Rodičovská láska nemá hranice, říká se často. Zvlášť když jde o děti, které se ocitnou v úzkých. Jenže co se stane, když se snaha pomoci promění v noční můru, která zničí nejen celoživotní úspory, ale i rodinné vazby? Příběhy o zkrachovalých rodinných půjčkách nejsou jen zrnkem v moři statistik finančních poraden, ale krizí za zavřenými dveřmi.
Paní Radka celý život pracovala v administrativě. K penězům měla vždy spíše racionální vztah, uměla šetřit a na důchod si vytvořila slušné úspory. Z nich plánovala pokrýt různé výdaje spojené se stárnutím, případně si občas dopřát pobyt v lázních. Všechno se ale změnilo zhruba před dvěma lety. Tehdy její pětatřicetiletý syn Tomáš přišel s tím, že je jeho menší stavební firma v problémech.
Darovala jsem dospělému synovi statisíce na záchranu podnikání
Dnes už Radka ví, že udělala přesně tu chybu, před kterou finanční poradci varují. Tehdy ale jednala bez rozmýšlení, v zajetí obyčejného mateřského instinktu. Tomáš dlužil dodavatelům, banky mu jakýkoliv další úvěr zamítly a hrozila mu exekuce. Neváhala dlouho. Vybrala peníze ze stavebního spoření i z běžného účtu, celkem téměř čtyři sta tisíc korun, a převedla je na jeho konto. „Vůbec jsem nad tím v tu chvíli nepřemýšlela. Viděla jsem před sebou svého kluka, jak se hroutí u jídelního stolu, drží si hlavu v dlaních a říká, že neví, jak z toho ven. Která máma by v takové situaci neudělala první poslední?“ popisuje v dopisu svůj příběh paní Radka.
Žádnou smlouvu samozřejmě nesepsali. V rodině se přece věří na slovo a papíry jsou pro cizí. Zpočátku to dokonce vypadalo, že půjčené peníze zachránily situaci. Syn byl vděčný, nasliboval hory doly a dušoval se, že peníze do roka vrátí, jakmile se dostane z nejhoršího a klienti mu proplatí zpožděné faktury.
Krach podnikání a syndrom vyhýbání se věřiteli
Jenže nakonec se ukázalo, že ani statisíce nedokázaly špatně nastavený a zadlužený byznys zachránit. Firma šla do insolvence zhruba za dalších osm měsíců. A přesně v té době se Tomáš mámě začal vyhýbat. Navštěvoval ji velmi zřídka a že by někdy zavolal? To také ne. Po počátečních výmluvách na nedostatek času se úplně odmlčel.
„Nejdřív mi tvrdil, že má strašně moc práce s papírováním kolem úpadku a hledáním nového zaměstnání. Pak už jen poslal zprávu k Vánocům. Když jsem mu volala, abych se zeptala, jak se má a jestli něco nepotřebuje, telefon nezvedal. A já přitom ty peníze po něm nechtěla, věděla jsem moc dobře, že momentálně nic nemá. Chtěla jsem jen svýho syna,“ vysvětluje paní Radka. „Později jsem pochopila, že Tomáš cítil obrovskou hanbu. A tak raději přerušil kontakt, utekl před pocitem viny.“
Doporučujeme
reklama
Finanční tíseň v důchodovém věku
Zatímco Tomáš se někde snažil začít od nuly a stále nekomunikoval, Radka se začala potýkat s nedostatkem peněz. Důchod sice tak akorát pokryl bydlení a běžné nákupy potravin, ale jakýkoliv výdaj navíc byl najednou neřešitelný problém. Naplno si to uvědomila ve chvíli, kdy se jí minulý měsíc rozbily brýle. Zjistila, že na nové brýle nemá dost peněz.
„Byla jsem v optice a nové brýle mi vyčíslili na osm tisíc korun. Musela jsem si nakonec vzít doma staré brýle s horšími dioptriemi. Je to hrozně ponižující pocit, když celý život poctivě pracujete, a pak počítáte drobné v peněžence,“ dodává Radka. A nejde zdaleka jen o brýle. Dosluhuje jí pračka, u které se oprava už nevyplatí, a zubař nedávno zmínil nutnost nové korunky. To všechno jsou položky, na které měla peníze odložené právě pro tyto případy. Dnes musí promýšlet každý nákup a nakupovat hlavně ve slevách.
„Kdybych mohla vrátit čas, už bych mu ty peníze nedala. Ne proto, že bych ho neměla ráda. Ale proto, že bychom možná klesli na dno společně, on by prostě musel jít pracovat někam na stavbu nebo do skladu o pár měsíců dřív, ale dneska by se u mě beze studu stavil na nedělní oběd. Takhle nemám ani své úspory, ani syna,“ uzavírá Radka.
