoň pustit si večer film a dát si víno, já jsem zachraňoval firmu, svou budoucnost a neměl jsem ani pomyšlení na to, že bych si sedl bezstarostně k vínu. Byl jsem možná protivný a unavený. Mluvili jsme spolu jen o běžných věcech ohledně domácnosti, jinak jsme se hádali. Krizi ve firmě jsem ustál, doma jsme si o všem promluvili a snažili se s pomocí terapií obnovit náš vztah. Povedlo se po půlroce a já jsem rád, že jsme to nevzdali. Byli jsme jako puberťáci, psali jsme si zamilované zprávy, volali si a v posteli to bylo neuvěřitelné.
Máme syna
Jednou jsme si nedávali pozor a manželka otěhotněla. Byla to radost, o to větší, když po dvou holkách přišel vytoužený syn. Vše jsme prožívali, dokonce i holky se na bráchu těšily. Z miminka byli všichni nadšení, já jsem pyšně jezdil s kočárkem, dodržoval pracovní dobu, abych si malého mohl co nejvíc užít. Když byli synovi dva roky, na jedné oslavě můj strejda pronesl, že malý vypadá, jako by ani nebyl můj. Pronesl to v legraci, měl upito, ale ta věta se mi zaryla pod kůži. Od té doby jsem syna pozoroval a s hrůzou zjišťoval, že se mi opravdu moc nepodobá.
Snažil jsem se to ignorovat, ale nešlo to. Hlodalo to ve mě. Podezřívám manželku z hrozné věci. Ani to nechci vyslovit nahlas, nikdo o mém podezření neví. Jsem biologický otec našeho syna? Nebo mě manželka v době, kdy jsme měli krizi, podváděla a přitáhla domů levobočka? Neustále sleduju syna, v noci špatně spím. Dokonce jsem sledoval některé kolegy u ženy v práci, jestli se náhodou syn nepodobá na některého z nich. Co dál? Test otcovství? A co když se dozvím, že syn není můj? Nejistota mě asi zabije, ale nechci se dozvědět, že měl opilý strýc pravdu.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
